Zmatení Češi ve světě geopolitické ekonomie

Z geopolitického hlediska je to velká chyba, ohodnotila odcházející slovenská premiérka Iveta Radičová postup českého premiéra, který odmítl podepsat dohodu o rozpočtové disciplíně. České námitky jsou podle političky, kterou si naše pravice ráda brává za vzor, ryze procedurální a malicherné, zejména proto, že věcně dohoda koresponduje se středo-pravým viděním Nečasova kabinetu. V čem je tedy problém?

Mimo jiné právě v geopolitice, v nedostatečném zohledňování této disciplíny v myšlení politiků nejsilnější vládní strany. Lidé z ODS, kteří vytvářejí vize zahraniční politiky, pomíjejí místní souvislosti, třeba polohu a velikost země, a raději sní sen o nezávislé malé republice, plné chytrých a šikovných lidí, která si může dovolit stát vně mainstreamu a vstupovat do něho jen pro opláchnutí vždy, když se to nám (ne jim; logika „my v. oni“ pořád funguje) bude hodit.

Europoslanec Jan Zahradil to řekl jasně: Nechceme být součástí hlavního proudu, protože bychom se ocitli pod francouzsko-německým vlivem, který tlačí na unifikaci rozpočtovou a daňovou.

Trh jako společná ideologie

ODS tedy považuje za realitu, že unie se v otázce další integrace rozštěpí, a připadá jí výhodnější zůstat jednou tržní, ekonomickou nohou v EU, druhou, politickou vně. Geopolitické hledisko: totiž, že větší integrace, diktovaná ovšem více ekonomickými než politickými, mocenskými důvody, má především posílit mezinárodní hospodářský vliv, a tím i domácí prosperitu, opět zůstává přehlédnuta.

ODS místo toho vytváří dojem, že lze oddělit politickou a ekonomickou rovinu unijní spolupráce. Proto svou evropskou politiku staví na prohlubování společného trhu, který prý zatím nefunguje. Společný trh ale není otázkou minimálních nebo žádných regulací, tedy minimálního vstupování politiky do dění, nýbrž je věcí dohody na společném řádu, na společném pojetí trhu. Trh má jen málo společného s ekonomií, jde totiž, možná překvapivě, hlavně o problém politický, protože má-li něco jako trh existovat, předpokládá to dohodu na sdílené ideologii, na hodnotách a zájmech, a tedy na společné politice.

Petr Nečas
Petr Nečas

Spočívá-li unijní politika ODS v představě, že využívání ekonomických výhod společného trhu znamená vyhnout se politickým tlakům a ubránit českou suverenitu před tlakem velkých států, prokazuje tím geopolitickou neprozíravost i malý smysl pro realitu.

Ekonomické zájmy dávno nemají hranice a prosakují do politiky samovolně i bez přispění vlády. Hovořit v tomto propleteném světě o nezávislé hospodářské (i jiné) politice je naivní. Ostatně snižovala vláda v minulosti daňovou progresi a zátěž pro podnikatele jen proto, že byla přesvědčena o absolutní prospěšnosti těchto kroků pro ekonomiku, když to snížilo příjmy rozpočtu, které dnešní vládní sestava chce získávat zpět zvyšováním daní? Rozhodně ne: snižování korporátních daní byl diktát trhu, tvrdila dokonce i ČSSD, museli jsme se zkrátka přizpůsobit tomu, že zátěž podniků snižují i okolní, konkurenční země. Tehdy rozhodovala geopolitická ekonomie, dnes je bohužel zapomenuta.

Rvačka o solitéra

Česká republika klidně může zůstat mimo hlavní proud unijní integrace, praktické výhody to ale nemá žádné. Ani ekonomické, natož politické, zvláště když ekonomická integrace, která bez pardonu diktuje té politické, probíhá sama od sebe. Zůstávat mimo pouze proto, že si chceme dokázat, jak výborně umíme být solitéry, nemá valného smyslu. Sebevědomí se na mezinárodní scéně nezískává odtažitostí, ale vstřícností. O to víc, když nemáme jistotu, že se o odtažité a solitérní Čechy všichni v geopoliticky složitém světě převládající ekonomie kdykoliv rádi poperou.