Export ohrožuje něco jiného než dalajlama

Jsem ochoten souhlasit s premiérem Petrem Nečasem, že v zahraniční politice nelze zapomínat na ekonomické zájmy. Jsou ovšem chvíle, kdy by se člověk měl držet biblického: „Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná.“ Export je možná výborná mast na naše ekonomické neduhy. Ale riskovat kvůli tomu dobré jméno… Nečas často dává najevo, že je věřící člověk. Potom by měl být opatrnější při hledání hranice mezi racionalitou a mravním relativismem, jehož se nyní zcela jednoznačně dopustil.

Jeho výroky o „dalajlamismu“ a trestu pro skupinu Pussy Riot jsou nehorázné. Především se nechce věřit, že by se Čína až tolik mučila postoji nějakého Česka. Že by měnila svou dovozní politiku kvůli mravním apelům, nezdá se mi při tradičním pragmatismu Říše středu příliš očekávané. Pokud jí ovšem ten náš export k něčemu bude, bude-li výhodný. Jiné je to možná ovšem s druhým problémem: Putinův zájem nějakým způsobem resuscitovat Sovětský svaz v podobě „Velkého Ruska“ a rozšířit jeho vliv zase tam, kam dle Moskvy patří, je zřejmý. Takové nadbíhání, jakým je premiérův výrok, páchne.

Lze předpokládat, že Petr Nečas ani tak nehraje o náš export jako spíš o svou politickou kůži. Vliv Václava Klause v ODS je stále velký. Možná, že všechny úvahy o tom, jak po odchodu z Hradu vytvoří novou stranu či povýší nějakou minoritní na velkou, jsou liché. Co když chystá triumfální návrat do hnízda modrého ptáka? A to by Nečase mohlo zatraceně ohrozit. Zvlášť když si občas vůči prezidentovi pustil ústa na špacír. V zápalu politického boje pozapomněl na struk, z něhož dlouho oddaně čerpal. A čím se odcházející hlavě státu nejlépe zavděčit? Klausův pozitivní vztah k Rusku obecně a k Putinovi zvlášť je zřetelný. Upřímně řečeno: Sotva lze někomu brát právo na jeho názor a na jeho zahraniční orientaci. Zda je ovšem právě toto směřování tak šťastné pro národní zájmy, jimiž Hrad tak rád operuje, je skutečně věc diskuse. Byť nepřehlédněme, že Západ se vydává cestou socialismu, jak pan prezident nedávno řekl. Kterým směrem kráčí Rusko, je zahaleno tajemstvím. Pokud na to Petr Nečas chce slyšet, jeho věc. Hloupé ovšem je, že také naše.

Petr Nečas
Petr Nečas

Navíc premiérova argumentace byla nepřesná. Dalajlama nechce vrátit Tibet do nějaké feudální tmy, tady Nečas připomněl bolševického agitátora. A protest Pussy Riot? Málokdo říká, že to od nich byl nějak zvlášť vydařený kousek. Já si to už vůbec nemyslím. Nicméně, budu-li zvažovat míru skandálnosti jejich vystoupení a tíži trestu, který je za to čekal, cítím ve vzduchu pomstu tyrana. A útok nesvobody. Ortel nad děvčaty paradoxně dokázal, že měla pravdu. Vše, co učiníš proti nesvobodě, je svobodné. Velmi by mě zajímalo, jak by proces dopadl, kdyby „pusinky“ zpívaly v chrámu třeba: „Bohorodičko, zbav nás Chodorkovského!“ Zdali by se v takovém případě vůbec nějaký takový soud konal. Pro připomenutí našich nedávných dějin: Filozof Jan Patočka také neoceňoval způsob života Plastic People a rozhodně nebyl fandou jejich hudby. Vážil si ale svobody.

Premiér se v tomto případě rozhodl dát přednost „výborné masti“, za níž považuje náš export do výše zmíněných zemí, před „dobrým jménem“. A navíc jsem přesvědčen, že vývozu a vůbec ekonomickému stavu této země dělá zásadní škody něco docela jiného než podpora dalajlamy a Pussy Riot. Míra korupce, nespolehlivost, nedržení slova, lhaní, nedosažitelnost práva a mnoho jiného, co charakterizuje zdejší atmosféru nejen v obchodě, ale i v celém veřejném životě. To nás poškozuje o mnoho více než nějaký protest. Už dávno nejde o nějakou havlovskou „blbou náladu“ v této zemi. Mnohem trapnější je její „blbá pověst“. Proti tomu by měl premiér Petr Nečas tak horlivě kázat a hlavně něco dělat, jak jsem dlouho upřímně a důvěřivě doufal a věřil, že bude. Pro naše i svoje dobré jméno. To by byla ta výborná mast.