Svět podle Zdeňka Velíška (245)

Zbídačuje „Brusel“ Kypr, nebo ho zachraňuje před bankrotem? Kypřané protestující v ulicích jsou skálopevně přesvědčeni, že zbídačuje. Slyšíme to v těchto dnech z jejich úst v reportážích z Nikósie. A ne jenom z jejich úst a nejenom z Nikósie. I když třeba jinými slovy. Je těžké porozumět podstatě věci ze zjednodušených interpretací, které se nabízejí jako jediné. Média nejsou učebnice. Bohužel.

Nejdřív porozumět, pak možná i známkovat

Rozumět podstatě věci by ale bylo náramně záhodno. Zejména když nám média najednou řeknou – možná také zjednodušeně, nevím – že česká státní pokladna přichází ročně  přibližně o desítky miliard korun, které na daních neodvedou firmy, jež si za své sídlo vybraly místo Česka některý z daňových rájů, a že na Kypru je českých, či  přesněji původem českých firem registrováno přes jeden a půl tisíce. Tohle samo o sobě je možná pro leckterého českého laika prvním srozumitelným poučením o tom, co je to globalizace. Otevřený svět – zejména otevřený svět financí – má i tento aspekt. Peníze jsou najednou jinde, než mají být. A vlastně nakonec nejsou ani tam, neboť byly hbitě přesunuty do další banky v další zemi.

Takové věci jako je bleskurychlá mobilita mezinárodních finančních operací a jejich nekotrolovatelnost, či spíš nekontrolovanost, komplikují už tak dost složitý úkol, jako je dát zemím jednoho kontinentu, Evropy, společnou měnu. Neboť mezi zeměmi, které už ji přijaly, jsou i takové jako Kypr. Nejvýnosnějším oborem kyperského hospodářství je – nebo do této doby bylo – bankovnictví v kombinaci s nízkým zdaněním podnikání na Kypru. Kdyby tu šlo o podnikání s jiným zbožím než s penězi, říkalo by se tomu dumping a nebylo by to ani na tom otevřeném světovém trhu tolerováno. Na volném finančním trhu je „daňový dumping“ pouze nefér, ale je tolerován. Zatím selhávají pokusy politiků jak o vymýcení daňových rájů, tak o únik obrovských sum do nich. (Selhal v tom i Nicolas Sarkozy, který se o to pokusil na mezinárodních fórech).

Jiným selháním, které už se ale nedá řešit, bylo přijmout do eurozóny bez zaváhání Kypr, zemi, která do značné míry žije z převodů peněz odjinud do svých bank a z nich zase jinam (buď za účelem podnikání v jiném oboru než jsou finance, nebo za účelem jejich utajení). Ostatní členské země vydělávají peníze jinak, pracněji než Kypr, a v otevřeném obchodním světě ztrácejí konkurenceschopnost. Třeba právě proto, že tolik jejich peněz teče do daňových rájů. Jeden z nich, Kypr, teď mají ty vlády ostatních států eurozóny zachraňovat. Ne z křesťanské lásky, ale kvůli své vlastní měně a kvůli alarmující nezaměstnanosti, která v jejich vlastních zemích plodí nejen chudobu ale i antidemokratickou touhu po pevné ruce, po fašizaci poměrů nebo naopak po anarchii.

Nová metoda záchrany?

Je teď slyšet otázka, proč je záchrana Kypru (přesněji bankrotujících kyperských bank) tak neúprosná. Proč vyžaduje oběti přímo od kyperských bank a dokonce od jejich klientů, když tomu tak nebylo u Portugalska, Irska, ani Řecka. Odpověď se dá vyvodit z předchozích odstavců, ale dá se formulovat také lapidárněji: Protože to nebyly daňové ráje, ale země postižené krizí (anebo vlastním neprozřetelným či přímo nezodpovědným zacházením s penězi) a možná i spekulacemi finančních trhů.

Vlajka EU a Kypru
Vlajka EU a Kypru

Způsob, jakým se nyní pomáhá Kypru, možná opravdu zahajuje etapu nového pojetí toho slova „pomoc“ nebo „záchrana“. Pohotová angličtina už na to má termín: bail-in. Dosud se zachraňovalo takzvaným bail-out, česky snad „vykoupením“ dluhu či jeho části. Ale neberte ten můj překlad doslova. Je to složitější, než se dá vyjádřit jedním slovem. Od Kypru se chce spoluúčast – bail-in, jakési částečné „samovykoupení“. A týká se to nejen bank ale i zahraničních vkladatelů. I oni nesou odpovědnost za osud svých peněz. Mohli je například uložit do domácích bank. Že teď přijdou o část svých vkladů je dáno špatnou volbou banky. Krom toho, kdyby EU, ECB a MMF neprojevily o záchranu Kypru zájem, přišli by tito vkladatelé patrně o celé své vklady.

Dovolím si rozšířit téma: Dnešní bankovnictví spočívá v umění riskovat. Celá světová bankovní krize vznikla z toho, že se to umění místy zvrhlo v hazard. A do rukou hazardérů se dostaly i obří světové banky. Ten hazard dostal za současné krize i jméno: kasinové bankovnictví. Zaznělo teď i z úst evropských lídrů na adresu kyperských bankéřů. Účastníky „casino banking“  jsou ale i ti podnikatelé, kteří své peníze do takto vedených bank uloží.  Depozita kyperských bank představovala – nakonec už asi jen virtuálně, a v tom je ta potíž – sedminásobek kyperského HDP! Tahle masa peněz by měla snad národní ekonomiku podržet, i když pár bank klopýtne. Nebo aspoň by banky měly na její záchranu nějak přispět. A právě tohle od nich vyžadují EU, ECB a MMF. Pokud to přinese očekávané ovoce, stane se to asi novým modelem „záchrany před bankrotem“.

Kyperský prezident na návrh nakonec přistoupil a Kypr má sedmi miliardami eur, které vypáčí ze svých bank, doplnit deset miliard věnovaných třemii výše jmenovanými „dárcovskými“ institucemi. Nevidím v tom diktát, ale poslední možné řešení. I jeho samotní autoři řekli, že „pro Kypr už neexistuje žádné dobré řešení“. Věděli, o čem mluví, protože de facto přijde teď Kypr o to nejlukrativnější odvětví svého hospodářství: přestane být daňovým rájem. Kdyby nechtěl, pak nemůže tento “obchod“ dál provozovat v eurozóně. Ne všichni Kypřané vnímají to, co se teď děje s jejich bankami (a s penězi bohatších spoluobčanů) z tohoto úhlu. Jejich protesty mají svou logiku. Je to ale logika nezasvěcených. Bankrot země by byl pádem do hlubší propasti! Takhle bude kyperská ekonomika „jen“ silně otřesena, a s ní i sociální poměry v zemi. V tom může být slabina nového způsobu záchrany, který Evropa aplikovala na Kypr. Nikdo se tím netají. To řešení kyperské krize, vzniklé v nouzi nejvyšší během noci z neděle na pondělí, (do pondělí potřeboval Kypr dostat peníze od ECB, aby zůstal solventní zemí) bylo také svým způsobem sázkou do loterie!  I nám, věřte mi, záleží na tom, aby se osvědčilo, aby to Kypr přežil, aby euro nebylo destabilizováno a aby se EU mohla věnovat ještě horšímu rébusu, než byl Kypr: nastartování evropských ekonomik a zastavení růstu nezaměstnanosti.

Pozn. Jinému, spíš politickému aspektu současného úsilí EU o udržení Kypru v eurozóně jsem před dvěma dny věnoval svůj příspěvek do Horizontu ČT24.