Vidět Jágra a prokletí O2 areny

Těžko to k něčemu připodobnit. Vidět hrát Jágra naživo, to je pro hokejového fanouška něco jako strávit večer a noc s Vojtou Dykem pro puberťačku v rozpuku: ostatní to nechápou, ale vy to prostě chcete zažít. Až člověk nakonec přemýšlí, zdali mu jde více o hru, nebo o možnost říct, že u toho byl. A já u toho byl! Zápas Kladna a Slavie byl výborným zážitkem, i když zdaleka ne všechno bylo dotáhnuté do konce.

O2 arena je takový vymodlený český hokejový chrám, na kterém se nešetřilo. Už jsem ji navštívil několikrát, ale stejně mě to pokaždé praští přes nos. Ta stavba, přestože je krásná, je zároveň opulentní a namyšlená. Poprvé si na to vzpomenu vždycky u hlavního vstupu, kde si společnost Bestsport vyrobila vskutku humornou pamětní desku. Na té se chlapci ve svém velikášství poplácávají po zádech a kolemjdoucí se může dojímat nad příběhem, kterak ve svém boji za dobro zvítězili proti lži a nenávisti (rozuměj řečem, jestli to nebylo celé až moc drahé). 

Jaromír Jágr
Jaromír Jágr

Zároveň se vám ta hala ale nemůže nelíbit. Velkopansky jsem si vyjel eskalátorem ke druhému prstenci, usadil se v jeho první řadě a přiznal si, že jsem pohledem na interiér opět ohromen. Před samotným zápasem zbylo trochu času na rozjímání, a tak jsem seznal, že pivo je zde odporné a drahé, leccos ale zapomenete při pohledu na krásné slečny prodávající. Srdce hokejového fanouška pak potěšil fakt, že se v útočných třetinách nenacházely žádné reklamy. Velice osvěžující!

Samotný zápas byl parádní. Už nástup Jaromíra Jágra na led rozbouřil plnou halu a po úvodním vhazování byli fanoušci svědky velkého hokejového představení. Hráčům z NHL se navíc podařilo strhnout i ostatní spoluhráče, což hokeji mimořádně prospělo. A jelikož jsem nefandil žádnému z týmů, o to více jsem si utkání užil. Jágra nakonec předčil Roman Červenka, jehož hra byla z kategorie vlhkých hokejových snů. Taková paráda to byla. 

Jaromír Jágr a Tomáš Plekanec v dresu Kladna
Jaromír Jágr a Tomáš Plekanec v dresu Kladna

Menší parádou pak bylo obecenstvo. Byl jsem poctěn místem přímo nad kladenskými fanoušky a s klidným svědomím mohu říct, že příště bych to bez nich i přežil. Pokřik „Cikáne, cikáne“, kterým častovali zřejmě trenéra Slavie Vladimíra Růžičku, bych si za rámeček nedal ani normálně, natož kdybych bydlel v Kladně. A když začala létat z kladenského kotle piva (která ale kropila pouze ostatní souputníky), mé sympatie si definitivně získala Slavia. Zvěř na stadion nepatří, ať už fandí sebevětším hvězdám světového hokeje. 

Hokej byl nakonec napínavý a dojmy po konci zápasu pozitivní, tedy až do chvíle, než jsem se začal pokoušet dostat ze stadionu. Pořadatelé prokázali mimořádnou míru diletantství, fanouškům z horního prstence totiž uzavřeli veškerá schodiště. Odpolední situace na přestupní stanici metra Muzeum ve chvílích, kdy jsou eskalátory v opravě (tedy téměř stále), oproti nastalému stavu připomíná spíše klidnou odpolední selanku. Celému hornímu patru, a to je bratru hezkých pár tisíc lidí, tak zůstal k dispozici eskalátor a dva výtahy s kapacitou sedmnáct osob. 

Fanoušci Kladna
Fanoušci Kladna

To rozhodnutí jsem nechápal. A nechápal jsem ho ani po půlhodině, kdy jsem stále stál ve frontě na jediné pohyblivé schody. Pořadatelé stáli po třech, čtyřech u přístupů ke schodištím, hleděli do země a mumlali si spíše pro sebe cosi o příkazech shora. Zajímalo by mě, co k uzavření vedlo, během první třetiny totiž schodiště normálně fungovala. Zřejmě bylo třeba fanouškům s dobrou náladou znechutit alespoň ten odchod. Velice smutné. 

Jakožto velký milovník českého hokeje však doufám, že výluka v NHL potrvá co nejdéle. Čeští fanoušci mají díky tomu možnost vidět opravdovou špičku světového hokeje, dá se očekávat, že se opět zvýší průměrná návštěvnost a s vyšší atraktivitou by se též mohla zlepšit atmosféra na stadionech. Extralize výluka jednoznačně prospívá. Tak ji sledujte – letos to bude stát za to. I na normálních zimních stadionech.