Co vládu nezabije, to ji posílí

Ani předvčerejší úspěšná resuscitace Nečasovy vlády patrně nikoho nepřekvapila. Zejména ne ty, kdo považují všechny vládní krize jen za další díly operetní frašky. Pokud ale nové a nové spory a usmiřování ve vládní koalici chápou pouze jako dramatizování nepomíjející vůle k moci, unikají jim i některé ne právě podružnosti. Například taktizování koaličních partnerů snažících se vylepšit si nelichotivé preference, či dokonce (zvláště u Věcí veřejných) zachránit se před vymazáním z politické mapy v příštích volbách. Z tohoto mumraje stranických zájmů ovšem krystalizuje stále silnější pozice premiéra Petra Nečase, který se během jednoho roku skoro zázračně proměnil z oné mediálně vysmívané „mátohy v pekle“ v pevného a cílevědomého stratéga, jenž z každého střetu těží konkrétnější obrysy tvrdých úsporných opatření.

Smyčka úspor, která se ve jménu snížení schodku rozpočtu pod tři procenta HDP ovíjí kolem každého občana, je pochopitelně velmi nepříjemná. Výjimku nedostali ani senioři, jimž se penze mají tři roky navyšovat pouze o třetinu růstu mezd i inflace (takže výsledek nepokryje ani inflaci), ani lidé s nadprůměrnými příjmy, kteří z příjmu nad 100 tisíc korun zaplatí vedle nynějších 15 ještě dalších sedm procent (tzv. příspěvku na solidaritu). Daně z příjmů, jež měly zůstat tabu (ODS se dušovala, že neporostou a TOP 09 tvrdila, že zvyšování není nevyhnutelné), se tedy zásadním způsobem pohnou. Od roku 2014, kdy má deficit poklesnout až na necelá dvě procenta HDP, se čistý příjem zaměstnance s průměrným platem (nyní 25 000 Kč měsíčně) sníží o 475 Kč a čistý příjem čtyřčlenné rodiny klesne v průměru o 855 Kč měsíčně. Pracující důchodci od r. 2013 navíc přijdou o základní slevu na dani a zruší se i doplatek na bydlení. V souběhu s avizovaným jednoprocentním růstem obou sazeb daně z přidané hodnoty (na 21 a 15 procent), „uhlíkovou“ daní, spotřební daní na víno (10 Kč/litr) a zápisným pro studenty VŠ (cca 3 tis. Kč za semestr) mají navrhovaná opatření - včetně úspor ve výdajové části, např. slučováním ministerských agend - přinést snížení rozpočtového deficitu v roce 2013 o 57 miliard a v roce 2014 o 95 miliard korun.

Jednání vlády
Jednání vlády

Zřejmě se podaří zachovat alespoň porodné a nebude se zavádět ani daň z plynu pro domácnosti. To jsou jistě malé, ale přece jen signály, že i drastické škrty mají své hranice. Stále nejasná je situace kolem vyššího zdanění hazardu a příjmů z „daňových rájů“ (až 35 %), které vláda navrhuje s účinností od roku 2013. To jsou jistě rezervy, jež mohou schodek rozpočtu ještě významně snížit. Aby dostála svým předsevzetím, musela by vláda „rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci“ ovšem zaměřit svou pozornost hlavně na přetrvávající korupční klima v orgánech státní správy. Místo prosazování návrhu na zpřísnění pravidel pro vyslovení nedůvěry vládě (ostatně marnému, chybí podpora opozice), měl by se Nečasův kabinet zasadit v první řadě o přijetí dlouho odkládaného zákona o státní službě. Jedná se o zákon základní důležitosti pro odstranění politických vlivů v ústředních orgánech státní správy i pro omezení možností uplácení (hlavně vedoucích) státních úředníků a jejich výměny na základě povolebních politických šachů. Odpolitizování státní správy bylo i jedním z požadavků EU a plně je podporuje také česká Transparency International. Část této hlavní protikorupční normy sice už v r. 2002 nabyla účinnosti, chybí ovšem stanovení kompetencí a odpovědnosti za veřejné zakázky. Namísto dopracování této části zákona chce vláda účinnost celé normy o tři roky odložit a připravit úplně nové znění. O odkladu účinnosti zákona o státní službě mají zanedlouho rozhodnout senátoři.

Lídři koaličních stran
Lídři koaličních stran

Bude tedy záležet především na ČSSD mající (spolu s KSČM) v Senátu většinu, zda odolá vidině rozšíření svého vlivu ve státní správě po dalších volbách a odklad účinnosti služebního zákona nekompromisně zamítne. Zatím se sociální demokraté ústy svého předsedy Sobotky spokojují se stereotypní kritikou vládní koalice, jejíž pokračování je pro ně „špatnou zprávou“. Rušení ministerstev je podle nich zbrklé, ale pokud by ČSSD sestavovala příští vládu, resort místního rozvoje by v ní prý nebyl. Rozhodně však podpoří „všechny protestní akce odborů a občanských iniciativ, které budou směřovat k odchodu vlády“. Sociální demokraté jsou všemi deseti pro předčasné volby, nejlépe už v červnu, ale jak dál, jak snížit rozpočtový deficit pod EU stanovenou tříprocentní hranici, to konkrétně neříkají. Věcně se k jednotlivým opatřením Nečasova kabinetu nevyjadřují, s monotónností gramofonu (a bez ohledu na fakta či analýzy) ovšem opakují, že tyto návrhy postihnou pouze „nízko a středně příjmové skupiny“.

Vláda ve sněmovna
Vláda ve sněmovna

Křesťanské pravidlo praví, že nedá-li se říci o někom něco dobrého, má se raději mlčet. Na adresu současné vlády se toho mnoho dobrého říct nedá, jelikož sama její existence je po tolika haváriích velmi kuriózní. Přesto se zdá, a nezaujatí pozorovatelé to také naznačují, že každá jiná alternativa by byla pokud možno ještě horší. Je to snad trochu podobné jako s demokracií, také je asi nejlepší ze všech špatných způsobů vládnutí.