Rasisté vzácnou nemocí netrpí, ale…

Internet mi sdělil, že na jednom z neonacistických webů vyslali do světa pozoruhodnou zprávu: „Kdo necítí žádný rasismus ani xenofobii, měl by vyhledat lékařskou pomoc, protože nejspíš trpí 'genetickou mutací'.“ Prý jde o tzv. Williamsův syndrom, vzácnou genetickou poruchou, která v mozku odbourává přirozené obavy z odlišných cizinců. Lidé postižení touto chorobou údajně mají minimální zábrany vůči lidem jiných ras. Ba, slyšte: snadno se s nimi sdružují.

Kdyby to nebylo tak smutné, zdálo by se to idiotsky zábavné. Nicméně: uvedený syndrom skutečně existuje. U nás jím trpí kolem šesti desítek lidí. Nemá podle skutečných odborníků nic společného s rasismem; pouze pacienti jím zasažení jednoduše nemají žádné předsudky, najdou si kamaráda v komkoliv, dokonce ho i objímají, necítí sociální odstup. Ovšem, pokud by každý „nerasista“ měl být zasažen touto chorobou, současně by měl problémy s vrozenými srdečními vadami, mentálním postižením, poruchami růstu atd. Znám mnoho lidí, kteří nejsou rasisty, a při tom mají srdce jako zvon, intelektuálně se pohybují vysoko nad průměrem většiny, včetně rasistů, a jsou urostlí jako topoly.

Další rasistický „důkaz“ je tedy čirou pitomostí. Ovšem problém přesvědčení o tom, že jsou rasy nižší a vyšší a vůbec – že člověk může mít nějakým způsobem zakódován odstup, ba odpor k lidem jiným než on, je vskutku otázkou jistého zatížení jedné základní části organismu, totiž mozku. Nebo jednodušeji řečeno: rozumu.

Sotva věřit tomu, že by nějakou takovou nemocí trpěl kupříkladu absolvent univerzit ve Lvově a Poznani (tam vystudoval práva a ekonomii), univerzity ve švýcarském Freiburgu, kde se vyučil filozofii, doktor teologie z Říma, dominikán Józef Maria Bocheński. Přednášel na dvanácti evropských univerzitách, byl děkanem fakult i rektorem vysoké školy. Vydal 31 knih. Kromě toho získal diplom pilota a podnikl přes dva tisíce letů. Bocheński o rasismu napsal ve své knize Stručný slovník filozofických pověr: „Nejznámější formou rasismu je názor, že nejen, že existují vyšší a nižší lidské rasy (což je pravděpodobné), ale že rovněž víme, která rasa je vyšší nebo nižší, což je ovšem hloupost, protože nic takového nevíme.“

Jsou ale lidé, kteří v životě nepřečetli to, co Bocheński za pět minut odzíval, ale o tom, která rasa je vyšší, je jim jasno. Neboť jim tak přece velí „přirozený zdravý pud“. Instinkt, chcete-li.

Ovšem jak je to u rasistů s tím ostatním? Jistě, můžeme mít nadělené citové předsudky. Toto „vybavení“ se rekrutuje z mnoha kořenů, často pochopitelných. Nicméně rozum by je měl překonávat. Tedy pokud se jedná o rozum zdravý. To není z mé hlavy: „Kdy že jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem,“ řekl první československý prezident Karlu Čapkovi v Hovorech s TGM. Sotva předpokládat, že by Masarykův rozum byl zasažen Williamsovým syndromem. Plyne z toho jediné: rasisté možná touto vzácnou nemocí netrpí, ovšem „choroba chybějícího rozumu“ se jim nevyhnula.