Jmenuji se Margarita po babičce, ale margarita je také bulharsky kopretina. V kalendáři můj svátek podle jména nenajdete, pokud neznáte právě tento význam slova. Stejně jako svátek nositelů mnoha dalších ženských i mužských jmen, která jsou odvozena od názvů rostlin – květin, stromů, keřů. Ti všichni slaví na Květnou neděli, bulharsky jí říkáme Cvetnica (něco jako Květnice) nebo Vrbnica. Ta je pohyblivým svátkem, stejně jako Květná neděle pro katolíky týden před Velikonocemi, ale před těmi pravoslavnými.
Květinové jmeniny
Připomíná vstup Ježíše Krista do Jeruzaléma před židovským svátkem Pesach. Kristus vjel do města na hřbetě osla a věřící mu vystlali cestu olivovými ratolestmi, vavříny či palmovými listy (variant je více.)
V kostelech se při mši světí vrbové větvičky, zdravec (o kterém jsem tu psala), svazečky jarního kvítí – ty si pak věřící (ale i nevěřící, kteří rádi dodržují tuto jarně svěží tradici) odnášejí domů. Lze je zavěsit k ikoně, nad dveře, dát do nádobky nebo vázičky, uplést z nich věneček. Uchovávají se do dalšího roku, protože mají čarovnou moc. Pomáhají prý proti veškerému zlu, nemocem i uřknutí, bleskům i kroupám.
Cvetnica je i dnem posledního zvyku z rituálů pojmenovaných podle sv. Lazara, jemuž patří předchozí sobota. Na sv. Lazara mladé dívky od 16 let obcházejí domácnosti, zpívají, tančí a symbolicky nosí vše nejlepší – zdraví, úrodu, spokojenost, lásku atd. Pro celou rodinu i pro každého jejího člena zvlášť. Dostávají za to odměnu, od peněz až po červená velikonoční vejce. V neděli (na Cvetnicu) jdou spolu k řece nebo potoku a každá do něj vhodí přinesenou kytičku, věneček nebo obřadný chléb. Čí proud odnese nejrychleji, ta se stává pro ostatní „tou hlavní“, vede je tancem ke svému domu, po Velikonocích je pozve k sobě domů na vánočku (která je v Bulharsku spíše „velikonočkou“) a vajíčka. Tím pro dívky končí jarní obřady, potvrzující jejich přechod do vdavekschopného stavu. Dříve se prý říkalo, že pokud se jich některá nezúčastní, nemůže nebo nesmí se během tohoto roku vdát.
V některých oblastech Bulharska je víkend před Velikonocemi dobou, kdy duše zemřelých vycházejí z hrobů a chtějí něco od živých. Proto se za rozednění chodí na hřbitov, hroby se zdobí vrbovými větvičkami vydatně zalitými vodou, vykuřují se kmínem a zapáleným senem.
Cvetnica je den květin, mládí, světla, nového života, nových začátků. Zatímco katolická Květná neděle byla letos chladná a nejarní, ta pravoslavná připadá na tento víkend a zdá se, že bude zářivá. Bulhaři snad na chvíli předvelikonočně zapomenou na to, že je čekají povelikonoční volby, a oslaví letošní trochu pozdní jaro, jak se sluší a patří. Se všemi, co se jmenují po pivoňce, primulce, jedličce, vrbě, jiřině, hroznech, vavřínu, kozlíku, jeteli, jasmínu, zdravci, hyacintu, jívě, kalině, kamélii, karafiátu, kytkách i květinách obecně, kopretinách, petuniích, lichořešnici, lilii, šeříku, magnólii, malině, měsíčku, renetě, růži, rose, ibišku, macešce, javoru, jasanu atd. atd. atd.