Více technikálií, prosím

Technikálie. To je ale divné slovo. Fuj. Něco jako fekálie, kanálie nebo genitálie. Poznal jsem jej zcela nedávno, ve vysílání ČRo PLUS, kde se jeden z redaktorů obrátil na tázaného s prosbou: „A prosím, jen žádné technikálie.“

Už je to víc než týden a pořád na to slovo myslím. Na to slovo a na to, co ta redaktorova prosba znamenala. V rozhovoru o nějakém výsostně technickém či přesněji technologickém problému (téma se týkalo těžby břidlicového plynu) měl odborník na techniku používat co nejméně „technikálií“. Je to jako kdybyste se chtěli něco dozvědět od filosofa, obrátili se na něj s filosofickým problémem a rovnou ho poprosili: „A prosím, co nejméně filosofie.“

Slovo technikálie se svou koncovkou řadí mezi slova, nad nimiž se ušklíbneme: kanálie, fekálie, genitálie, patálie. Ten, kdo ho vytvořil, dal tou koncovkou dokonale najevo svůj odpor k technice.

Na webu věnovaném češtině, cestina20.cz, se slovo technikálie poprvé objevuje 3. června 2011, čili je to slovo poměrně mladé. Je tu i příklad jeho užití: „Řešení už máme, teď už půjde pouze o nějaké technikálie.“ Jeho význam je na těchto stránkách popsán takto: „technické záležitosti, technický rámec zvoleného řešení“.

Ultra HD obrazovka
Ultra HD obrazovka

Pro mne se v tomto slově, v jeho vzniku, v jeho potřebě, v jeho užívání, ale odráží něco mnohem podstatnějšího, něco, co bych nazval „paradoxem racionality“ obsaženým v rozkládající se postmoderní, postkapitalistické společnosti. Míním tím fatálně přezíravý vztah k technice a technologii, k matematice a fyzice, k racionalitě, k rozumu.

Jen tak se může stát, že technicky geniálně nadaní lidé vynalezli kamery a mikrofony a dálkový přenos obrazu a zvuku a televizní přijímač (dokonce ve dvou variantách – analogové a digitální), a to vše se pak používá k vysílání „vědmy“, která divákům na dálku věští jejich budoucnost z karet. Tak jsem to alespoň nedávno zahlédl v jedné ze slovenských televizí.

Technické vynálezy se dostaly do rukou lidem, kteří o jejich fungování nemají ani tušení a kteří s nimi často zacházejí způsobem, jenž jde přímo proti vlastní podstatě onoho vynálezu či technologie. Místo aby tyto „plody rozumu“ použili jako účinný nástroj k šíření technických znalostí a racionality, jsouce sami vzděláni netechnicky, humanitně, prosí na vlnách rozhlasu „o co nejméně technikálií“. A to při rozhovoru o povýtce technické problematice!

Rozhlasové vysílání
Rozhlasové vysílání

Vnímám to jako dlouhodobý společenský problém a trend. Trend, který vede k potlačení rozumu, úpadku technické zvídavosti, technického vzdělávání, schopnosti technicky myslet a v konečném důsledku k pozvolnému, plíživému triumfu iracionality.

Nemá-li dojít k zániku naší civilizace, postavené především na neobyčejných výkonech rozumu (jehož produktem je prakticky vše, co dnes a denně používáme, počínaje záchodem, vařičem, fénem, autem, přes počítač a internet až po satelitní navigaci), obracím se na všechny redaktory světa a redaktory médií veřejné služby zvlášť, s velkou prosbou: „Páni redaktoři, nebojte se jít do co největších technických podrobností! Věřte, že my, vaši posluchači či diváci, jsme lidé vzdělaní a poučení a že nás zajímá do detailu, jak co funguje. Prostě, co nejvíce technikálií, prosím!“

Děkuji za nás za všechny, kteří denně s vědomým úžasem používáme veškerou techniku lidstva a chceme vědět, jak funguje. To proto, aby ona neovládala nás, ale my ji.