Opencard pro lidi, ale pro které?

Tak jsem nakonec rezignoval. A povolil. Nic jiného mi holt ani nezbylo, teda pokud bych neustále nechtěl po kapsách hledat konkrétní obnos v mincích, kupovat jednotlivé jízdenky a třeba za jednu zastávku zaplatit 24 korun. Ano, pořídil jsem si Opencard, tedy Kartu Pražana.

Jako člověk, který žil přes pět let ve Východní Asii a konkrétně v Hong Kongu také jezdil na elektronickou jízdenku (tedy spíše elektronickou peněženku), jsem přesto i nadále v šoku. Začněme ale od začátku. Nejprve jsem musel vystát frontu na Magistrátu a podat čitelně vyplněnou žádost. A pokud jsem chtěl danou kartičku dostat zdarma, musel jsem počkat čtrnáct dnů. A k tomu všemu jsem dotyčné úřednici poskytl mé osobní údaje a fotografii.

V Hong Kongu, kde používají kartu zvanou Octopus Card, mimochodem k dispozici je už od roku 1997, jí dostanete ihned v každé stanici metra či vlaku. A navíc máte šanci si vybrat, jestli chcete anonymní, tedy bez udání jakýchkoli informací o vaší maličkosti a používat jí může prakticky kdokoli, nebo tzv. osobní obsahující všechny vaše personálie včetně čísla bankovního účtu. Je totiž propojena s vaším bankovním ústavem, a pokud se dostanete do mínusu, automaticky se vám navýší na částku 250,- hongkongských dolarů, což je něco málo přes 500 korun. A přidání kreditu vás nestojí vůbec nic, neplatíte žádný manipulační poplatek.

Opencard
Opencard
Více fotek
  • Opencard autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1302/130143.jpg
  • Lidé čekají na Opencard autor: Roman Vondrouš, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2122/212126.jpg
  • Opencard autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1438/143751.jpg

Zpátky ale do naší české reality. Když jsem si o čtrnáct dní později přišel Kartu Pražana vyzvednout, opět jsem musel čekat. Tentokrát ovšem mnohem déle. A během oné zhruba půlhodinky jsem přemýšlel, kolik úředníků je vlastně vystavením mé karty zaměstnáno. Vzpomněl jsem si také, jak mi ředitel společnosti provozující Octopus Card vyprávěl o nákladech na výrobu jedné takovéto karty. Prý činí kolem 75 centů.

Nějak proto nerozumím tomu, proč si děti a důchodci mající pražskou dopravu zdarma musí nejprve pořídit Kartu Pražana a zaplatit za ní daný obnos ve výši 120,- Kč. Nerozumím tedy ani tomu, že vůbec mají dopravu zdarma, ale to je věc jiná. Mé přemýšlení ale přerušilo vyvolání mého čísla a krátce na to už jsem jí svíral v rukou. Bylo to definitivní. Stal jsem se členem rodiny tolik kritizovaného projektu.

Žádný radostný pocit jsem ovšem necítil. Naopak jsem si cestou do metra vzpomněl, jak jsem v Hong Kongu svou „Octopusku“ používal doslova na každém rohu. Chtěl jsem si dát kávu? Přiložil jsem jí a zaplatil. A totéž v kině, ve vlaku, v drogerii nebo samoobsluze. Celkem lze totiž Octopus Card použít v 2500 provozovnách, nejen tedy v MHD. A „nabít“ ji můžete ve dne i v noci, v kterémkoli z obchodů se základním sortimentem majících otevřeno 24 hodin. A samozřejmě se nacházejících též na každém rohu. A výši platby si určujete sami.

„Revize jízdenek“, probudil mne ze snění a vzpomínek rázný hlas. Nezbytná kontrola, nutné zdržení. Podobné zkušenosti z někdejší britské kolonie nemám. Pravda, v tamní společnosti nejsou kontroloři zapotřebí, zároveň je ale celý systém MHD nastaven tak, že bez zaplacení nenastoupíte, resp. v případě tramvají a některých lodních trajektů nevystoupíte. A v metru jsou instalovány turnikety, mimochodem nedávno u nás celkem žhavé téma. Jejich zavedení ale nejen, že vylučuje černou jízdu, ale také, alespoň v případě Hong Kongu, zajišťuje spravedlivější provoz. Prostě zaplatíte jen za tolik zastávek, kolik ujedete.

Karta Octopus, mimochodem oceněná i v zahraniční, funguje v rámci hesla „snadnějšího každodenního života“. V případě pražské Opencard však ještě o příhodném hodnocení přemýšlím. Třeba mne ale odpovědní politici a úředníci překvapí. A možná i poté, co si sami vyzkouší hongkongskou obdobu Karty Pražana.