Nervy vs. fotbalový mluvčí

Možná mi nějakým nedopatřením unikl smysl funkce tiskového mluvčího. Vždy jsem se domníval, že jde o důležitý post, který má za cíl pomyslným mostem spojovat instituci, pro niž daná osoba pracuje, s širokou veřejností. Po středečním vystoupení Jaroslava Koláře z Fotbalové asociace ČR se ale ukázalo, jak moc jsem se mýlil.

Docent Chocholoušek by situaci, která se odehrála na tiskové konferenci po nepříliš vydařeném utkání české reprezentace s Bulharskem, glosoval, že takové nedopatření se stane maximálně jednou, opravdu jednou za deset let. Samozřejmě by musel zanedlouho svůj úsudek opravit. Jedná se totiž o jev stále častější.

Jaroslav Kolář
Jaroslav Kolář

„Přijde mi, že lidi ztratili soudnost. Jsou jiné pořádky, jiný stav,“ zaznělo z Kolářových úst, jako by se nechumelilo. Ředitel P. R., jak se jeho funkce přesně nazývá, je sice v nezáviděníhodné situaci, ale tak už to v téhle branži prostě chodí. Kvůli působení lodivoda Michala Bílka u národního týmu jsou z reakcí fanoušků cítit stále větší rozpaky a Kolář by je měl z podstaty své pozice ujišťovat, aby týmu přes různá klopýtnutí nadále věřili. Ubezpečit je vhodnými argumenty, že Bílek a jeho tým dělají vše, co je v jejich silách. Kultivovat vyhrocené prostředí. Prostě dělat Fotbalové asociaci ČR dobrou reklamu. Místo toho slýcháme, zda je pískání a hněv fanoušků normální (sic!).

Fotbalový fanoušek
Fotbalový fanoušek

Jistěže je. Od toho fanoušci přece jsou. Své roztrpčení nad matnými výkony hráčů v červeno-bílých dresech dávají patřičně najevo a mají na to plné právo. Svádět to na národní, pokřivenou povahu je čirý alibismus, který překoná maximálně věta manažera reprezentace Vladimíra Šmicera směrem k novináři: „Kdo hrál fotbal, tak ví, že zápas je něco jiného.“
Kdysi oblíbený hráč tak stále víc připomíná spíše svého tchána Ladislava Vízka, který se železnou pravidelností hudruje od hospodského stolu.

Zklamaní čeští fotbalisté
Zklamaní čeští fotbalisté

O nekompetentnosti Jaroslava Koláře svědčí i událost z konce června tohoto roku. Útočník Milan Baroš podlehl mediálnímu tlaku natolik, že se při nástupu do autobusu v Polsku pustil do novináře se slovy, že ho zabije. Kolář nehnul ani brvou, Baroše pouze s úsměvem nasměroval do dveří a odešel…

I to svědčí o mnohém.