Zlodějská mentalita

Obstrukce mají v parlamentní tradici své místo a zpravidla slouží ke zviditelnění většinově neprůchodných názorů. „Zástupci komunistů zahájili obstrukci a snažili se mlácením do pultíků a křikem zmařit jednání,“ napsal ve svých dějinách zemí Koruny české Antonín Klimek o parlamentních způsobech komunistů v r. 1922. Zdá se, že devadesátiletý vývoj tyto způsoby přeci jen trochu zjemnil; podstata obstrukce – úporné bránění jinak nevyhnutelnému výsledku – ovšem zůstává stejná. Dnešní komunisté a sociální demokraté se dokonce vyžívají v podobných tématech jako jejich prvorepublikoví partajní předchůdci. Zatímco tehdy chtěli decimovat katolickou církev drakonickým zákonem o odluce od státu, dnes by rádi dosáhli téhož legalizací komunistické loupeže církevního majetku. Až na to, že odluku církví od státu tím naopak mohou natrvalo zablokovat.

Obstrukce proti přijetí vládního návrhu na majetkové vyrovnání státu s církvemi probíhají velmi primitivním a průhledným stylem: Nekonečným opakováním lží a nesmyslů z letitých komunistických arzenálů. Nejmarkantnějším výmyslem je tvrzení, že církve na restituci nárok nemají, protože katolická církev v r. 1948 žádný majetek nevlastnila. Stačí přitom nahlédnout do pozemkových knih, které jsou k dispozici na všech katastrálních úřadech, a přesvědčit se, kdo byl evidován jako vlastník pozemků: Zda stát, nebo církevní subjekt. Pozemek proto může být vydán jen tomu subjektu, který je v pozemkové knize jako vlastník zapsán a o vydání pozemku požádá. Už v r. 2008 na toto téma zpracoval podrobnou studii Parlamentní institut, v níž konstatoval, že existenci církevního vlastnictví spolehlivě potvrzují analýzy pražské, brněnské i plzeňské právnické fakulty. Nehorázné tvrzení komunistů a sociálních demokratů, že by nešlo o vrácení majetku, ale o dar, je tedy v rozporu nejen se známými fakty, ale i s první demokratickou zásadou: Nelhat a nekrást. Lhaní a maření demokratického hlasování ze strany KSČM a ČSSD nelze ničím omluvit. Slouží pouze vypočítavé předvolební kampani, v níž se KSČM a ČSSD podbízejí té části veřejnosti, která nápravu křivd v době úspor pod vlivem komunistického štvaní odmítá. 

Nelze se proto divit, že některé útoky opozičních poslanců proti církevním restitucím označil pražský arcibiskup a bývalý politický vězeň Dominik Duka jako hraničící s porušováním zákona o svobodě vyznání. Urážlivé projevy komunistů, např. Miroslava Grebeníčka, popírajícího, že komunisté způsobili někomu nějaké křivdy, protože si „naopak počínali jako Robin Hood nebo Jánošík“, přirovnal Duka k projevům na zasedání někdejšího ÚV KSČ. „My tato slova velmi dobře známe a víme také, že za těmito slovy byly v padesátých letech tisíce uvězněných nejenom kněží a řeholních sester, ale statisíce občanů této země, kterým šlo o demokracii,“ uvedl Duka. Zdůraznil také, že „tyto útoky hovoří jasně o nerespektování Ústavního soudu a o pohrdání právním řádem České republiky“. Připomněl tak nález ÚS 9/07 z 1. 7. 2010, v němž Ústavní soud konstatoval, že parlament svou nečinností v oblasti církevních restitucí porušuje základní práva církví a varoval, že pokud zákonodárci nepřijmou restituční předpis, může být spuštěno vydávání majetku i bez restitučního zákona. Nezbytnost provést vypořádání s církvemi akcentuje Ústavní soud už od r. 2005 a v jednom ze svých nálezů zákonodárcům též připomněl jejich úkol chránit ústavnost a nikoli využívat svých pravomocí k porušování práv církví.

