Vzpomínky na Izrael

8) Masada - Málokterý návštěvník Izraele vynechá Masadu. I my jsme se na toto zvláštní až mystické místo vypravili. Můj manžel byl jeho historií natolik unesen, že hodlal v tom neuvěřitelném vedru (byli jsme tam v letním období, kdy se do těchto míst vydávají jen šílenci) šlapat pěšky až nahoru. Naštěstí jsem mu to vymluvila a na vrcholek jsme se dopravili lanovkou, což sice považoval za velkou potupu, ale zase nám to ušetřilo síly, které jsme nutně potřebovali k prozkoumání plošiny.

Když teď na to vzpomínám, stále se mi vybavuje intenzivní pocit obdivu k obyvatelům a hlavně obráncům těchto míst. Nejenom, že celá stavba byla tak důmyslně vymyšlena a zrealizována, ale obdiv si zaslouží především to, že byli lidé vůbec schopni zde žít. Je sice pravdou, že jsme koukali na vyprahlé ruiny a představit si zde bazén a zahrady, vyžadovalo velkou dávku fantazie, ale i když jsem jí uzdu povolila, co to šlo, představu kypícího života mi nezprostředkovala.

Mně se zdálo, že tam nepřeletěl ani ptáček. Kromě nás, kteří jsme se tam plahočili a nevěřícně zírali na zvláštní, totálně vyprahlou okolní scenérii, bez jediného stromu či keře a snažili se alespoň na chviličku zachytit genius loci, bylo toto území fakt mrtvé. A to jsme se k Mrtvému moři teprve chystali.

  • Masada
    Masada autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
  • Masada
    Masada autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24

Slovníkové heslo: Masada

Masada (hebrejsky:  מצדה, Mecada, od slova מצודה mecuda, doslova „pevnost“) je starověká pevnost na vrcholu izolovaného skalního útesu na východním okraji Judské pouště, nedaleko Mrtvého moře. Útes, na kterém byla pevnost vybudována, je na východní straně vysoký 450 m, na západní straně 100 m; na vrcholu útesu se nachází plošina o rozměrech 600 × 300 metrů. Plošina je obklopena hradbami o celkové délce 1 400 metrůa tloušťce 4 metrya je doplněna mnoha věžemi. Pevnost byla plná zásobáren, cisteren, které se naplnily v období dešťů vodou. Byly zde paláce, kasárna i zbrojírny. Byla postavena Herodem Velikým v 1. století př. n. l.. Během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům, kterým se nakonec podařilo prolomit hradbu Masady za pomoci beranidla. Když vtrhli na nádvoří, zjistili, že asi tisíc obránců vypálilo všechny stavby a upřednostnili masovou sebevraždu, než aby padli do zajetí nebo aby byli poraženi.  

Roku 2001 byla lokalita zapsána jako památka světového dědictví na seznam UNESCO. 


Mrtvé moře

Jak už jsem podotkla, v Izraeli hromadná doprava funguje bezvadně, přesto se smrtelníkovi může stát, že to jaksi nevyjde a je nucen někam se dostat po svých. Chtěli jsme vidět Mrtvé moře i přesto, že byl srpen a bylo nám řečeno, že v těch místech může být i více jak 50 stupňů (ve stínu, kdyby se tam náhodou nějaký vyskytoval). Moje teta nás instruovala, že máme dojet na místo, které se jmenuje En Gedi, že je to tam nejlepší, tedy spíše, že jinde to nestojí za nic, neboť se k vodě musí jít strašně, ale strašně dlouho. My ovšem přejeli a vystoupili přesně tam, kde jsme neměli. Po prozkoumání okolí, jsme tetě dali zapravdu, neboť kdesi v dáli se v horkém vzduch tetelily jakési budovy (asi vyhlášené lázně proti kožním onemocněním) a ještě dál pár roztroušených louží, což asi byly nějaké zbytky vysychajícího Mrtvého moře. Vydali jsme se tedy zpět, že tu jednu zastávku dojdeme pěšky. 

Mrtvé može z Masady
Mrtvé može z Masady
Více fotek
  • Mrtvé može z Masady autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2880/287997.jpg
  • Masada autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2880/287996.jpg

Za ne příliš dlouhou dobu, dalo by se říci, že spíše za velmi krátkou chvíli, jsme si začali připadat jako postavy z katastrofických filmů, které nějakou náhodou přežily. Samozřejmě, že jsme neměli sebou ani kapku vody, přestože nás všichni nabádali, že to je zde prostě povinnost. Už jsme se utápěli ve vidině blízké smrti, když u nás zastavilo auto. V této souvislosti se sluší poznamenat, že Izraelci jsou neuvěřitelně vycvičeni v pomoci blízkým. Nikdy nenechají člověka na holičkách a pokud není potřeba fyzická pomoc, pomohou vždy alespoň radou. Vojákům na stopu se zastavuje vždy, u civilů je znát již větší opatrnost. Když ale Izraelec uvidí šlapat na rozpáleném asfaltu, nějaké zoufalé magory, určitě je ve svém autě nemine. Troufám si říct, že řidič, který nám zastavil, zcela jistě zachránil nejen náš život, ale i naše manželství. To však čekala ještě jedna zatěžkávací zkouška.

Ochotný řidič nás vysadil na rozcestí, on pokračoval do blízkého kibucu, kde se z produktů Mrtvého moře vyrábí kosmetika AHAVA, což v hebrejštině znamená láska. Naše manželská láska začala zaznamenávat povážlivé trhliny po pár metrech, které bylo nutno k vodě ujít. Vzájemné osočování, kdo za vzniklou situaci může, nabíralo na intenzitě a vyvrcholilo, když jsme se konečně dohrabali na místo určení. Okamžitě jsme svlékli těch pár kousíčků oblečení, jež jsme si na sobě ještě ponechali a vrhli se do náramně vypadající vody. K naší nepřekonatelné hrůze jsme se ocitli v teplém, stoprocentním solném roztoku, ve kterém se dalo sedět, ale nikoli plavat o osvěžení pak už nebyla vůbec řeč.

U Mrtvého moře
U Mrtvého moře

Abychom však turistickým atrakcím učinili zadost, oba jsme se natřeli černým bahnem, což tam dělali všichni. Možná bylo léčivé, ale zcela jistě bylo odporně teplé a strašně štípalo. Každá oděrka na těle se změnila na otevřenou ránu, než jsem vyndala fotoaparát a zaostřila, abych tu úžasnou chvíli zvěčnila, můj muž byl rozhodnutý mě zabít. Jenže předtím potřeboval tu šílenou věc smýt, rozběhli jsme se ke sprchám, které byly opodál a v tu chvíli, bylo naše manželství zachráněno. Manželův vztek se totiž okamžitě přenesl na babičku, která se, netušíc svého brzkého konce, osvěžovala pod jedinou fungující sprchou. I v té zoufalosti, bylo strašně směšné, jak nenápadně, leč systematicky se manžel přibližoval, až nakonec nebohou stařenku z pod proudu zadkem opravdu vystrkal. Když jsme pak pod tou úžasnou civilizační vymožeností smyli nenáviděné bahno, odplížili jsme se do klimatizovaného bufetu. Tam jsme v blaženém vytržení setrvali skoro tři hodiny, až do příjezdu rovněž klimatizovaného autobusu, který nás bezpečně dopravil do Jeruzaléma, toho překrásného a výše položeného města v té Zemi zaslíbené.

KONEC