EU přehlíží masakry křesťanů v arabském světě

Naděje vkládané do egyptských politických změn se pomalu rozplývají. Optimistické prognózy unijních diplomatů básnících o arabském jaru, svobodě a demokracii, dostávají ránu za ranou v podobě nástupu militantních islamistů, protiizraelských incidentů a masakrů koptských křesťanů. Ukazuje se, že pravdu zřejmě měli ti, kdo příliš nevěřili mírumilovným řečem Muslimského bratrstva o tom, že hodlá respektovat demokracii. V současnosti už si bratři prostřednictvím nově nastrčené politické strany dělají čáku plně ovládnout politickou scénu, uzákonit Egypt jako islámskou republiku, muslima jako prezidenta a středověké zákony šaríja jako jediný pramen práva v zemi.

V největším nebezpečí jsou egyptští křesťané. Jejich předci v zemi žili skoro dva tisíce let a mezi čtvrtým a šestým stoletím tu dokonce tvořili většinu obyvatel. I přes ujišťování Muslimských bratří, že si nepřejí křesťany vyhnat, osmi milionům křesťanských věřících – dnes tvoří desetinu populace – jde v poslední době každý den o život. Hned počátkem roku islámští teroristé zmasakrovali 23 koptských křesťanů v egyptské Alexandrii. Tehdejší prezident Husní Mubarak z atentátu obvinil palestinskou odnož al-Káidy Armádu islámu, která sice účast na masakru popřela, zároveň však pochválila ty, jež ho uskutečnili. Ani lednové demonstrace proti autoritativnímu režimu a Mubarakův únorový pád nepřinesly do vztahů mezi muslimy a křesťany uklidnění. Skupiny saláfistů a fundamentálních islamistů, které se po zhroucení starého režimu aktivizovaly, zemi výrazně zislamizovaly.

Útoky na Kopty a jejich kostely zvláště na venkově začaly být běžnou událostí. V březnu zaútočili islamisté na káhirském předměstí na svatbu křesťana a muslimky, otce ženicha a muslimskou nevěstu zabily (podle zákona šaríja muslimka za sňatek s křesťanem zaslouží smrt) a kostel vypálili. Na manifestaci asi 2000 Koptů, kteří proti tomuto zločinu protestovali, pak radikální muslimové zaútočili kameny a holemi, přičemž bylo 13 lidí (většinou křesťanů) zabito a 140 zraněno. Pokračováním protikřesťanských útoků bylo napadení kostela Mar Miná na severozápadě Káhiry na začátku května. Saláfisté kostel oblehli a zapálili. Při divokých střetech zde zemřelo šest muslimů a čtyři křesťané, armáda nezasáhla včas.

Koptští křesťané
Koptští křesťané

Naopak minulý týden egyptská armáda brutálně zasáhla proti pokojné demonstraci asi 2000 koptských křesťanů v Káhiře, protestujících proti vypálení kostela v provincii Asuán. Kostel zapálil dav radikálních muslimů poté, co je k tomu podnítil místní imám. Chtějí-li křesťané postavit nebo opravit kostel, musejí k tomu mít zvláštní vládní povolení, což ani v tomto případě nedostali. Koptové proto demonstrovali i proti vládě generálů, která muslimské incidenty přehlíží a křesťany nechrání. Do demonstrantů bez varování najely armádní obrněné transportéry, řadu lidí přejely, zabily nebo zmrzačily. Podle výpovědi svědků zůstala po zásahu na místě těla bez končetin nebo hlavy. Výsledkem krvavého potlačení demonstrace byly tři desítky mrtvých a několik stovek zraněných. Podle premiéra Essama Šarafa jsou za incidenty „skrytí iniciátoři – z domova i zahraničí – kteří se snaží zabránit Egypťanům vytvářet demokracii“. Koho tím Šaraf myslel, ale neupřesnil.

Dnes jsou i někteří egyptští muslimové v šoku z toho, že se najednou objevují tisíce radikálů, kteří jsou nebezpečím každému, kdo s nimi nesouhlasí. Saláfisté v jižním Egyptě dokonce zaútočili na islámské svatyně, které si místní muslimové sami vybudovali – byly prý postaveny v rozporu s islámem. Koptové se obávají, že Muslimské bratrstvo v nadcházejících volbách zneužije vypjaté situace a pokusí se vytvořit striktně islamistický stát podle íránského vzoru. Podle předvolebních odhadů Muslimské bratrstvo podporuje 35 procent Egypťanů, zatímco proti tomuto hnutí je pouze 21 procent obyvatel. Tisíce koptských křesťanů v obavě z budoucnosti chtějí emigrovat; situaci však opět komplikuje byrokracie – azyl může být udělen jen těm, kteří se prokáží oficiálním potvrzením, že byli napadeni nebo stíháni pro svou náboženskou příslušnost; to jim ovšem egyptské úřady odmítají vystavit. Ti, kteří mají příbuzné v zahraničí, urychleně emigrují už nyní – hlavně do USA, Kanady a Austrálie – ale Evropa, jak sami říkají, je pro ně uzavřená.

Egyptský premiér Isám Šaráf
Egyptský premiér Isám Šaráf

Před podobnou situací stojí křesťané i v dalších blízkovýchodních zemích. Arabské jaro kácí diktátorské režimy, sice prolezlé korupcí, ale držící na uzdě muslimské fanatiky. Po pádu vlád jakž takž udržujících náboženský smír všude hrozí křesťanům pogromy. Z Iráku už odešlo 60 tisíc křesťanů z chaldejských a asyrských církví, odstraněním syrského prezidenta Bašára al-Asada by bylo stejným osudem ohroženo 2,3 milionu syrských křesťanů, ať už pravoslavných, arménských, asyrských, maronitů, anglikánů nebo katolíků. Ačkoliv násilí proti křesťanům ve světě neustále roste (vloni byli terčem tří čtvrtin nábožensky motivovaných útoků), Evropská unie pro ně nehne ani prstem. Postoj vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové, která k masakru egyptských křesťanů vyjádřila pouze „znepokojení“ nad množstvím mrtvých a zraněných, ale ani slovem tyto zločiny neodsoudila, ostře kritizuje europoslankyně za KDU-ČSL Zuzana Roithová. Chování baronky Ashtonové označila za nepřijatelné. Podle Roithové musí EU svou pomoc Egyptu podmínit tím, že útoky na tamější křesťany přestanou. KDU-ČSL je také jedinou českou politickou stranou, která ústy svého předsedy Pavla Bělobrádka žádala ministra zahraničí o konkrétní pomoc pronásledovaným křesťanům na našich zastupitelských úřadech. Ministr Schwarzenberg poněkud nejapně odpověděl, že „ČR se tradičně zasazuje o lidská práva ve světě“ a nereagoval ani na předanou petici na podporu pronásledovaných křesťanů, kterou podepsalo 7855 občanů. Pouze po svém mluvčím vzkázal, že se „zajímá o stále sílící perzekuce křesťanů v mnoha zemích světa a snaží se přispět k řešení tohoto problému.“ Trochu málo, ale co víc se od našeho pospávajícího aristokrata dalo čekat?