Biskupové a vlastenci podle Respektu

Jak vysychají investigativní mozky novinářů Respektu (viz vyšumělá kauza s prezidentskými milostmi), uchylují se někteří redaktoři této tiskoviny ke stále slabomyslnějším výpadům proti všemu, co jen trochu připomíná tradici a pořádek. Příkladem může být v posledním čísle Respektu Adam Šůra, který se v článku „Mocní a tajemní“ (s podtitulkem „Jak to dnes chodí v České biskupské konferenci“) značně nevybíravě naváží do katolické církve obecně a do českých biskupů zvláště. Trnem v oku autorovi je např. hierarchické řízení církve, které se „nemusí zodpovídat ani voličům, ani akcionářům, ani politikům“. Církev prý „působí jako podivný stát ve státě řízený záhadnými muži oděnými do zoufale zastaralých hábitů“ a biskupové jsou pro pana Šůru „církevní knížata“, jež „připomínají partu dobře naložených mikulášů“.

Nelze pana Šůru podezírat z jakýchkoliv hlubších znalostí o církvi ani o jejím poslání. Vypadá to, že jediným pramenem jeho pronikavých postřehů byla televizní reportáž z nedávné Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. Její průběh mu prý připomínal „bývalou moc a velikost“ církve a zároveň její „upadání do stále větší bezvýznamnosti“. Důkazem panu Šůrovi byly „pouze tři tisíce poutníků, kteří jen vlažně odříkávali liturgické texty a víc než z pódia pronášeným řečem věnovali pozornost klábosení mezi sebou“. Shromáždění prý „zdůrazňovalo lhostejnost“, a to věřících i nevěřících, která vůči „katolické církvi dominuje“. Pan Šůra také poznamenává, že hrála vojenská hudba a „řečnil prezident“, pečlivě se vyhýbaje sebemenší zmínce o tom, co prezident vlastně řekl. Dokonce je téměř jisté, že prezidentova slova o „pokrokářích všeho druhu“, kteří „vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti“, a fakt, že koaliční vláda se nedávno shodla na církevních restitucích, byly pravým a jediným důvodem autorova pomlouvačného textu i jeho urážlivé dikce. Jak jinak si vysvětlit jeho povzdech, že „devadesát procent peněz má totiž připadnout katolické církvi“ nebo že Václav Klaus navštívil jednání České biskupské konference právě „o kompenzaci za ukradený (církevní) majetek“?

Zatímco biskupy pan Šůra v Respektu bez skrupulí kádruje a označuje je za „feudály skryté za zdmi svých citlivě zrekonstruovaných barokních paláců“, rebely a kontroverzní kněze typu Tomáše Halíka nebo Pavla Hradilka bere na milost. Halík u něj bodoval tím, že „jako jeden z prvních se s oficiálními církevními strukturami rozloučil“ a Hradilek si jeho přízeň získal nesouhlasem se svatořečením umučeného kněze Jana Sarkandera. Navíc pan Šůra ještě vyzdvihl v podstatě proticírkevní časopis Getsemany, zpochybňující jak celibát, tak dogma o neomylnosti papeže ve věcech víry a mravů. Příliš si „osvíceného“ kritika církve nezískal ani arcibiskup Dominik Duka, jenž je prý docela úspěšný muž, ale kvůli „vyjednávání se státem o navrácení majetku“ zameškal sestavení týmu poradců k bioetickým otázkám. Kromě toho se arcibiskup neohradil proti vlasteneckému vystupování prezidenta (Klaus řekl, že „vlastenectví je vydáváno za šovinismus“, „stát za veteš devatenáctého století“ a „vše tradiční a konzervativní za zastaralé a nemoderní“) a naopak prezidentovi poděkoval za jeho odmítavý postoj k srpnovému pochodu homosexuálů Prague Pride.

Arcibiskup Duka
Arcibiskup Duka

Vlastenectví je totiž dalším objektem sžíravého intelektu pana Šůry. Před třemi dny na Respektu.cz v textu „Vzhůru, vlastenci! Ukažte program“ napsal, že s vlastenci se v poslední době „roztrhl pytel“ a „leckomu z toho možná tuhne krev v žilách“. Prezidenta Klause pasoval na „obskurního nacionalistu“, stejně jako Ladislava Bátoru či Daniela Landu, zatímco arcibiskup Duka je pouhý „velký vlastenec“ a Alexandr Vondra nebo Jiří Paroubek se „k vlastenectví (teprve) přihlásili“. Redaktora Respektu „zneklidňuje, jak těm současným vlastencům chybí jakýkoliv pozitivní program“. Klaus, Bátora či Landa prý „přestavují tu nejhorší parodii vlastenectví“. Nevíme, jaké je správné vlastenectví podle pana Šůry, ale prezident T. G. Masaryk, jehož dává současným vlastencům za vzor, řekl: „Nenamítám pranic proti nacionalismu, jestliže se tímto označuje láska k národu, národnostní idea, jak se obyčejně říká, je velmi cenná a šlechetná síla politická, organizující jednotlivce v obětavý celek“. A co si o vlastenectví myslí prezident Klaus? „Milujeme svou vlast z řady důvodů. Z pocitu vzájemně sdílených hodnot, z pocitu úcty k našim předkům, ze společně prožité a leckdy protrpěné minulosti, ze společné kultury, v neposlední řadě i jazyka a z mnoha dalších věcí,“ říká Klaus.

Podle pana Šůry ovšem oba prezidenti zřejmě mluví jiným jazykem. I když jsou oba Češi a říkají totéž. Ale to už je taková optika investigativců z Respektu. Říkají tomu objektivita.