Fronta odporu proti komunistům roste

Právě končící rok 2012 se určitě nezapíše zlatým písmem do polistopadové historie. Třebaže se blýskl i několika málo pozitivy, jako ostrým startem lovu na korupčníky, přijetím rozpočtu s jakžtakž přijatelným deficitem nebo řešením dvaadvacet let neřešených restitucí, jeho bilance je horší než kdy jindy. Byl to rok protestů, ať už proti školnému, vládním reformám, nebo nakonec i rudo-oranžovým koalicím. Duel vládní koalice s opozicí se blížil pěstnímu zápasu, politická kultura možno-li ještě klesla. Pravici rostla tlustá kůže, komunistům hřebínek. Nejhorší katastrofou pak byly regionální a senátní volby, v nichž dominovala pokleslá proticírkevní kampaň a dvě třetiny voličů odmítly volit.

Nevolili nejen občané leniví, ale především občané znechucení handrkováním koalice s opozicí, přirozeně hrající ve vulgaritě prim. Nevolili ti, kteří „ztratili důvěru v demokracii“ (a jež tristní výsledek voleb utvrdil v přesvědčení, že „demokracie selhala“). Ano, primitivní demokracie, založená na psychóze nenávisti (rasové, náboženské, etnické) selže, ovládne-li předvolební klima šikovný demagog. Známe to z demokratických voleb, jimiž se dostal k moci Adolf Hïtler, jeden z největších zločinců moderních dějin. Hrozbou demokratických voleb byla, je a bude totalita. Zvláště dostanou-li se k moci strany totalitní ideologií proslulé, či vůlí k moci posedlé. Z hlediska demagoga totiž k „vítězství demokracie“ postačí většina třeba jen z třetiny voličů, kteří k volbám dorazí. Což je právě případ ČSSD a KSČM, používajících hlasy pouhých 16 procent oprávněných voličů k předání jihočeského školství pod kuratelu komunistů.

Protest na třeboňském gymnáziu
Protest na třeboňském gymnáziu

Protestní vlna, která se proti komunistce Vítězslavě Baborové v čele jihočeského školství zvedla, je sice poněkud pozdní zpětnou vazbou, ale i příslibem do budoucna. Protesty studentů a učitelů označili komunisté za porušování ústavy a dokonce za „fašizaci“. Na učitele třeboňského gymnázia Martina Rosochu, který inicioval petici proti jmenování Baborové (podepsalo ji zatím 11 tisíc lidí), poslal komunistický zastupitel Stanislav Kvasnička stížnost krajskému úřadu, školní inspekci a ředitelce třeboňského gymnázia, v níž žádá, aby Jihočeský kraj zajistil, že se „nic podobného nebude opakovat“. Lituje prý, že si kvůli tomu, že „radní pro školství je z KSČM“, komunisté nemohou dovolit „odvolání ředitelky školy nebo zasahování do personálních záležitostí“.

Komunistické radní pro školství jmenovali sociální demokraté také v Hradci Králové nebo v Karlových Varech. Tam do funkce náměstka hejtmana pro školství instalovali dokonce bývalého politruka pohraniční stráže Václava Sloupa, který figuruje v dokumentech Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu jako kandidát tajné spolupráce s StB. Sloupovo jmenování vyvolalo několik protestních petic; pro jeho odvolání však bylo jen 14 ze 45 členů zastupitelstva. Zastupitelé za KSČM Sloupa hájili, přičemž komunistický náměstek hejtmana Jaroslav Borka prohlásil, že události v roce 1989 nebyly revolucí, ale majetkovým převratem.

Václav Sloup (KSČM)
Václav Sloup (KSČM)

KSČM si zjevně nechce nechat ujít příležitost k mocenské recidivě a krajské školství považuje za ideální nástupní prostor ke křeslu ministra školství po příštích parlamentních volbách. Za tím účelem mobilizuje levicová média a snaží se komunisty prezentovat jako obhájce demokracie. Vedle komentátorů Práva Alexandra Mitrofanova a Jiřího Peheho (viz blog z 29.11.2012) otevřeně lobuje za zájmy komunistů také šéfredaktor radikálně levicového internetového Deníku Referendum Jakub Patočka dříve ekologický aktivista). Podle něj „česká demokracie skutečně tuze potřebuje“, aby se jihočeského školství ujala paní Baborová. Začíná zde prý totiž „působit plíživá indoktrinace české mládeže antidemokratickým virem antikomunismu“. Svůj ideologický obzor Patočka ilustruje tvrzením, že „reálným problémem české demokracie jsou až do komunistické krajnosti manipulativní vzdělávací programy o době před rokem 1989, jak je organizuje tak řečený ÚSTR, neboli ústav pro překrucování minulosti, spolu s organizací pro politické zneužívání ochrany lidských práv, jež nese jméno Člověk v tísni“.

Studentské protesty se přesto z Třeboně přelévají do dalších škol. Jihočechy podpořil například ředitel střední průmyslové školy na pražském Smíchově Radko Sáblík. „Studenty, kteří se postavili proti tomu, aby jejich školství šéfovala členka KSČM, plně podporuji, jejich protesty chápu,“ uvedl ve svém prohlášení. Zároveň adresoval otevřený dopis předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi, v němž vyjádřil nesouhlas s tím, jak se rozvíjí spolupráce ČSSD s KSČM, když sociální demokraté nerespektují ani své vlastní „bohumínské usnesení“ z roku 1995, jež jim zakazuje spolupráci s extrémistickými stranami včetně KSČM. „Vy, stejně jako další politici, často proklamujete, jak vám záleží na mladé generaci, na její výchově, vzdělání. Vy jste nyní spolu se svými kolegy z ČSSD podal jasný důkaz, jak moc vám na mladých lidech záleží, když jste jejich vzdělávání vložil do rukou komunistů,“ napsal Sobotkovi ředitel Sáblík.

Studenti proti koalici s KSČM
Studenti proti koalici s KSČM

Také čtyřiadvacetihodinová hladovka, kterou třeboňští studenti uspořádali 17. prosince, měla u občanské veřejnosti pozitivní ohlas. Jak uvedl mluvčí iniciativy „Komunisté nepatří ke kormidlu“ Šimon Heller, v lednu plánují štafetovou hladovku a v protestech budou pokračovat, dokud se situace nezmění. Na 25. února, tedy na výročí tzv. vítězného února, vyhlásil celostátního „bobříka hladu“ i klub oldskautů Jestřábi Praha. „Vyzýváme ostatní oldskautské kluby a oddíly skautů a skautek i celou občanskou společnost, aby v tento den hladověly nebo byly o vodě a suchém chlebu na paměť politických vězňů v komunistických koncentračních táborech,“ napsali skauti ve svém prohlášení. 

Asi nejdůsledněji chápe podporu studentských požadavků Česká dominikánská provincie, která se rozhodla neudržovat kontakty s „rudými“ kraji podporujícími legitimizaci KSČM. „A to platí i pro případné dotace, které by z krajů mohly přicházet. Jedno přísloví sice říká, že peníze nesmrdí, mně osobně by ale takové peníze smrděly,“ říká provinciál dominikánů Benedikt Mohelník.