Emancipační problém Indie

Není pochyb, že Indie brzy předčí Čínu množstvím svých občanů. Ostatně už celá desetiletí si říká, že je největší demokracií na světě. Nyní se už třetí rok potýká s něčím, co – když se podaří – bude bráno v samé Indii jako zázrak. Každý Ind a Indka by měli mít svůj vlastní nezaměnitelný doklad totožnosti, říkejme tomu po našem „občanský průkaz“. To je tak obtížná věc, že plánované vyslání indické sondy na Měsíc je proti tomu relativně snadnou záležitostí.

Indická republika se blíží počtu 1 300 000 000 obyvatel. Ti všichni mají (měli by mít) svá práva a povinnosti, které moderní věk s akcelerující psychikou nastoupivší éry mobilů a počítačů nesmírně komplikuje. Stačí připomenout naši šlamastiku s normální registrací aut, abychom si jen vzdáleně představili „evidenční rébusy“, s nimiž se v Indii potýká pošta, policie, bankovnictví, komunikace – a o tak choulostivých věcech, jakými se musí zabývat armáda, rozvědka a kontrarozvědka, ani nemluvě.

V posledních dvaceti letech se dramaticky změnil vývoj i v Indii, když se lámaly bipolární souřadnice světa. Ale od starých pravidel přejít k novým v „superbyrokraticky zastydlých poměrech“ (pojem z předvolebního slovníku nynějšího indického ministra vnitra Paliampana Čidambarama) – to je jako když se Rubikova kostka, hledající stejná políčka, dočista zblázní.

Indie
Indie

Svět dosud sledoval indické problémy převážně, jen když došlo k nějakému krvavému teroru náboženského charakteru, ale událost z poloviny prosince svou krutostí vzburcovala pozornost po celém globusu.

V autobusu za jízdy skupinka gangsterů surově znásilnila 23letou dívenku, která se s přítelem vracela z biografu. Ten ji bránil, ale neubránil. Byl stejně jako ona zmlácen nunčaky, kloubními boxery a dokonce železnou tyčí šestice útočníků. Chlapec byl vyhozen z autobusu, dívka pak v bezvědomí ponechána osudu. To vše je známo. Jméno oběti se na žádost rodiny tají – a tisk je kupodivu skutečně diskrétní. Ale jinak se nevídaně probudila indická média s šokující statistikou: každoročně je v Indii znásilněno víc než 20 000 žen (jen v hlavním městě jde o 500 až 700 případů). To jsou oficiální údaje. Jenže o tom, kolik je zároveň neoznámených případů, se rozsáhle spekuluje. Nejčastěji se soudí, že na jeden známý případ připadnou dva „tiché“.

Pietní akce v Indii
Pietní akce v Indii

Je jen málo těch, kteří doufají, že nynější nečekaně velká vlna demonstrací proti násilí, jemuž denně čelí indické ženy, něco podstatného dokáže. Dost významné je, že se bouří studenti universit, protože na jejich akcích se rodí promyšlené požadavky a nároky na „probuzení svědomí policie“. Policie totiž dosud vždy vůči násilníkům zastávala velmi tolerantní postoj. Argumentovala, že ženy a dívky nemají „provokovat svým oblečením a chováním“. Demonstrující teď přicházejí s transparenty s hesly: „Neříkejte NÁM, jak se máme oblékat, říkejte JIM, že nesmějí znásilňovat“. A na hlavní třídě v New Delhi (na Rádžpátu) hlásá nápis „Opravdový chlap není násilník, ale gentleman“.

Změna ve vztahu k ženám – stejně jako jinde v Asii – je běh na velmi dlouhou trať. Vláda se brání kritice poukazem, že ve vlacích (i například v podzemní dráze - v metru hlavního města) jsou vagony či aspoň oddělení určená výhradně ženám. Existuje celá řada vládních programů emancipačního zaměření, ale mnohé selhávají na sociálně tíživém základě. Profesor Banerdží na Kalkatské Universitě se už před léty proslavil málo útěšnou větou: „Stovky milionů znásilňuje bída – a ženy znásilňuje víc!“

Vzpomínka na studentku, která se stala obětí znásilnění
Vzpomínka na studentku, která se stala obětí znásilnění

Ve společenském životě Indie se však ženy prosazují mnohem rychleji než v okolních státech. V samotném hlavním městě (kde žije 23 milionů lidí) je už asi patnáct let úspěšnou šéfkou vlády Dr. Dikšitová. V minulém období úřad prezidenta také zastávala žena Pratibha Devi Singh Patilová. A zřejmě nejznámější tváří na indické politické scéně je paní Sonia Gándhíová. Ta je sice italského původu, ale přesto je předsedkyní tradičně nejvýznamnější politické strany Indie. Její slavná tchýně Indira Gándhíová o ní zřejmě upřímně řekla, že málokdo má tak indickou duši a tak velkou znalost indické kultury jako ona. Žena je také v čele Lok Sabhá – čili dolní sněmovny Všeindického parlamentu. Stovky žen patří k vědecké a kulturní elitě Indie. Když se za posledních dvacet let začala rychle vzmáhat indická střední třída, statistika zaznamenala (podle regionů), že v čele společností a firem je 18 až 31 procent vlivných žen.

Ale i kastovní poměry v Indii trvají, třebaže jsou „ouředně“ odepsány a poslány do historie. Nicméně stále v té nejnižší společenské vrstvě platí Thákurův povzdech, že nejsmutnější úděl je úděl manželek nejchudších mužů. Je to úděl otrokyň otroků.

Indie
Indie

Málo na tom mění kouzelná legenda, jak Bůh stvořil ženu, i když je to pověst, kterou miluje celá Indie:
Protože Tvaštar (Božský Tvůrce), neopatrně na vytvoření vesmíru vyplýtval všechny pevné látky, musel hodně popřemýšlet jak na to: Dlouho váhal, dlouho přemítal. Nakonec vzal kulatost Měsíce a půvabné křivky lian, lnutí úponků a chvění trávy, štíhlost rákosu a vůni květin, lehkost listů a zúžení sloního chobotu, pohled srny a rojení včel, jásavou veselost slunečních paprsků, pláč mraků a nestálost větrů, plachost zajíce a marnivost páva, hebkost papouškovy hrudi, tvrdost démantu a sladkost medu, krutost tygra, teplý žár ohně a mrazivý chlad sněhu, švitoření sojek a volání kókila, pokrytectví jeřába a věrnost čakraváka. To vše smísil dohromady, stvořil ženu a dal ji muži.
(Citováno z knihy „Objevení Indie“ D. Nehrúa, pražské vydání 1957, str. 91.)

Vraťme se k nepoetické realitě. Už v těchto dnech se v New Delhi – s překvapivou rychlostí – dostali před soud násilníci a vrazi, jejichž brutální čin tak náhle a nečekaně rázně probudil svědomí dosud k podobným případům dost lhostejné indické veřejnosti. Kéž by tento proces měl přelomový efekt k lepšímu. Ale obávám se, že i střízlivější optimisté nakonec nebudou příliš spokojeni.