Už zase smíme číst knížky

Jedno knihkupectví vedle druhého, zákazníci pobíhající mezi regály, čtenáři hladově hltající jedno slůvko za druhým. Ne, nejsme v New Yorku a neprobíhá ani autogramiáda E. L. Jamesové podepisující některou z knížek veleúspěšné trilogie o Padesáti odstínech (Fifty Shades of Grey, Fifty Shades Darker, Fifty Shades Freed).

Stejně tak byste tu marně hledali úhledně vyrovnané regály, hudební koutky nebo místnosti určené těm nejmenším, ve kterých nechybí videoprojekce a spousta hraček. Přesto je plno a zájem neutichá. Nacházíme se totiž v největším městě Barmy, Rangúnu, kde nedávno skončila desetiletí trvající cenzura. Jedna z nejpřísnějších na světě.

Barma
Barma

Nositelka Nobelovy ceny míru z roku 1991 a zřejmě nejznámější bojovnice za demokracii na naší planetě, Su Ťij, její otec a někdejší národní hrdina Aun Schan nebo proslulý autor antiutopických románů George Orwell. Najdete je všechny, ať už díla o nich samotných nebo knihy, které napsali. A stejně tak i průvodce od Lonely Planet a různé encyklopedie. Stačí se jen rozhlédnout a vybrat si. Už žádné úplatky, podpultový prodej, ani všudypřítomný strach z tajných policistů.

Ještě před pár měsíci by vojenská junta nic takového nepřipustila. Časy se ale mění a vítr změn silně zavál i do Barmy. Nejprve přišly svobodné volby, první po dvaceti letech krutovlády mocných generálů. Su Ťij, která patnáct roků z uplynulých dvou desetiletí strávila v domácím vězení, byla propuštěna a mohla se zúčastnit doplňovacích voleb do parlamentu, které zcela jednoznačně vyhrála.

Su Ťij
Su Ťij

Úřady následně zrušily i cenzuru všech sdělovacích prostředků, kdy padla i omezení týkající se politických a náboženských témat. Po čtyřiceti letech perzekucí, kdy se v souvislosti s cenzurou právem mluvilo o „literárním mučení“. Stačilo ale jen pár týdnů a ulice někdejší barmské metropole se zcela proměnily.

Obyvatel Barmy
Obyvatel Barmy

Doslova literární Mekkou se stala 37. ulice, kde kamenná knihkupectví rostou jako houby po dešti. Barmánci vždy bývali vášnivými čtenáři, od knížek, mnohdy notně osahaných a ušmudlaných se nemohli odtrhnout na autobusové zastávce, ve vlaku, v kavárně. Knihy prý hodně pomáhaly i Su Ťij držené pod zámkem, bez možnosti kontaktu s okolním světem.

Hloučky lidí také vždy postávaly u pouličních prodejců, z nichž mnozí se nyní přemístili do okolních domů a otevřeli skutečná knihkupectví. A nic na této skvělé zprávě nemění ani skutečnost, že je k tomuto stěhování úřady de facto nutí, protože prý „pouliční prodej reputaci Rangúnu škodí“.

Barma
Barma

Vysněná svoboda slova a zrušení cenzury ale paradoxně představují pro knihkupce i nakladatelství určité nebezpečí. Zejména mladí lidé těžko odolávají lákadlům internetu a místo knih si prohlížejí YouTube a hodiny tráví na sociálních sítích. Někteří proto v této souvislosti mluví o souboji F vs. F, tedy mezi Facebookem a Flaubertem. A dokonce se objevily i hlasy volající po novém zákazu.

Jak ale ukazují autogramiády ve Spojených státech, Velké Británii i v České republice, o Číně nemluvě, čtenářů je stále dost. A vůbec nejdůležitější je, že si kdokoli může koupit a přečíst jak díla z dějin filozofie, tak i příběhy inženýrů budujících silnice i světlé zítřky.