Senzace! Všichni přežili!

V Bulharsku se třásla zem. Ne poprvé, ne naposledy, stává se to tam dost často. V úterý to bylo horší – 5,8 stupně podle Richtera je dost. Houpe se s vámi nejen sedmé patro paneláku, ale i přízemí rodinného domku, auto, všechno. Sklo z oken se sype kolem, padá omítka, komíny i některé menší stavby na dvorech (kůlny apod.), praskají zdi. A trvá to nekonečných 20 vteřin. Ke všemu jste rozespalí, protože jsou tři hodiny ráno, první reakce je trochu zmatená, mozek teprve startuje. V rádiu nic, sirény nic, jen se to houpe. Rychle děti, pod stůl, pod rám dveří, k nosné zdi. Když víte, že se během prvních 10 vteřin nedostanete ven, musíte se preventivně chránit, zbytek necháváte na později.

To později nastane v okamžiku, kdy se země přestane třást a vy s ní. Rychle děti, doklady, peněženku, mobil – a ven, kamkoli dál od staveb, plynových a elektrických zařízení a rozvodů. Rádio, máte-li ho v mobilu nebo na baterky. Nebo v autě, kde nakonec prodřímáte hodinu dvě do dalšího otřesu, tentokrát jen 4,4 stupně, ale celkem je těch následných zachvění aspoň 30…

Po zemětřesení
Po zemětřesení

Sousedi odnaproti volají 112, jsou dost pořezaní od skel z rozbitých oken. Za rohem prý někdo dostal infarkt. Kdo trpí na vysoký tlak, končí také na pozorování v nemocnici… Domů se vrátit nesmíte, hrozí další následné otřesy. Po rozednění už si troufnete, zalezete do postele, důležité věci máte hned po ruce (co kdyby se to opakovalo) a usnete, vyčerpaní prožitým stresem.

Jste někde mezi hlavním městem Sofií, kde to bylo podobné, a městem Pernik, u kterého bylo epicentrum. Tam mezitím nastala větší panika – prý byla poškozena hráz nedaleké přehrady. Na výjezdech z města vznikají zácpy, všichni se snaží ujet – jako v katastrofickém filmu. Později se s úlevou zjistí, že nejen tato, ale i ostatní přehrady jsou nepoškozené, že větší škody obecně nejsou, že statici musí prověřit jen několik málo domů, že budovy vesměs otřesy vydržely a že sice spadla jedna z věží tepelné centrály, ale vše více méně funguje.

Následky zemětřesení v Bulharsku
Následky zemětřesení v Bulharsku

Ne, nebyla jsem tam. Byli tam moji příbuzní a přátelé. Já ale v Bulharsku zažila zemětřesení víckrát, poslední dobou většinou velmi slabé a v létě. Nejhorší byla dvě vzdálenější v čase, která mi splývají. Jedno bylo v roce 1977, mělo 7,2 stupně podle Richtera, s epicentrem někde v Rumunsku, ale zabilo u nás 125 osob a zničilo 8 500 budov. Další v prosinci 1986 (5,7 stupně, epicentrum v Bulharsku) zabilo dva lidi a poznamenalo životy 2 250 rodin, protože v jeho důsledku se zřítilo 15 000 budov. Osmdesát procent městečka Stražica (180 km vzdušnou čarou od mého rodného města) tehdy skončilo v sutinách – dodnes se všechny následky zemětřesení nepodařilo odstranit.

Následky zemětřesení v Bulharsku
Následky zemětřesení v Bulharsku

Nevím, z kterého z těch dvou je moje vzpomínka. Byla jsem ještě dítě, do postele jsem šla v osm večer a dobře si pamatuju pocit kolébání, když mě někdo z rodiny budil asi o hodinu později: „Vstávej, je zemětřesení.“ Jasně se mi vybavuje postávání se sousedy na ulici, čekání, nejistota. Pak nás táta naložil do auta a jelo se spát do přízemního domku v rodinné vinici za městem. Jen dědeček odmítl odjet. Druhé patro, kde jsme bydleli, stavěl vlastníma rukama. A asi se taky bál, že situace mohou k rabování využít zloději. Ráno jsme pak zvedli, co popadalo ze skříní, a narovnali obrazy na zdech.

V Bulharsku nejsou menší zemětřesení výjimkou. Stejně jako u těch jinde ve světě se o nich píše podle toho, jaké škody na životech a majetku napáchala. Je-li jich víc, mnohem víc se dozvídáme a po delší dobu si jich média všímají. Přitom nejsenzačnější zpráva by byla přece jiná! Ta bulharská z posledního týdne zní: Zemětřesení síly 5,8 stupně VŠICHNI PŘEŽILI!