Bývalý, respektive ještě současný, ale už po rezignaci (pan prezident ji bude muset chtě nechtě přijmout, ale spíš nechtě, se skřípěním zubů; jedná se přece jen, kromě jiného, o jeho někdejšího dlouholetého poradce) úřadující ministr průmyslu a obchodu, jako by svým zvukomalebným a roztomile zdrobnělým příjmením symbolizoval, jaký název by této zemi slušel. Po rozpadu federace jsme se po čase tápání a váhání nakonec smířili s Českem, i když mnozí (jsme) to vlastně dodnes neskousli. Kocourkov by jí asi přináležel víc – i po té tragikomické tiskové konferenci, kterou výše zmíněný (ne)člen české vlády uspořádal pár hodin předtím, než vzdal své úsilí udržet se pod stále méně hřejivým sluncem premiérovy přízně.
U nás v Kocourkově?
Ono ovšem nejde jen o (ex)ministra průmyslu a obchodu a jeho aféru. Ta je pouze jednou z mnoha těch, které jsou za námi, i které nás teprve čekají. Bude ještě nějaký čas trvat, než se tato totálně, ba přímo totalitně prohnilá pseudodemokracie prorostlá korupcí a zločineckými mafiemi zhroutí. Bude ještě nějaký čas trvat, než se mnoho dalších maňásků navlečených na jejích chapadlech, představitelé moci výkonné, zákonodárné i soudní, znemožní podobným způsobem jako pan Kocourek. Přičemž vůbec nevylučuji, že se tento, před třemi lety za zřejmě pohnutých okolností rozvádějící se muž, teď možná stal další obětí mnohem „sofistikovanějších“ zákulisních čachrů (mám-li se vyjádřit eufemisticky) skutečných vládců tohoto státu.
Kocourkov na první pohled připomíná i to, že nejen členové vládní koalice, ale i česká média, většinou od voleb 2010 fascinovaná jejich arogantní a ve svých důsledcích destruktivní domácí politikou (v mnoha případech i zahraniční), ještě dokáží vytlouct z aféry ministra Kocourka, která je nejen nebetyčnou ostudou jeho samotného a politické strany, k níž přísluší, „morální kapitál“. Chválí, mimo jiné, premiéra za to, jak se k celé věci postavil čelem, jak rychle a nekompromisně jednal. Přičemž pravý opak je pravdou.
Obávám se, že ani toto opravdu není jen hloupý, zatuchlý a vlastně komický Kocourkov. Že to dokonce není ani třeba jen obdoba mafiánského Chicaga třicátých let minulého století. Že je to prostě Česká republika, nebo, chcete-li, Česko těchto let. Česko, které jednou, v tomto také velmi neslavném smyslu, vstoupí do historie. Jako pro svět a jeho dějiny odstrašující fenomén první a druhé dekády století dvacátého prvního.