ČSSD proti církevním restitucím
ČSSD proti církevním restitucím

Úmysl zablokovat vypořádání křivd způsobených totalitním režimem církvím a náboženským společnostem samozřejmě nesvědčí o nějakém záchvatu nadšení pro úspory, ale pouze o snaze KSČM a ČSSD završit a legalizovat komunistické bezpráví. V principu to znamená, že ti, kdo dnes brání vypořádání odcizeného majetku, se staví na úroveň těch, kdo majetek odcizili. Přesně vzato na úroveň zlodějů či lupičů – jako každý, kdo zločin schvaluje či brání jeho nápravě. Říká se tomu zlodějská mentalita. Ta nemá nikdy daleko od teorie do praxe, jak ukazuje i poslední sedmimilionová zlodějská kauza přímo v centru ČSSD. Zlodějská mentalita je hluboce zakořeněným dědictvím po komunismu a s blížícím se vrácením ukradeného majetku graduje i v počínání dnešních správců ukradených nemovitostí, zvláště lesů. Tak například na Olešnicku vykácely Lesy ČR celý farní les, který měl být vrácen v restituci. Okraje vykácené parcely přesně kopírují hranici lesa určeného k vydání. Po 120 let starém smrkovém lese za milion korun nezbylo ani památky a pozemek nebyl ani znovu zalesněn. Přitom zalesnění dvouhektarového pozemku bude restituenta stát minimálně 200 tisíc korun a užitek přinese nejdříve za 80 let. Když si starostové na Olešnicku na tento postup státního podniku Lesů ČR stěžovali, dozvěděli se, že na tom není nic divného a že se nic nezákonného neděje. Státní podnik prý zákon neporušil, pouze na poslední chvíli vytěžil maximum z majetku, který má být navrácen. To je příklad dokonalé realizace zlodějské ideologie, kterou v těchto dnech prezentují poslanci ČSSD a KSČM v Parlamentu ČR.

Podobně nabádavě působí i komentátoři deníku Právo dlouholetého komunisty Zdeňka Porybného. V sobotním vydání hned dva – nešťastnou náhodou laureáti Peroutkovy ceny – popustili uzdu své výřečnosti a obuli se do církví pěkně zhurta. Výplod Jiřího Hanáka, hemžící se výrazy jako „kolosální stamiliardový dar církvím“, „neodůvodněná marnotratnost pravicových stran“, „pomoc církvi katolické stát se jakousi státocírkví“, „obžírání“ a „kurevničení“, nejvíce připomíná klasické mauldiaré neboli slovní průjem. Alexandr Mitrofanov zase chválí a ujišťuje sabotéry sněmovního jednání, že „obstrukcemi proti církevním restitucím plní svou úlohu“. Nasednout na odpudivou vlnu zášti, závisti a zlodějské mentality patrně nečiní těmto pánům potíže. Dělají ovšem chybu a stanou se s komunisty a sociálními demokraty – pokud se restituce skutečně zadrhnou – spoluaktéry dalšího vytahování peněz na provoz církví z kapes daňových poplatníků. Bude-li naopak postupováno podle návrhu zákona, na němž se vláda se sedmnácti církvemi (včetně Federace židovských obcí) dohodla, vydá se jen asi polovina odňatého majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Za ostatní majetek bude v průběhu 30 let vyplacena náhrada 59 miliard korun, přičemž konečnou částku může ovlivnit inflace. Ve stejné době ovšem stát přestane hradit církvím platy duchovních, čímž konečně dojde především k ekonomické odluce církví od státu.

Tak či tak, o vydávání majetku Ústavní soud v podstatě rozhodl. Nebude obtížné majetek vydat na základě jednotlivých žalob. Pouze vzrostou náklady státu na soudní spory. Také ty půjdou na vrub odpovědnosti hazardérů s důvěrou v demokratické rozhodování. Otázka odluky zůstane jako vždy otevřená.