Krušné chvilky Syřanů

Zhruba 100 až 200 lidí přejde každý den syrsko-tureckou hranici. Říkají to zprávy novinářů, kteří se přímo v oblasti pohybují. V tureckých uprchlických táborech už teď žije na 13 000 uprchlíků ze Sýrie – uvádí aktuální zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Podle jeho údajů už Turecko za poslední rok pomohlo 23 000 Syřanům, zhruba 10 000 z nich se ale vrátilo zpátky – buď kvůli slibům syrského režimu, že bude brzy lépe, nebo kvůli špatnému pocitu, že v rodné zemi nechali své příbuzné. Alespoň takto hovoří svědectví lidí, která z míst na jihovýchodě Turecka postupně přicházejí.

A zatímco počet uprchlíků v zemi roste, Turecko usiluje seč může co nejdříve ukončit krizi v sousední zemi. I přes tisíce domácích aktuálních politických problémů se snaží zdejší vláda tlačit na svět a okolí, aby byl v boji proti současnému režimu prezidenta Bašára Assada co nejaktivnější. Ankara na svém území nabízí azyl nejen tisícovkám lidí bez domova, ale i příslušníkům povstalecké armády a syrským disidentům. Právě z Turecka (ale i z Libanonu) míří do Sýrie potraviny, léky, ale také zbraně. A hlavně kvůli tomu musí být podle syrské strany hranice pod ochranou, ať už jde o přítomnost jednotek samotné syrské armády anebo o nášlapné miny.

Na začátek dubna naplánovala turecká vláda další konferenci zemí „Přátel Sýrie“, která se po předchozím setkání zemí v Tunisku tentokrát uspořádá v Istanbulu. A i když Turci, jak si troufám podle osobních diskuzí a pozorování odhadovat, většinou vládu v těchto aktivitách podporují, nestačí se divit, jak rychle dokázal současný premiér Erdogan a jeho ministři obrátit kabát. Není žádnou novinkou, že ještě do vypuknutí povstání v Sýrii byl Assadův režim jedním z nejbližších tureckých spojenců. Doba se ale mění a Turecku s každým dalším neúspěšným jednáním docházela trpělivost.

Uprchlíci na hranicích se Sýrií
Uprchlíci na hranicích se Sýrií

Červený půlměsíc, humanitární organizace, tedy přesněji její turecká pobočka, která má od počátku bojů v Sýrii na starost syrské uprchlíky, má letos napilno. Deset tisíc stanů nejprve rozmístila v okolí tureckého města Hatay, kde vznikla stanová městečka. Když ale zemi koncem října zasáhlo silné zemětřesení, všechny nevyužité stany musely putovat do města Van. I tam zůstaly tisíce lidí najednou bez domova. A i když se předtím turecké rodiny snažily uprchlíkům ze Sýrie pomoci, teď putovalo všechno dárcovství na novou adresu. Na Syřany se upřímně řečeno po několika měsících zapomnělo. Aktuální je téma zřejmě jen pro ty, kteří mají uprchlické tábory takzvaně za humny. Mnoho Turků žijících v okolních vesnicích mají v táborech své příbuzné, přeshraniční sňatky nejsou v oblasti výjimkou, a tak alespoň oni se snaží své blízké podporovat a pokud jim to Červený půlměsíc dovolí, tábory navštěvují.

Není asi překvapením, že to, co lidem v táborech nejvíce chybí, je normální společnost, běžná konverzace a alespoň chvilkový pocit, že na světě ještě někam patří. To, že je teď v zimních měsících v provincii Hatay opravdu chladno, nebo že jsou tam nevyhovující hygienické podmínky, jde mnohdy stranou. Lidé se bojí o své blízké, kteří zůstali v Sýrii a nejhorší je nejistota, říkají v rozhovorech pro turecká média. Z domova samozřejmě nemají mnohdy vůbec žádné zprávy.

Uprchlický tábor v tureckém Yayladagi
Uprchlický tábor v tureckém Yayladagi