Který pochod je ten správný?

Propagandistické pochody homosexuálů získaly už v Česku truchlivou popularitu. Zapsaly se do paměti veřejnosti nikoliv proklamovanou tolerancí, nýbrž policejními manévry a nevkusnými hesly, jako např. „Můj penis je lesba“ nebo „Jsem gay, jsem teplej!“ (loňská Queer Pride Parade v Brně). Prosluly menším počtem účastníků s lesbickou, gay, či nějakou jinou „transsexuální identitou“, zato větší (či stejnou) účastí policistů, strážníků na koních, těžkooděnců, psovodů, vrtulníků a obrněných transportérů. „Čtyřprocentní menšině“ zatím vždy navíc sekundovali i černě odění anarchisté, patrně příkladní reprezentanti tolerance a nenásilí. Lidem, přesvědčeným, že homosexuální odchylka od normálu (v Masarykově slovníku naučném „pohlavní zvrácenost“, v politicko-korektním newspeaku „sexuální orientace“) nemusí být veřejně propagována, bylo dáno (politicko-korektní?) jméno „extremisté“.

Sporům o podporu prvního pražského „festivalu tolerance“ Queer Pride Parade ze strany pražského primátora Bohuslava Svobody, věnovaly úterní Lidové noviny celou stránku. Nutno říci, že zaměřenou poněkud jednostranně: jen jeden z osmi citovaných respondentů (šéf Občanského institutu Roman Joch) se pozastavil nad otázkou, zda je „správné dělat ze sexuální orientace věc veřejnou“. Pan Jiří Paroubek samozřejmě má pochod homosexuálů za „správnou věc“ a Ondřej Liška za Zelené odvážně tvrdí, že prezident Václav Klaus, jeho vicekancléř Petr Hájek a šéf iniciativy D.O.S.T. Ladislav Bátora, kteří se Svobodovou podporou pochodu nesouhlasí, jsou „šovinisté“(!). Redaktor LN Luboš Palata dokonce generalizuje, že „běloruský diktátor Alexandr Lukašenko, současný ruský režim, neonacisté, extrémní kruhy kolem katolické či pravoslavné církve, to jsou v Evropě poslední zásadní odpůrci pochodů sexuálních menšin za rovnoprávnost.“ Novináři podobného zaměření ovšem klamou, tvrdí-li, že s propagací homosexuality souhlasí drtivá většina populace. Ze lži je usvědčuje i anketa samotných Lidových novin, v níž 6618 respondentů pokládá za nesprávné, že pražský primátor dal záštitu pochodu homosexuálů Prague Pride (a jen 4490 to považuje za správné).

Ostatně pan redaktor Palata by musel do kategorie diktátora Lukašenka, ruského režimu, neonacismu či katolických a pravoslavných extremistů konsekventně zařadit i svobodomyslného liberála prezidenta Tomáše G. Masaryka, pod jehož jménem a za jehož života vyšel výše zmíněný naučný slovník. Sotva lze totiž pochybovat, že by prezident Osvoboditel souhlasil s podporou pochodu na propagaci této sexuální odchylky, neboť jinak by musel protestovat i proti definici homosexuality v „jeho“ slovníku coby „pohlavní zvrácenosti… téměř zpravidla provázenou změnami psychopatickými nebo alespoň poruchou charakteru“. Možná, že právě na této části staré definice něco je, protože určitá psychická odlišnost projevující se nutkavou potřebou vtíravým způsobem projevovat sexuální odlišnost je typickým znakem homosexuálních aktivistů; ostatně všechny akce typu Queer Pride Parade jsou toho důkazem.

Brnem pochodují příznivci queer komunity
Brnem pochodují příznivci queer komunity

V emotivní kampani okolo pražské Queer Pride (v češtině Queer Pride znamená podivná, zvláštní, záhadná, ale také praštěná či přihřátá hrdost, pýcha nebo chlouba) zazněla řada racionálních názorů. Celkem výstižně se ke Svobodově podpoře pochodu homosexuálů vyjádřil prezident Klaus: „Tolerovat je jedna věc, dávat veřejnou podporu jménem významné instituce je věc úplně jiná.“ Na demarši 13 ambasadorů s velvyslancem USA v čele, navozující dojem, že v ČR hrozí sexuálním menšinám státní represe, reagovali podobně prezident Klaus i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Zatímco šéf diplomacie petici velvyslanců (vhodnou spíše pro nějakou zemi třetího světa) označil za zbytečnou, Klaus ji považuje za bezprecedentní krok. „Měli by vědět, že debata u nás nebyla a není vedena o povolení či nepovolení této manifestační akce homosexuálů, ale o její veřejné podpoře primátorem hlavního města,“ uvedl na adresu velvyslanců prezident. K problému tolerance se věcně vyjádřil také ředitel OI Roman Joch: „Naši homosexuální spoluobčané exhibující na tzv. Prague Pride Parade si i přes náš nesouhlas zaslouží naši toleranci. Nemají však nárok či právo požadovat od nás, abychom s jejich počínáním či životním stylem souhlasili.“ Jen jako úsměvná ilustrace onoho životního stylu působí jedna ze zamýšlených doprovodných akcí – tzv. Naked Party se vstupným ve prospěch pořadatelů festivalu Prague Pride: 100 Kč nahé osoby, 150 Kč osoby v trenkách, 0 Kč nahé osoby do 25 let, 50 Kč osoby do 25 let v trenkách.

Naštěstí nebude „pochod hrdosti“ spoře oděných homosexuálů jedinou akcí, která se v sobotu 13. srpna 2011 uskuteční v centru Prahy. Ve 12 hodin se v ulici U Obecního domu sejdou také účastníci už druhého Pochodu pro rodinu. Jeho smyslem je upozornit jak na postupující demografický deficit, tak na zlovolné zpochybňování významu rodiny jako svazku muže a ženy s jedinečným posláním předání života příštím generacím. Akci, která je zásadně odlišným protipólem exhibice homosexuálů, pořádá Hnutí pro život ČR a Mladí křesťanští demokraté (MKD). Podle předsedy MKD Petra Jurčíka je „znepokojivé, mluví-li se ve společnosti výhradně o právech homosexuálů, zatímco zájmy tradiční rodiny nejsou dostatečně hájeny a slovo rodina jako hodnotový pojem čím dál více ztrácí na významu.“ Záštitu nad pořádáním letošního ročníku Pochodu pro rodinu převzal předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. „Hájení prorodinných zájmů je pro KDU-ČSL základním hodnotovým pilířem. Tradiční, pevná a harmonická troj a více generační rodina je tisíci let ověřená forma soužití, která je pro společnost prospěšná a vhodná,“ říká předseda KDU-ČSL.

Trasa letošního Pochodu pro rodinu vede od Obecního domu přes Ovocný trh a Uhelný trh ke kostelu sv. Jiljí, kde bude pochod zakončen bohoslužbou. Máme možnost svobodně posoudit, který z obou sobotních pochodů bude pro naši společnou budoucnost důležitější.