Nesmiřitelná válka českých konzerv

Spor o Ladislava Bátoru a jeho konfliktní názory, který Karel Schwarzenberg a Josef Dobeš vyřešili v alibistickém stylu „vítězem je každý, poražení neexistují“, se vyvinul ve zvláštní, křížovou srážku liberálů a konzervativců. Zatímco v centru boje jsou dva konzervativní politici, kteří se perou o podstatu a smysl hodnot, kolem nich pobíhají rozpolcení liberálové, kteří chtějí rozhodovat o tom, co je a co není na konzervativním křídle přípustné: Můžeme si na veřejnosti říkat, cokoliv chceme, nebo je naše svoboda vyjadřování historicky či jinak limitována?

Konzervativní v. konzervativní

Hádka levých i pravých liberálů s extrémními libertariány typu Ladislava Jakla je nejzajímavější tím, že se k uvolněným zastáncům svobody tentokrát připojil prezident republiky, který často vyzdvihuje svou bytostnou konzervativnost, třeba když do Česka přijede ikona pevného řádu papež. Jeden tedy najednou neví, kam prezidenta zařadit.
O to přitažlivěji, překvapivěji a nověji vypadá bitva dvou konzervativců, Bátory a Schwarzenberga. Klíčem k jejich sporu, který jen zdánlivě vypadá uměle a žabomyše, jsou slova schovaná ve zkratkách, které přijali jako identifikátory svého politického postoje. Schwarzenbergovo TOP a Bátorovo D. O. S. T.

Jediné slovo, které obě zkratky spojuje, je Tradice. Každý ji ale chápe jinak. Bátora brání Tradici „nacionální přirozenosti“, která je ohrožena globálním vývojem, nivelizací hodnot, zkrátka je v nebezpečné krizi, a proto je ji třeba bránit – odtud také odkazy k fašistickým tendencím, pro něž jsou uzavírání, pocit ohroženosti a následná aktivní, často násilná obrana řádu typické. Schwarzenberg bojuje za Tradici v podobě závazku rodu či určité civilizační linie, která se v proudu času přece jen proměňuje, jinak by zahynula. Proto také přichází druhé písmeno O v názvu projektu, za nějž se Schwarzenberg svým jménem postavil – Odpovědnost.

Bátorovi příznivci
Bátorovi příznivci

O v titulu Bátorova hnutí je jiného druhu. Zatímco Odpovědnost vyjadřuje pohyb, neustálé odpovídání „na“ i „za“ proměny světa, a tedy i na proměny nás samotných, které přesto můžou pořád vést určité, relativně pevné hodnoty, Bátorovo O znamená Objektivitu a míří spíše k neměnnosti. Odpovědnost připouští relativnost vztahu, protože vždycky zahrnuje konkrétní místo, jedinečnou perspektivu každého člověka, kterou nelze vnucovat ostatním ani vyzdvihovat nad jiné. Objektivita počítá s jedním absolutním hlediskem, kterým se na nás dívá svět Stvořitele, k jehož více či méně dokonalému napodobování jsme předurčeni. D jako Důvěra a S, vyjadřující Svobodu, se přímo vážou k takto získávané Objektivitě.

Zombie nebo živí lidé?

Z moderního světa ale Objektivita už dávno vymizela. I vědci se pod tlakem vlastních objevů museli smířit s tím, že perspektivismus, často kritizovaný za zrůdnou, nekonečnou relativizaci, odpovídá proměnlivosti objektů kolem nás. Subjekt ani objekt nejsou stabilní, ale mění se ve vzájemné závislosti. Odpovědnost takový vývoj nepřekvapí, protože se obrací do budoucnosti, jak naznačuje možná zbytečně ekonomicky chápané slovo Prosperita ve zkratce TOP. Důvěra v Objektivitu se naopak obrací před moderní dobu, kde se v knize Tradice otevírají stránky Zlatého věku Svobody, kterou – jak věří konzervativci tohoto typu – lze znovu oživit (odtud nejsilnější zdroj Schwarzenbergova odkazu na fašizující tendence).

V souboji Bátora v. Schwarzenberg tedy na sebe kromě osobních a politických ambicí naráží „konzervatismus minulosti“ a „konzervatismus budoucnosti“. Jeden se obrací pro skutečný život ke zbožštělým mrtvým, druhý mrtvé chápe jako zavazující inspiraci pro budoucí život. Zombie, nebo živí lidé? – toť, oč v této válce konzerv běží.