Mnohem oblíbenější než pověstné turecké kafe je v Turecku černý čaj. Skoro nikdo a při žádné příležitosti se bez něj neobejde. Nabídnou vám ho v obchodech, u stánků, u benzinek, ve vlaku, v letadle, po jídle doma i v podniku, u ševce, krejčího či kteréhokoli řemeslníka, na ulici. Je všudypřítomný. V každou denní dobu.
Turecký čaj
To, co na první pohled cizinci připadá jako kavárna, je tu zpravidla čajovna. U čaje se vysedává hodiny, hrají se při něm stolní hry, konverzuje se, uzavírají se obchody, učí se, pracuje se… V Turecku je hned po vodě nejběžnější nápojem. Každý den pije čaj 96 procent turecké populace, někteří si ho dopřávají každou hodinu. Konzumace černého čaje na osobu je tu po Číně a Indii třetí nejvyšší ve světě – 1,8 kg ročně, podle některých zdrojů ještě vyšší.
- Čajovna v Sivasu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3107/310619.jpg
- Turci u čaje autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3107/310621.jpg
- Soukromý čajový sad autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3107/310622.jpg
- Čajovna v Sivasu autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/32/3107/310623.jpg
Turci ho mají nejraději v drobných tradičních skleničkách tulipánového tvaru s porcelánovými, skleněnými, kovovými či plastovými podšálky, několika kostkami cukru a malinkou lžičkou na zamíchání. V obchodních čtvrtích ho roznášejí muži různého věku – na kulatém podnose, zavěšeném na 3–4 kovových tyčkách s kroužkem nahoře uprostřed tak, že když ho za ten kroužek drží, váha plných skleniček udržuje volně visící tác ve vodorovném stavu, aby se čaj nerozlil. No, asi to tak jednoduché nebude, ale zdejší roznašeči to umějí velmi dobře. A když se například posadíte k odpočinku mezi Modrou mešitou a Hagia Sofia v Istanbulu, přiběhne k vám mladík s velkou čajovou termoskou. A nejen tam.
V čajovně v krásné staré medrese Bürüciye v Sivasu jsem viděla číšníka roznášet čaj tak, jak se u nás roznáší pivo – chodil mezi stolky a jen se ptal: Ještě jeden? Za chvíli byl podnos prázdný. A co víc – na stolcích byly lístečky, na které při každém podaném čaji udělal čárku – jako v české hospodě. Neudržela jsem smích, jak bylo krásné vidět roznášet čaj jako pivo na nádvoří staleté osmanské budovy, pod letním sluncem a za zvuku křídel holubů, přelétávajících z jedné stříšky na druhou. Mělo to něco z atmosféry Hrabalových vyprávění.
- Podnos na roznášení čaje autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24
- Turecký čaj autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24
Turecký čaj se dělá v çaydanlıku, tj. dvou konvičkách, postavených jedna na druhou – dole je voda, nahoře suchý čaj, který se vařící vodou pod sebou nejdříve hezky prohřeje, pak trochu zalije a vzniklý koncentrát se jí ve skleničkách ředí v poměru 1:3. Princip samovaru. A i když se těm dvěma konvičkám tak neříká, „semaver“ je skutečně jedním z mála slovanských slov v turečtině.
Turecký čajový trh je co do množství zboží pátým největším ve světě. V severovýchodních částech země se čajovník pěstuje na 75 000 000 hektarech, z toho 90 procent v provincii Rize. Loni se tu sklidilo zhruba 1 315 000 000 tun čaje. V těchto jižních černomořských oblastech se z původních čínských čajových odrůd vyvinuly odrůdy specifické, mezi kterými v důsledku odlišných místních podmínek a adaptace rostlin na ně vznikly poměrně velké regionální rozdíly. V obchodech se běžně prodávají kilová balení mnoha místních značek černého či zeleného sypaného čaje, často s příměsí bergamotu. Lze si vybrat podle značky, oblasti původu, balení samotného… Mnoho rodin si míchá vlastní směs.
Začalo to ve dvacátých letech minulého století, kdy se na území Turecké republiky podařilo vypěstovat z gruzínských čajových semen první rostliny. O dvacet let později už parlament schválil podporu výstavby velkých čajových fabrik a začaly se psát dějiny turecké velkovýroby čaje. Toto odvětví je dnes pro hospodářství severovýchodních provincií velmi důležité. Živí 200 000 pěstitelů s rodinami a dalších 40 000 osob, zaměstnaných čajovými společnostmi.
Drobných pěstitelů je hodně. Jejich práce není jednoduchá, mnoho úkonů, zejména sklizeň, se provádějí ručně. Je mezi nimi málo mladých lidí, ostatní náročná práce a jednotvárnost místních zahrad, ve kterých čaj už dávno nahradil vše ostatní, je odrazuje. Pěstování čaje je přitom třeba se učit a rozumět mu – rostlina plodí až od 4. roku, výnos z ní se zvyšuje až do 10.–15. roku a pak při dobrých podmínkách vydrží třeba až do sta let. Tedy práce pro dvě až tři lidské generace. O rostliny i půdu je třeba se starat, protože je nelze během života rostlin měnit. Proto se dnes ochotně učí staronovým věcem i staří pěstitelé – jak si například vystačit jen s přírodními hnojivy, jak ochránit rostliny před nemocemi a škůdci ekologicky optimálním způsobem apod.
- Čaj jako pivo autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24
- Soukromý čajový sad autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24
Turecký čaj je opravdu lahodný, silně aromatický, má mírně nasládlou chuť a červenohnědou barvu – když je dobře připravený. Všichni si ho sladí. Ačkoli zásadně dobrý čaj nesladím, i já to občas udělám, protože někdy dostanu poněkud silnější. Turecký čaj je jedním z klasických projevů turecké pohostinnosti – nabídnou vám ho všude. A když vás na něj pozve obchodník, netřeba jej vždy primárně podezírat ze zištných důvodů. Zaprvé je to vstřícné gesto k zákazníkovi. A zadruhé – on tráví celé dny v obchodě, takže ho i krátký rozhovor s vámi potěší a zážitek z toho budete mít i vy. Je jen na vás, jestli se mu budete za čaj a popovídání cítit zavázáni – nemusíte. Na druhou stranu je zcela samozřejmé, že kdyby šlo jen o obchod, tak i ten se uzavírá při čaji…
Na trzích a v podnicích, kam chodí zahraniční turisté, se jako tradičně turecký prezentuje i instantní jablečný čaj. Nevím, proč a jak to začalo. Turka jsem ho pít zatím neviděla.
Nepozvu vás ani na kafe, ani na pivo. Dáte si čaj?