Protijaponskou bouři neřídí meteorologové

Tisíce rozzuřených Číňanů v ulicích velkých měst včetně Pekingu, Šanghaje, Čching-taa nebo Šen-čenu, útoky na japonská zastupitelství, vypálené a zničené japonské obchody včetně prodejen automobilek Toyota a Honda, strachem se klepající obyvatelé země vycházejícího slunce žijící v někdejší Říši středu, kteří v obavách o své zdraví raději nevycházejí ven.

Protijaponský hněv v Číně propukl naplno. Opět. Na rozdíl od muslimských zemí však příčinou není žádný snímek urážející dotyčné náboženství nebo jeho autority. Důvodem je spor o neobydlené ostrůvky, v Japonsku zvané Senkaku, v Číně Tiao-jü, které od roku 1972 spravuje Tokio. Území bohaté mj. na zemní plyn si ale nárokuje Peking, a také Tchajwan.

Čínská lidová republika sporné souostroví ve Východočínském moři ovšem označila za oblast národního zájmu, tedy podobně jako činí u Tchajwanu nebo Tibetu. Stejně tak ale usiluje o získání kontroly všech ostrovů a ostrůvků v Jihočínském moři bez ohledu na to, že jsou součástí jiných států včetně Filipín, Vietnamu nebo Bruneje. A jak roste její ekonomická síla i zbrojní převaha, vystupuje se svými požadavky stále agresivněji. V případě Japonska však jde ještě o něco jiného.

Číňané ničí prodejny japonských firem
Číňané ničí prodejny japonských firem

Od konce 2. světové války sice uplynulo už téměř sedmdesát let, na negativním vztahu, mnohdy až nenávisti Číňanů k Japoncům se toho však moc nezměnilo. A nutno dodat, že se o to ani komunistická vláda v Pekingu příliš nesnaží, naopak. Státem řízený nacionalismus je účinnou zbraní a hlavně důležitou kartou, kterou centrální vedení vytahuje vždy dle potřeby. A právě tento čas nyní nastal.

Motory ekonomického obra a zároveň světové továrny prakticky na všechno se totiž zadrhávají. Stále více vrásek na čele nejvyšších představitelů vyvolávají i špatné výsledky exportu a hlavně importu a neutuchají ani sociální bouře, kdy lidi do ulic vyhání zabírání půdy i znečištěné ovzduší ohrožující zdraví jejich dětí.

V Číně navíc, po dlouhých deseti letech, dochází k předávání moci nové, už páté generaci vůdců. A jak uplynulé měsíce ukázaly, výměna na nejvyšších postech, stranických i vládních neprobíhá vůbec hladce. Pravda, boj o moc v totalitních stranách, čínské komunisty nevyjímaje, není nikdy procházkou růžovým sadem, ovšem to, co se v Číně dělo v posledních týdnech a měsících, je přeci jen silná káva.

Ku Kchaj-laj
Ku Kchaj-laj

Nejprve byl svržen „čínský princ“ a mocný vládce více než třicetimilionového Čchung-čchingu Po Si-laj, jehož žena zavraždila britského obchodníka a on sám je obviněný z korupce. Ještě před vypuknutím skandálu měl přitom našlápnuto do nejužšího vedení, tedy Stálého výboru Politbyra.

A před několika dny se musel poroučet i nejbližší prezidentův poradce Ling Ťi-chua, kterému zlomila vaz aféra jeho syna, který se zabil ve Ferrari. Ve voze s ním totiž jely i dvě prakticky nahé dívky, a tak se vlivný otec snažil vše ututlat a zařídil, aby na úmrtním listu bylo zcela jiné jméno. Vše ale nakonec vyplulo na povrch, samozřejmě k radosti jedné ze soupeřících klik uvnitř komunistické strany.

Mocenský boj nakonec ovlivnil i datum konání 18. sjezdu čínských komunistů, na kterém mají být oznámena jména příštích vládců nejlidnatější země světa. Přesné datum však stále neurčili, předpokládá se ale, že sjezd se bude konat v druhé půlce října. V každém případě ale Peking potřeboval obrátit pozornost veřejnosti zcela jiným směrem a úmysl japonské vlády odkoupit tři ostrovy Senkaku od soukromého vlastníka přišel více než vhod. A nic na tom nemění ani skutečnost, že vláda v Tokiu tímto krokem chtěla předejít možnému vyostření napětí v případě, že by se na nich rozhodl někdo stavět.

Ostrovy Senkaku (Tiao-jü)
Ostrovy Senkaku (Tiao-jü)

Do boje jako první vyrazila státní média. Bylo jasné, že jakékoli píchnutí do japonského hnízda vyvolá patřičnou odezvu. V zemi, kde jsou jakékoli demonstrace a shromáždění zakázány a vždy tvrdě potlačeny, byly najednou v ulicích tisíce organizovaných lidí, k protijaponským protestům vyzývali také studenty vysokých škol, a tak není divu, že se začala objevovat i volání po krvavé odplatě a válce.

Japonské podniky v Číně i sami Japonci žijící v ČLR se začali oprávněné bát a zavírat provozy. Dočasně tak utichl pracovní ruch i ve třech z celkem čtyř závodů v Číně ve společnost Canon Inc; rolety zůstávají stažené ve většině japonských restaurací, mimochodem některé už sami Číňané překryli rudou vlajkou. Zrušenou výuku mají tento týden i japonské školy a letecká společnost All Nippon Airways už hlásí nárůst zrušených rezervací na lety z Číny do Japonska. 

Protijaponské protesty v Šanghaji
Protijaponské protesty v Šanghaji

Vláda v Pekingu už proto zařadila zpátečku a média se nyní snaží „racionální“ protesty zastavit, přesto např. komunistický list People´s Daily varuje Tokio před obchodní válkou, kvůli které by Japonsko ztratilo další desetiletí a mohlo ho to vrátit o dvacet let zpátky. Jde však jen o silná slova, tento konflikt by totiž poškodil i samotnou Čínu. Obě největší asijské ekonomiky jsou silně provázané, vzájemný obchod dosahuje 340 miliard dolarů a Japonsko je pro Čínu třetím největším obchodním partnerem. 

Cíle ovšem, z pohledu čínského komunistického vedení, bylo dosaženo. Nepřítel je známý a za vlastní hospodářské problémy mohou jiní. Komunistická strana Číny s novými vůdci ale vše překoná, 18. sjezd může v klidu začít. A jasný vzkaz tak Peking vyslal i do Tajpeje, Hanoje nebo Manily.