Čínská láska k malé mořské víle

Čínský prezident Chu Ťin-tao se cestou na summit dvaceti nejvyspělejších ekonomik světa G20 v Mexiku zastavil v Evropě, ovšem jen v jedné jediné zemi, Dánském království. A strávil v něm celé tři dny. Proč ale nejvyšší představitel nejlidnatější země světa zamířil do státečku s necelými šesti miliony obyvatel a ne třeba do Velké Británie, Francie nebo Španělska? A z jakého důvodu jeho státní návštěva nezahrnovala třeba i států několik?

Pravda, čínské a dánské společnosti podepsaly dohody o investicích a exportu za tři miliardy dolarů, což je v době pokračující hospodářské a finanční krize více než povzbudivé a podobné smlouvy by si přáli mít všichni členové sedmadvacítky. Však si také zástupci firem Carlsberg a Maersk mnou ruce. Prvně jmenovaná totiž v Čínské lidové republice vybuduje obří pivovar, druhá zase rozšíří přístav v Ning-pu. Navíc zástupci obou států podepsali dalších jedenáct dohod týkajících se ochrany klimatu, rybářství nebo potravinářského průmyslu. Nic ale není zadarmo a s Čínou to platí dvojnásob.

Jak Peking, tak i Kodaň sice nahlas mluví výlučně o oboustranně výhodné spolupráci, Čína by ovšem bez dlouhodobých a strategických cílů o nějaké Dánsko, ať mi mnozí prominou, ani nezavadila. Samozřejmě, Kodaň převezme předsednictví Evropské unie, a tudíž povede s ČLR jakožto reprezentant EU mnohé rozhovory. Ostatně podobně tomu bylo i v případě České republiky, která je jinak na čínské černé listině kvůli pokračující kritice (ne)dodržování lidských práv v Číně či setkávání našich politiků s dalajlámou.

Ani dánské předsednictví však není tím hlavním důvodem Chu Ťin-taovy návštěvy. A není jím ani obliba největšího dánského symbolu, sochy Malé mořské víly, která v roce 2010 vůbec poprvé opustila své místo v kodaňském přístavu a vypravila se na historickou pouť na EXPO 2010 do Šanghaje, kde patřila k největším atrakcím nejen v rámci dánského pavilonu, ale vůbec celé Světové výstavy.

Dánsko má totiž něco mnohem cennějšího. A hlavně většího. Grónsko. Největší ostrov na světě o rozloze více než dva miliony kilometrů čtverečních je pro Číňany skutečným lákadlem a pochopitelně nikoli jako turistická destinace či místo pro vědecké bádání. Ledové království ukrývá vskutku obrovské poklady v podobě minerálů. Celkem jich v Grónsku bylo objeveno na pět set a pozornost pak Peking upírá zejména k nalezištím vzácných kovů.

Chu Ťin-tchao
Chu Ťin-tchao

Čína si v současnosti drží téměř monopol na jejich těžbu, přitom je jejich využití klíčové na celém světě, ať už jde o výrobu telefonů, televizorů, hybridních automobilů nebo dokonce i raket krátkého i dlouhého doletu a nočních vyhledávačů pro vojáky.

Důležité jsou ovšem i další grónské zdroje včetně zemního plynu, ropy, uhlí a železné rudy. Ostatně Čína už o její těžbu usiluje, konkrétně společnost London Mining „podporovaná“ čínskými oceláři, která požádala o povolení vybudovat severovýchodně od grónské metropole  Nuuk důl za 2,35 miliardy amerických dolarů.

Čína si ovšem uvědomuje i možnost využití arktické námořní trasy, která se postupně, vzhledem k pokračujícímu tání ledovců, uvolňuje. Peking proto nechce zůstat pozadu za Washingtonem, ani za Moskvou. Proto usiluje o post pozorovatele v Arktické radě zahrnující osm států a Kodaň čínskou snahu plně podporuje.

Cesta Chu Ťin-taa do Dánska navíc přichází krátce poté, co čínský premiér Wen Ťia-pao zamířil do jiné severské země – na Island, kde Peking usiluje mj. o vybudování přístavu v Langanes. Velké pochybnosti pak vzbuzuje projekt vysokého čínského úředníka a multimilionáře Chuanga Nu-poa. Někdejší šéf propagandy komunistické strany, který patří mezi 200 nejbohatších Číňanů, chce (podle oficiálního zdůvodnění) vybudovat v „zemi nikoho“ turistický resort, který má ročně nalákat na 10 tisíc návštěvníků.

Odpověď na otázku, proč tedy nejvyšší čínští představitelé v poslední době zaměřili pozornost i na evropský Sever, je tak nasnadě. Nejde ani o obdiv k nejznámějšímu dílu Christiana Andersena, ani obliba islandských gejzírů, ale o velmi chladnou kalkulaci.