Svět podle Zdeňka Velíška (232)

Evropa, rozuměj eurozóna a EU, měla po celý uplynulý týden starosti sama se sebou, tj. se svým vnitřním uspořádáním, se svým dilematem, zda a jak rychle pokračovat v cestě k hlubší integraci. K ní směřuje vše, co eurozóna v tom týdnu řešila: bankovní dohled, bankovní unie, vykupování veřejných dluhů členských zemí Evropskou centrální bankou i přání Josého Barrosa vykročit k ustavení federace evropských států. Jsou to opravdu transcendentální záležitosti, ale nesmí nám kvůli nim utéct vývoj ve sporu Evropské komise s Gazpromem o cenu plynu.

Je snad naděje na levnější plyn v ČR? 

Možná skutečně ano. Na čem to záleží jsem řekl minulou neděli (9. 9.). Záležitost má ale vývoj, proto odsouvám všechny ty nahoře vyjmenované kroky k evropské integraci a federaci na později. (Za pár dní stejně bude summit EU, tak asi až po něm.) Bylo by škoda nevrátit se k ruskému plynu. Dovede nás to rovnou do Kremlu. Gazprom je přece jen jeho filiálka, smím-li si dovolit mírnou nadsázku. 

Gazprom
Gazprom

Vladimír Putin minulou neděli (9. 9.) ujistil občany Ruska, že vyšetřování Gazpromu zahájené Evropskou komisí pro podezření z monopolního chování na trhu s plynem v zemích střední a východní Evropy „k žádné obchodní válce mezi Ruskem a Evropou  nepovede“. V podtextu bylo možná: „To si EU nemůže dovolit!“ Ale Rusko také ne, a tak už v úterý 11. 9. Putin pro jistotu postavil mezi Gazprom a evropské vyšetřovatele „železnou oponu“. Vydal prezidentský dekret, který staví všechny ruské „strategické“ podniky pod ochranu státu. „Jen vláda bude mít právo uvolnit například informace požadované Evropskou komisí či jakoukoli jinou zahraniční institucí, organizací či jednotlivým státem, půjde-li o strategické zájmy či strategická průmyslová odvětví.“ A aby nevznikly žádné pochyby o tom, komu mají být citlivé informace odepřeny, jmenuje dekret i „regulátory z unií zahraničních států“. Ruský stát má mít také rozhodující slovo v případě jednání o změnách v kontraktech podepsaných Gazpromem (nebo jiným ruským „strategickým“ podnikem) se zahraničními klienty, píší 12. 9. shodně Le Monde, FT a IHT. Tedy například s RWE, která je přímým dodavatelem ruského plynu k nám a proti Gazpromu už také sama zahájila ve Vídni arbitrážní jednání. 

V čem a komu Gazprom ustoupí? 

Po Putinovi promluvil Gazprom: Dekret mu znemožňuje vyhovět jakýmkoli žádostem o slevy ve smluvních cenách, ba i žádostem o informace týkající se uzavřených smluv, pokud by to mělo mít za následek poškození ruských ekonomických zájmů. A aby nebylo mýlky, Gazprom (podle FT) hned označil antimonopolní šetření zahájené proti němu Evropskou komisí za pokus vykonávat na něj nátlak s cílem ovlivňovat jednak průběh a výsledky obchodních jednání, jednak cenu plynu a pevně dohodnutý model jejího stanovení. V dlouhodobých smlouvách, mj. také ve smlouvě uzavřené Gazpromem s RWE na dodávky plynu do ČR, která vyprší až v polovině třicátých let(!), je cena plynu důmyslně svázána s obchodními podmínkami dodávek ropných olejů. 

Těžba plynu
Těžba plynu

Mluvčí Gazpromu Sergej Kuprianov také tvrdí, že některé členské země EU se slabou ekonomikou vytrvale od Gazpromu žádají jednostranné ústupky ve věci ceny plynu a že uvalení kontroly Evropské komise na platné smlouvy Gazpromu je jen skrytou podporou těchto žádostí. EU chce finanční problémy svých států řešit na úkor Ruska, míní Kuprianov, a ujišťuje, že Gazprom nepřestane s plynem obchodovat na základě dlouhodobých smluv a v jejich rámci na základě dosavadního modelu cenového propojení mezi plynem a ropou (FT). Z toho plyne, že svou pozici síly (v klíčové doméně energetických surovin) nad východoevropskými členy EU rozhodně nehodlá oslabit. Možná povolí v něčem jiném. To jest, vyhoví zájmům někoho jiného uvnitř EU, a spotřebitelé ruského plynu u nás a v dalších členských zemí EU na východě Evropy budou ještě dlouhá léta dostávat účty za plyn s jinými než tržními cenami. 

Takže oklikou přes problém ruských cen plynu se dostávám k tématu, které jsem na začátku tohoto komentáře opustil. K tématu politické jednoty v Evropské unii, k tématu evropské integrace. Když Putin mávl rukou nad možností, že by spor mezi Evropskou komisí a Gazpromem vedl k obchodní válce, myslel patrně na to, že Německo, Itálie, Francie na ní skutečně nemají zájem a že Evropská unie jako celek by ji zatím ani neuměla vést. Bude mít Putin pravdu? 

Vladimir Putin
Vladimir Putin

V jiných sférách působnosti  - společný trh, měna, bankovnictví, zemědělství, přístup ke klimatickým změnám -  už Unie svou nejednotnost překonala nebo překonává. Třeba to zvládne i v energetické politice vůči Rusku. To se ale o to musíme starat i my. Týká se nás to. Rozhodně víc než lidí a států v západní půlce EU.