Úskalí krizového crowdmappingu v Sýrii

Když dáváte dohromady geograficky lokalizovaná data přicházející od velkého počtu osob, děláte tzv. crowdmapping, což se může hodit třeba při povodních… a také u občanské války. Ale má to háček. V případě přírodních katastrof je vaším protivníkem příroda, u občanské války je to však člověk, který nestojí o to, aby mu při zabíjení a znásilňování bylo vidět pod prsty. Jakým úskalím tedy onen crowdmapping v Sýrii čelí?

Trocha teorie na úvod

Crowdmapping je způsob masové agregace dat získaných například v podobě textových zpráv od velkého množství osob. Tato data jsou pak propojena s geografickými podklady a slouží k poskytování interaktivního a takřka „živého“ informačního kanálu při prostorově a někdy i časově rozsáhlých událostech, jako jsou katastrofy, volby či války. Díky zasazení událostí a informací v prostoru a na časovou osu na pozadí mapového podkladu jsou následně vidět souvislosti, které by jinak zůstaly skryty. Lépe se takto dokumentují válečné zločiny, koordinuje poskytování humanitární pomoci nebo posílají záchranáři na pomoc postiženým (s úspěchem se tento postup prosadil během záchranných prací po zničujícím zemětřesení na Haiti v roce 2011). Mimochodem, i ČR má díky České televizi svoji krizovou mapu.

Příklad crowdmappingu v Alžírsku
Příklad crowdmappingu v Alžírsku

Konkrétně

V případě Sýrie je nejvýznamnější veřejně přístupnou crowdmappingovou platformou Syria Tracker, který spravuje část syrské opozice. Další významnou, ale tematicky úžeji zaměřenou platformou je crowdmapa, dokumentující sexuální násilí v syrském konfliktu (od iniciativy Women Under Siege). Obě mapy pracují na platformě Ushahidi a jako svůj podklad využívají Mapy Google. Neveřejný crowdmapping pak provádějí v syrském konfliktu některé agentury OSN.

Nebezpečná úskalí

Veřejný crowdmapping je v případě občanské války záležitostí nanejvýše citlivou. Někdy se dá sotva rozeznat, kdo je hodný a kdo zlý, kdo je důvěryhodným zdrojem informací a kdo potenciálním špehem, který vystaví nebezpečí členy týmu či jejich informační zdroje v terénu. Kvůli bojům či strachu o bezpečí spolupracovníků může být proto těžší některé údaje a zprávy z terénu verifikovat.

Ukázka tzv. crowdmappingu v Japonsku
Ukázka tzv. crowdmappingu v Japonsku

Nejrůznější aktéři konfliktu mohou mít zájem zabránit tomu, aby někdo sledoval stopu destrukce a zmaru, kterou za sebou zanechávají. Crowdmapa shromažďující informace o jejich činech se proto může stát obětí masivního přívalu dezinformací s cílem ji zdiskreditovat či zahltit; může se objevit snaha se do systému nabourat a znepřístupnit jej uživatelům, či naopak shromažďovat data na jeho administrátory a informační zdroje. Možností je celá řada a bezpečnostní rizika pro tým jsou natolik vysoká, že například společnost Člověk v tísni crowdmapu pro Sýrii nakonec ani nevytvořila.

Libye z pohledu tzv. crowdmappingu
Libye z pohledu tzv. crowdmappingu

Kromě nebezpečí pro tým je zde také otázka, co ještě zveřejňovat. Mapy nemocnic či pohyb fronty totiž nemusí využít jen ten, kdo chce pomoci. Částečným řešením je uvádět jen informace dostupné z veřejných zdrojů, vyhnout se dvojitě využitelným informacím či těm, které by ohrozily informátory v terénu. Crowdmapping je každopádně i v případě občanské války nástrojem, jak vnést do chaosu ničení trochu řádu a napomoci tomu, aby se důležitá informace lépe dostala k těm, kdo mohou pomoci, a dala hlas těm, kteří by v klasickém mediálním světě byli odsouzeni k trpnému pasivnímu mlčení.