Jak nevěřit Tymošenkové

Zorientovat se v ukrajinském informačním šumu je velmi složité a ještě složitější je situaci nějak objektivně zhodnotit. V současné době, pokud Ukrajinu vnímáme jen z pohledu soupeření režimu (prezident Janukovyč, vláda, Strana regionů, podporovaní komunisty) s opozicí (ti ostatní plus političtí vězni), je rozložení vah jasné. Drtivá většina mezinárodní veřejnosti se přiklání na stranu opozice, kterou vnímají z 99 % skrze Juliji Tymošenkovou a věří tedy její verzi o pravdě.

Strana regionů chce ale prorazit se svou verzí. To znamená, že se nepokouší napravit napáchané škody, ale snaží se je „vykomunikovat“. Strana regionů nemá totiž pocit, že by dělala něco špatně, prostě se proti ní, prezidentovi a vládě všichni z nepochopitelného důvodu spikli a snaží se jí všemožně ponižovat. Například bojkot fotbalového Euro 2012 premiér Azarov vidí právě jako ponížení všech Ukrajinců (ne vlády, ne prezidenta, ale celé Ukrajiny), poslední rezoluce Evropského parlamentu je interpretována jako snaha odsoudit ne vládu, ne prezidenta, ale znovu celou Ukrajinu. Znalost umění dezinterpretace a vytváření informačního šumu jsou elementární schopnosti, kterými musí každý správný ukrajinský politik disponovat. Cílem není jen zmást nepřítele, ale všechny.

Julija Tymošenková
Julija Tymošenková

Takzvaný černý PR používají všichni, tedy jak režim, tak opozice. A i Tymošenková, která samozřejmě ze svého zdravotního stavu udělala politikum. A nelze se jí divit. Zároveň to ale nevylučuje možnost, že je na tom fyzicky (i psychicky) opravdu špatně. 

Tymošenková má zatím za zády celý Západ, a to chce Strana regionů změnit. Najala si tedy na „vykomunikování“ problémů PR agenturu. Proč ne? PR agentury jsou legální firmy s cílem manipulovat veřejné mínění. Strana regionů s takovou pomocí chce vysvětlovat svou politiku mezinárodní veřejnosti, zejména co se týče případu Tymošenková.   

A protože Ukrajinci nejsou žádní troškaři, nenajala si vládní strana jen tak někoho. Agentura Burson-Marsteller je v oblasti PR velké zvíře, obracejí se na ni pravidelně země a společnosti v krizových situacích. Agentura nejednou hasila problémy vlád vzniklé hrubým porušováním lidských práv, podle The Guardian si ji najala například nigerijská vláda, která potřebovala „vykomunikovat“ obvinění z genocidy během nigerijsko-biafarské války, argentinská junta poté, co zmizelo 35 000 obyčejných Argentinců nebo indonéská vláda po masakrech ve Východním Timoru. Burson-Marsteller pracovala i na vylepšení image rumunského prezidenta Ceausesca nebo saúdské královské rodiny. A to mluvím jen o politických aktivitách. 

Viktor Janukovyč
Viktor Janukovyč

Nechci posuzovat etický deficit činnosti Burson-Marsteller, s tím ať se vyrovnají sami, ale na celém případu se Stranou regionů je zajímavá jiná věc – zoufalost. Strana regionů musí být asi hodně zoufalá, když se zařadila do takové společnosti, a agentura musí být ještě zoufalejší - ze Strany regionů. 

Jedním z jejích prvních úkolů bylo totiž propagovat „turné“ Renata Kuzmina. Ne, nejde o vítěze ukrajinské superstar a překvapivě ani člena Strany regionů, ale zástupce generálního prokurátora – to zaprvé!  Tím chci říct, že nechápu proč, když je justice na Ukrajině údajně nezávislá, potřebuje pomoc od Strany regionů v komunikaci při provádění nějaké vysvětlovací kampaně? Nebo nezávislá není?  

No a zadruhé – problém není jen dostat kohokoli, například i Kuzmina, do médií, ale ovlivnit, co řekne. Zástupce hlavního prokurátora prohlásil, že nebyly porušeny ukrajinské zákony, porušeny byly, „jen“ evropské normy a lidská práva (to se mu ještě vysmáli). A Ukrajina se prý bude ze všech sil snažit, aby uvedla trestní zákoník do souladu s evropskými normami. Sil ale bohužel nestačilo, prezident Janukovyč sice nový trestní zákoník změnil, ale inkriminovaný paragraf 365, ten, o který šlo hlavně a podle kterého byla Tymošenková odsouzena (trestní odpovědnost za politická rozhodnutí), zrušen nebyl. To už se zase Ukrajina vysmála Evropě.

Julija Tymošenková
Julija Tymošenková

Nicméně někteří začínají tezím Strany regionů věřit. Jedním z nich je poslanec Evropského parlamentu Aleksandr Mirskyj z Lotyšska, člen Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů (spřátelené se Stranou regionů). Podle něj Tymošenková spáchala zločin a zasloužila si trest. Je správně, že je izolovaná, protože je prý společensky nebezpečná a Mirskyj je přesvědčen, že do začátku Eero 2012 si expremiérka ještě najde nějaký ten důvod, proč do světa vykřičet, jak se jí špatně žije. Zejména pak smekl před jejími režisérskými schopnostmi. A do budoucna jí doporučil psát scénáře a hrát ve filmech. 

Čas ukáže, jestli šlo o první vlaštovku nebo černou ovci Evropského parlamentu. K tomu je ale třeba dodat, že PRavda za PRachy PRostě smrdí, a pokud Tymošenková hraje, pak opravdu klobouk dolů. Tymošenková se totiž nejprve zbila sama, pak to narafičila a obvinila vězeňskou stráž, že ji natloukli oni. Na protest pak držela 20 dní hladovku a ve finále dokázala dokonale ošálit několik německých lékařů, kteří dodnes tvrdí, že její stav je vážný. Nebo… Jak to teda je?