V Bulharsku nejde o ČEZ

Když v Bulharsku začaly masové protesty proti vysokým účtům domácností za elektřinu, nečekala jsem, že potrvají dlouho. Lidem se hned začalo vysvětlovat, že je zima chladnější než loni, že účtovací období bylo výjimečně prodlouženo o svátky, že se přece během roku zdražovalo a ví se o tom, že účet nezahrnuje jen energii samotnou, ale i její přenos, přístup k sítí, úniky apod. Rozjely se kontroly účtů, kontroly elektroměrů. Slibuje se odtajnění smluv státu s dodavateli. Bouřlivé demonstrace však pokračují a hesla nadále brojí proti monopolům a vládě. V této situaci se dokonce ministr nechal alibisticky slyšet, že dá prověřit plnění smluvních závazků dodavatelů a jsou-li chyby, které se jim vytýkají, skutečné, licenční smlouvy budou zrušeny. Což mi trochu překazilo nápad na titulek, že Bulharsko není Albánie. Po krátké úvaze na něm však trvám – není!

O co v Bulharsku vlastně jde? Trh je tam rozdělen mezi tři velké společnosti – české ČEZ a Energo-Pro a rakouskou EVN, přičemž každá z nich má licenci na konkrétní část země – přesně podle bulharského energetického zákona, který stanoví, že pro určené území lze poskytnout jen jednu licenci. Na „svém“ území je tudíž každý z těchto tří dodavatelů jediný, zákazník nemá možnost volby a proto se hovoří o monopolech. Neumožnění konkurence v tomto odvětví je jedním z bodů, které EU Bulharsku vyčítá a za nesladění s evropskou legislativou mu hrozí pokuty.

V současnosti mají Bulhaři nejnižší životní úroveň v Unii. Průměrná měsíční mzda je asi 400 EUR, průměrný důchod zhruba 150 EUR. Poplatky za elektřinu a topení bývají v zimním období největší výdajovou položkou pro velké procento domácností, někdy po jejich zaplacení nezbývá na každodenní jídlo a léky. V této situaci jsou nepokoje logické. Jejich hesla jsou ve své podstatě jen odmítavá a vlastně zoufale nekonstruktivní – pryč s cizáky, kteří nás jen vykořisťují, ať se o snížení cen postará stát a ochrání nás.

Ovšem záruka, že by stát hospodařil lépe, neexistuje. Nemluvě o tom, že když se rozhodl udělit licence někomu jinému, měl k tomu jistě důvod a ponechal si jen možnost omezené kontroly – jednou za 5-6 let. Stát je v rukou politiků – někteří demonstrující přitom volají k odpovědnosti i vládu, která je cizákům zaprodala, zatímco jiní od ní očekávají záchrannou ruku. Najednou se v jednom kotli míchá vše – finanční nouze, sociální bezmoc, nespokojenost s politikou, nacionalismus, naděje ve znárodnění a ve všemocnou ruku státem regulovaného trhu. Přitom ani změna distributorů, ani zestátnění nesníží ceny elektřiny ani nezvýší příjmy průměrného Bulhara. Tisíce lidí demonstrují – a vlastně nevědí, proti komu, proti čemu, co vlastně mají požadovat, aby se situace skutečně zlepšila.

Bulhaři protestují proti drahé elektřině
Bulhaři protestují proti drahé elektřině
Více fotek
  • Bulhaři protestují proti drahé elektřině zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4395/439490.jpg
  • ČEZ v Bulharsku zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4403/440262.jpg
  • Bulhaři se bouří proti cenám energie autor: EPA/VASSIL DONEV, zdroj: Isifa http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/45/4402/440130.jpg
  • Protest Bulharů proti drahé elekřině zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/44/4376/437531.jpg

Je zajímavé, že i přes různé pokusy se na lidské nespokojenosti přiživit, se zatím nikomu nepovedlo dostat do čela „účtenkových“ bouří – ani nacionalistům, ani opozici. Policie více méně zvládá situaci a až na výjimky se jí daří zachovat bezpečnost demonstrantů i jejich okolí. Demonstruje se v 35 městech, například ve Varně již osmý den (k datu 18.2.).

Nejkonstruktivnějším heslem je kupodivu všepřítomné „Pryč s monopoly“. Ovšem ne prvoplánově, tj. že by se ze země vyhnali tři zmínění zahraniční distributoři, nýbrž v tom, že opakem monopolu je konkurence. Ten, kdo může něco změnit, jsou zákonodárci – je třeba uvolnit trh a dát lidem volbu. Zajistit realistický systém regulace cen bez politického vlivu. V Bulharsku si to většina zatím nedokáže představit – nezažila to a její problém s platbami je aktuální teď a tady. Slíbit změnu asi stačit nebude – slib je lízátko na hodinu, změna chce čas. A Bulharsko ho, zdá se, už moc nemá. Některé chyby se zpětně napravují těžko.

Nevím, co by bylo řešením současné situace. Je však výjimečná – lid členské země EU vyšel do ulic, aby zcela nevědomky podpořil požadavky EU, které jeho stát zatím plně nesplnil. Doufám, že uspěje. Ostatně bulharský kabinet včele s premiérem Borisovem podává rezignaci.