Kimova „Ponorná Zářící hvězda“

Jen pro připomenutí – raketa „Mléčná dráha“ (Incha-3) s družicí „Zářící hvězda“ (Kvanmenson-3) spadla v pátek 13. dubna do Západního moře. Tak se korejsky říká jihovýchodní části Žlutého moře. Zhruba po dvou minutách letu z kosmodromu Tongčangrí se „Mléčná dráha“ rozpadla na čtyři kusy. „Zářící hvězda“ leží nyní v hloubce pouhých 125 metrů, zabořená mezi korýši do písčitého dna na samém okraji jihokorejských teritoriálních vod. Nemá černou skříňku či jiný přístroj, který by mohl pípáním žadonit o vylovení. Je dokonale zticha. Ale stále má velkou naději, že uvidí světlo světa. Ponorky několika zemí se už nepochybně snaží o její nalezení. Byl by to znamenitý špionážní úlovek, prozrazující mnoho o technice, kterou má Pchjongjang k dispozici. Ale ještě horší bude z toho potupa, stane-li se Zmoklá zářící hvězda exponátem třeba v Soulském technickém muzeu.

Slavnostní ohňostroj na počest dědečka, počítající s jedinou raketou, se tedy vnukovi Kim Ir-sena nepovedl. V zemi, kde je spousta astrologů a nekonečné množství lidových pověr, nikdo nevnímal, že jásání k velkému výročí má začít v pátek třináctého. Těžko říci, zda bude někdo potrestán za opomenutí upozornit „Milovaného vůdce Una“ na celosvětově notoricky známé zlé znamení, sejde-li se pátek s třináctkou. Neudělal to ani předseda severokorejské Akademie věd a ani Vrchní velitel kosmických vojsk. A oba tito pánové jsou profesoři vyučující ideologii „Ču-čche“, jež veškerá znamení času a nebes bere naprosto vážně. Což sám Kim Ir-sen neřekl, že „před každým významným rozhodnutím je nutné se zahledět do hlubin vlastní duše, nic neopominout a pak teprve odhodlaně jednat“?

Inu chybička se vloudila. Ale dosti ironie. Svět ví, že důležité hlavy v Pchjongjangu padat mohou a budou, a že se může dost zásadně měnit mocenská konstelace. Celý svět je teď zvědavý, jak bude pokračovat nová kapitola politické hry, která začala rozhodnutím, že v centru oslav narozenin nesmrtelného stoletého Kima má být poslání družice na synchronně-solární dráhu kolem planety. Politická hra je všude na světě specifickým bojem o vliv a nakonec o moc. V Severní Koreji je to pak – především na nejvyšších místech – také bojem o vlastní krk. Neúspěch je vždy nepřípustný. Když se v minulých letech už dvakrát start dálkové rakety nepovedl, Pchjongjang to zapřel jako nos mezi očima a severokorejský tisk o tom klidně psal jako o zdařilém experimentu. Jsou ovšem věci, které se opravdu zalhat už ani nemůže nepodařit, třeba jako prohru (0:1) severokorejského fotbalového týmu s Japonci. Ta se pro kapitána, brankáře i trenéra a zřejmě ještě nejmíň pro půlku mužstva stala „poukázkou na pár let zocelení a převýchovu“ v pracovním táboře. Selhání v KLDR prostě zaslouží trest.

Katastrofa kosmického projektu však má punc velkého zneuctění samotného režimu. Čínští experti své severokorejské kolegy varovali, že vývoj jejich techniky ještě potřebuje čas. Ale jen malá skupina samotných Severokorejců se to odvážila připomínat na rozhodujících místech. Státní komise trvala pod politickým tlakem na svém. A nový titulární vládce Kim Čong-un se rozhodl, že věcem nechá průběh, neboť výsledek mu umožní „udělat pořádek po svém“. Buď čistku, při níž se zbaví „opatrných“ – pokud by se družice dostala úspěšně na oběžnou dráhu (s plánovanou dobou spolehlivé práce asi dva roky), nebo bude šance se zbavit hazardérů, kteří přecenili své schopnosti a zle pošramotili prestiž „toho nejlepšího režimu Země Jitřní Svěžesti“.

Kim Čong-un během oslav narozenin Kim Ir-sena
Kim Čong-un během oslav narozenin Kim Ir-sena

Pokud se v Soulu mluví o tom, že se teď v Pchjongjangu nově rozdávají karty, zřejmě se Jihokorejci nemýlí. Kim Čong-un má nyní skutečně znamenitou šanci nově koncipovat domácí vojenskou a hospodářskou politiku a jinak (ovšemže neuspěchaně a postupně) nastavit i zahraniční vztahy. A nemusí ani moc pospíchat. Jižní půlka Koreje se teď soustřeďuje na volby, které jsou pro Jihokorejce nyní stokrát důležitější, než aby se dál zabývali nějakou družicí, která leží v moři asi 200 km na západ od Soulu.

