Víc štěstí než rozumu

Nebýt toho, že se na jevišti Státní opery objevila při předávání Českého slavíka tenistka Petra Kvitová, měli bychom doma puštěnou televizní anketu jen jako vtipnou kulisu. Zpozorněl jsem. Pěvecká soutěž, o níž Helena Vondráčková s Michalem Davidem prohlašují, že je zmanipulovaná, má rok co rok kvalitativně sestupnou tendenci. Letos tomu nebylo jinak. To ostatně potvrdila wimbledonská vítězka, která se dobrovolně stala součástí kupící se trapnosti.

Moderátor Libor Bouček, který se už pár let snaží alespoň na pár kilometrů dohnat Leoše Mareše, pustil Kvitové pár „hekanců“. Měla podle nich uhodnout, kdo je vyluzuje. Tenistka, která si stejně jako řada dalších hráček po odpalu zavřeští, nechápala. Helena Suková by rovnou atakovala plamenometem.

Byla to však příprava na to, co se odehrálo o chvíli později. Na pódiu se objevil osminásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa. Kdyby přišel po svých, bylo by to dost ordinérní, přijel-li by na živém koni, zase technicky náročné. Zvolíme zlatou střední cestu, zapnuli mozkové zavity producenti, když nechali Váňu „osedlat“ dětského koně velikosti poníka a za ovací ve stoje s ním doskákat až k moderátorskému pultíku.

Když Váňa po svém letošním triumfu na Velké pardubické oznámil, že příště s Tiumenem pojede pouze za účasti Karla Gotta, bral jsem to jako zdravý hec. Přijel-li by Gott na dostihové závodiště, hec by dosáhl vrcholu. Devětapadesátiletý Váňa jej však svým kusem překonal…

Josef Váňa na Českém slavíkovi 2011
Josef Váňa na Českém slavíkovi 2011

O více štěstí než rozumu se dá hovořit i v případě pátečního losování Eura 2012 u reprezentačního trenéra Michala Bílka. Aby mě nejslavnější, v Arsenalu působící nehrající Čech nehanil, nemám v úmyslu rozdmýchávat 'tu jeho' nenávistnou atmosféru. Všichni si to ale moc dobře pamatujeme. A jestli se Tomáš Rosický umí dívat dozadu s otevřenýma očima, což by při pilování schopnosti periferního vidění nemusel být až takový problém, tak i on.

Kvalifikací a následnou baráží prošel národní tým s odřeným čumákem, příští rok si zahraje s papírově nejlehčími týmy, které mohl dostat. To je sice pro tuzemské fanoušky skvělá zpráva, méně už pak ta, že se na stadion ve Vratislavi dostanou zřejmě leda po kšeftu s překupníkem. UEFA si totiž pro sebe nechává drtivou většinu vstupenek a do České republiky se jich tak dostane něco málo přes šest tisíc. Stadion má kapacitu 42 tisíc diváků. Tak si to přeberte.

Nedej bože, abychom některý ze zápasů prohráli. Ještě teď mě bolí oči, vzpomenu-li si na ME 2004. Už slyším Ladislava Vízka: „Hrdí Řekové se navzdory dluhové krizi postavili českému trpaslíkovi, Poláci si výhrou donucují větší část Krkonoš, Rusové nám zapůjčili klenoty, takže na revanš a Vláďa Šmicer je můj zeťák.“ Stejně se nakonec od Bílka vždycky dozvíme, že jsme hráli na maximum. I Milan Baroš za pomezní čarou. A když ne to, dá se to přece shodit na tu nenávistnou atmosféru.