Pobýt v Paříži beze spěchu alespoň týden je nádhera. Když se vám pak poštěstí, že tam máte nějakou spřízněnou pařížskou duši, třeba v podobě kamarádky, která zde již několik let žije a pracuje, je to přímo božský. Otevřou se vám totiž možnosti, kterých byste si jako nezasvěcený turista vůbec nepovšimli. V Paříži se totiž pořád něco děje, a světe div se, mnoho akcí pro občany pořádají příslušné radnice. Moje kamarádka mě upozornila na dvě z mnoha. Zaprvé po čtyři dny vždy od 14 do 20 hodin byly ve čtvrti Belleville otevřené umělecké ateliéry. Za druhé, přes víkend se pro veřejnost zpřístupnily jinak zavřené zahrady.
Zažít Paříž – Ateliéry a jiná zákoutí
Ateliérová akce mě přímo uchvátila. Nevím, jak koho, ale mě osobně slovní spojení - pařížský ateliér - vždycky bralo více než třeba český ateliér či jakýkoli jiný. Vlastně mám ateliéry ráda všechny, pro jejich vůni, tvůrčí nepořádek i tajemnou atmosféru nasáklou ve zdech, ale nedá se nic dělat, v pařížském ateliéru je to nějak všechno ještě umocněno, alespoň v mých představách. Když se tedy naskytla tahle nádherná příležitost, nakouknout pařížským umělcům pod pokličku, neváhala jsem a na jednom ze třech informačních míst jsem si vyzvedla mapku a vydala se na průzkum.
- Paříž autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298452.jpg
- Paříž / petangue autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298454.jpg
- Paříž / dětské hřiště autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298453.jpg
- Paříž / pejskaři autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298455.jpg
Zážitek to byl ohromný. Viděla jsem umělecká díla povedená i nezdařená, hotová i ve fázi vzniku, lahodná pro oko i odpuzující, vstřícná i nepřístupná, normální i extravagantní. Mezi svými díly seděli, stáli či pracovali umělci veselí, smutní, komunikativní, ale i ti rozháraní. Jeden byl skutečně až dojemný. Našla jsem ho v podkroví jakéhosi uměleckého domu, protože v každém patře byl nějaký ateliér. Procházela jsem místnostmi, trochu už zahlcena tím množstvím umění, aniž by mě něco z toho více oslovilo, když jsem došla tam nahoru. Uprostřed velkých pláten, na nichž byl s bravurou hodnou Botticelliho zobrazen smutný mladík, většinou s jednou nebo dvěma dívkami, které se mu však jakoby stále vzdalovaly, seděl jejich autor a zároveň hlavní postava obrazů.
- Před pařížským ateliérem autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298473.jpg
- Pařížský ateliér autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298472.jpg
- Pařížský ateliér autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298471.jpg
- Paříž / plánek ateliérů autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2985/298463.jpg
Tak jako na obrazech byl i ve skutečnosti malíř smutný, strašně smutný. Seděl tam odevzdaně, hlavu sklopenou, oči upřené na jakýsi bod v podlaze, a když jsem vešla, tiše vzdychnul. Evidentně měl bol a mně se hned v hlavě vybavila písnička Hany Hegerové o malíři, který sedával v podkroví a voníval terpentýnem. Chtěla jsem ho nějak potěšit, ale neznalá řeči jsem si jen na chvíli sedla proti němu a také vzdychla, reakce nebyla žádná a tak jsem raději tiše vycouvala.
- Paříž / v ateliéru autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
- Pařížský ateliér autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
Z nostalgie mě ale rychle dostala návštěva krámku, který byl hned za rohem. Tento umělec byl úplný opak. Málokdy se mi stane, že by mě výtvarné dílo rozesmálo, ale barevné, hadrové, vycpané hlavy psů a koz, zavěšené na podložkách jako lovecké trofeje, byly fakt zábavné. Rozličných zážitků bylo na cestě po ateliérech dost, ale asi nejvíce jsem ocenila možnost vidět místa a zákoutí, kam bych se jinak neměla šanci dostat. Ateliéry se totiž z převážné části nacházejí jako přístavby různorodých tvarů ve vnitroblocích, nebo i přímo v bytě. Šmejdit po pařížských privátech a poznávat výtvarnou scénu 20. okrsku bylo fakt bezvadné.
- Paříž / schodiště do ateliéru autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
- Paříž / v ateliéru autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
Druhou, i když zdaleka ne tak zábavnou akcí bylo zpřístupnění zahrad. To bylo zajímavé hlavně pro pěstitele, neboť všude byli odborníci připraveni zodpovědět jakoukoli otázku. Pro děti byly nachystány různé bojové hry typu „přidej list ke správnému stromu“ a nouze nebyla ani o ukázky posledních módních zahrádkářských trendů. Mně se nejvíce líbila stěna z pletiva a jakéhosi přírodního materiálu, kam se zastrkaly sazeničky, kterým se tam evidentně daří. Vypadá to vskutku efektně. Také mě potěšilo, že jsem u jedné zahrady našla budovu Franka Gehryho, a došla k závěru, že jeho pražský Tančící dům je hezčí, aspoň něco v náš prospěch.
- Paříž / zahrada - Hôtel d'Aumont autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
- Paříž / zahrada - Hôtel de Sens autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24
Ale v jedné věci Pařížané stoprocentně vedou, totiž: takovéhle a podobné akce pořádají jak jednotlivé městské části, tak radnice hlavního města, nepřetržitě. Oni ti úředníci v Paříži skutečně pracují pro lidi, alespoň ve směru kulturního a společenského vyžití.
Trochu mě mrzí, že jsem nestihla „procházku po zdech a střechách s vegetací“ (když už pro nic jiného, z těch střech musejí být nádherné pohledy na město), také svátek hudby určitě není k zahození nebo taková Bílá noc? Ale nakonec, dnes už ta Paříž není zase až tak daleko.
/Zažít Paříž - Procházka podle Jana Šmída - příští týden/