A na severu oslavy stých narozenin Kima Zakladatele nyní nejméně na nejbližší dekádu překryjí všechny zřejmé i neviditelné problémy kolem havárie rakety. V mocenském zákulisí ovšem už je nebývale horko. Kim Čong-un už se postaral o značné překvapení při nedělní přehlídce. Zatímco jeho tatínek nepřipustil, aby lid Severní Koreje znal jeho hlas (nikdy nepromluvil na veřejnosti – a na státním zasedání jen jednou), Kim Třetí promluvil z veřejné tribuny na náměstí zvučně a jednou dokonce laskavým pozvednutím ruky tišil výbuchy vstřícného jásání poddaných.

Včerejší oslavy narozenin Kima Prvního probíhaly s takovou intenzitou, jako by neúspěch družicového experimentu nebyl ničím větším než pouhou velikonoční prskavkou. Ve vojenských kruzích je ovšem nálada doslova sebevražedná. Čeká se, co Nový Velký Kim udělá. Respektive jak dlouho si dá na čas. A jaké jeho kroky dostanou prioritu. Schopnost vystoupit veřejně signalizuje, že v květnu asi sám bude jednat s čínskou hospodářskou delegací o tom, co ho může nejvíc iritovat. Největším problémem jsou sociální problémy – a tím nejsurovějším je hladovění milionů obyvatel. Mocensky ovšem je nejdůležitější to, co se stane v ozbrojených silách.

Rivalita, která panuje navzájem mezi základními částmi severokorejských ozbrojených sil (letectvem, námořnictvem, „atomisty“, pěchotou a raketovými útvary) se projevuje s ještě větší vervou uvnitř struktury každé z jednotlivých složek. Kosmická rozvědka Japonska, USA, Číny, Ruska a Jižní Koreje ví o tom nesmírně mnoho. V posledních deseti letech ke statisícům podrobných snímků z družic přibyly údaje zcela unikátní a neocenitelné – z odposlechu telefonních rozhovorů. Severokorejský režim se nemůže spoléhat na to, že by zakódované spojení mohlo být dostatečné.

Obraz Kim Ir-sena
Obraz Kim Ir-sena

Je tedy známo, jak při boji o „svůj podíl“ na rozpočtu se v posledních dvou třech letech spojovali námořníci a letci jak proti armádě, tak proti raketčíkům. A loni (to byl poslední rok života Kim Čong-ila) zase na základě osobních vztahů poměry změnily. Do popředí se dostali mladší generálové, včetně plukovníků – profesorů vojenských škol, představující nejsilnější vlivnou skupinu, hájící zájmy raketčíků a letců. Ale ta teď zřejmě prohrála důležité kolo mocenského boje neúspěchem družicového experimentu. Byla to hra vabank, protože nedovyvinutost raketové techniky (včetně kvality paliva) byla zřejmá. Ti nejbližší k Severní Koreji – čínští experti – upozorňovali na řadu vývojových problémů opakovaně a vytrvale už od roku 2007. Ale pekingské vedení nebylo ochotno vyhovět žádostem Kim Čong-una (naposledy v únoru) o větší technickou podporu.

Kimovo nynější veřejné vystoupení, které jeho poddané tak příjemně překvapilo, bylo však nejvýznamnější pro něho samotného. Může teď spoléhat na veřejnou podporu, až překvapí většími čistkami. A on bude nucen k nim přistoupit, neboť si je vědom křehkosti svého režimu. Jinak by nemluvil hned ve svém prvním proslovu pod heslem „ozbrojené síly jsou na prvním místě!“

Teď je Kim zcela čerstvě nositelem břemene všech nejvyšších funkcí. Je Prvním předsedou Komise Národní obrany a Nejvyšším velitelem Korejské lidové armády, Vrcholným Vůdcem Dělnické strany jako její První tajemník. A Skvělým Vůdcem Lidu Koreje. Jeho tatínek, (syn jeho dědečka Kim Ir-sena) však ani po svém odchodu na onen svět nepřišel o všechny své funkce. Na stejném zasedání, které nadělilo Kim Čong-unovi všechny právě uvedené funkce, byl Kim Čong-il uznán jako Generální tajemník Strany na věky věků.