„Jó, strážníci za první republiky, to byli takoví dobráčtí fotři. Člověk k nim měl důvěru, a když potřeboval, vždycky mu pomohli,“ říkala moje tetička za komunismu. Z Veřejné bezpečnosti za komunistického režimu naopak šel strach. Nejen z uniformovaných „mlátiček“ nasazovaných proti pokojným manifestacím, ale i z civilních „bouchačů“, napadajících nekonformní občany podle vlastního uvážení. Sám jsem se s jedním takovým těsně před sametovou revolucí setkal. Napadl mě pěstmi na pražském Jižním Městě, když jsem sbíral podpisy na protipotratovou petici. Byl to důstojník VB v civilu a před kontrolními orgány se později vymlouval, že byl nervózní ze studia na zvýšení policejní kvalifikace. Jeho omluvu jsem tenkrát přijal a na potrestání netrval.
Pomáhat a chránit!?
Nesnášenlivý postoj „přátel starých pořádků“ k ochraně počatého života ovšem přetrval až do dneška. Policie ČR je stále častěji nástrojem násilného potlačování protipotratových aktivit. Osvědčeným stylem svých předchůdců se snaží likvidovat shromáždění pořádaná občanským sdružením Stop genocidě. Akce za obnovení práva na život pořádá toto sdružení podle zákona o právu shromažďovacím už téměř pět let. Za tu dobu uspořádalo přes 370 petičních výstav po celé České republice. S protiprávním jednáním ze strany úřadů nebo Policie ČR se setkalo několikrát. A to přesto, že právo na život i před narozením je deklarováno v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR.
V prosinci 2010 byli organizátoři ohlášené protipotratové akce před libereckým gymnáziem F. X. Šaldy protiprávně zadrženi Policií ČR na udání, že vystavili sedm panelů s fotografiemi následků umělých potratů. Násilím byli donuceni nastoupit do policejního vozu a zadržováni šest hodin na policejní služebně, údajně kvůli podání vysvětlení. Policisté přitom ani nebyli schopni aktivistům sdělit, jaký zákon porušili. Podle dotazovaných právníků tam došlo ze strany policie ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329, ato v souběhu se spácháním trestného činu porušování svobody sdružování a shromažďování podle § 179 trestního zákona. Liberecký policejní ředitel pouze lakonicky uvedl, že „policisté postupovali v souladu s právními předpisy ČR.“
Počátkem roku 2012 uspořádali aktivisté sdružení Stop genocidě před dvěma pražskými gymnázii obdobnou petiční a výstavní akci, která se dostala až před Nejvyšší správní soud (NSS). Ten s odvoláním na čl. 6 Listiny základních práv a svobod rozhodl, že veřejné zobrazení potratů nebylo a není přestupkem. Jak NSS dále uvedl, jde o právo „upozornit na to, že umělé ukončení těhotenství je svým způsobem násilné usmrcování lidí, stejné jako v řadě jiných hrůzných případů politických či etnických masových vraždění, které jsou společností odsuzovány, zatímco umělé ukončení těhotenství je legální.“
I přes toto jednoznačné rozhodnutí NSS minulý čtvrtek policie opět násilně zasáhla proti aktivistům Stop genocidě při řádně ohlášené petiční akci před Střední školou prof. Zdeňka Matějčka v Ostravě. Nejprve zástupce obce rozpustil shromáždění kvůli údajnému dopuštění se „hrubé neslušnosti“. Specifikovat, co je míněno onou „hrubou neslušností“, nicméně nedokázal. Tvrdil pouze, že na informačních panelech jsou fotografie nevhodné pro nezletilé děti. I přesto, že organizátoři rozpuštění shromáždění respektovali a většinu panelů přibližujících genocidu umělých potratů sklidili, policisté odvedli hlavního organizátora v poutech (!) na policejní stanici – opět prý kvůli podání vysvětlení. Podle aktivistů pronásledovaných minulým režimem, se v podstatě jedná o standardní praxi, jakou používali příslušníci komunistické policie, když odvlekli člověka na podání vysvětlení a tam ho násilím drželi, dokud neskončila akce, kterou měli překazit.
Narůstající policejní zvůle pod arogantním krytím některých civilních institucí se ovšem projevuje také v jiných oblastech veřejného života. K policejnímu násilí nedávno došlo dokonce přímo v objektu Poslanecké sněmovny. Příslušník Ochranné služby Policie ČR zde surově napadl akreditovaného novináře pod záminkou, že si po průchodu bezpečnostním rámem a kontrole detektorem nechtěl svléknout bundu. Srazil ho na podlahu, vláčel ho za nohy po chodbě a roztrhal na něm oděv. Když se šokovaný novinář mobilem dovolal z podlahy chodby jiných policistů a stěžoval si, že něco tak brutálního za více než dvě desítky let novinářské praxe nezažil, přivolaný policista mu hravě opáčil, že „všechno je jednou poprvé“. A kancelář sněmovny na stížnost novináře reagovala slovy, že „postup policie se nijak nelišil od způsobu, jakým se její členové chovají k ostatním novinářům a hostům“(!).
Už jen těchto několik příkladů chování některých policistů ilustruje poněkud svéráznou představu naplňování loga „Pomáhat a chránit“, zdobícího boky policejních limuzín. Svévolné nebo ležérní rozhodování policistů však může mít i tragické následky. Ukázala to např. vražda manželů Malhockých před třemi roky v Českých Budějovicích. Policie podcenila jejich prosbu o ochranu a poté je zavraždil jejich nevlastní syn. Tři policisté byli stíháni pro přečin maření úkolů úřední osoby z nedbalosti a dva byli odsouzeni k podmíněným trestům. Život obětem nepříčetného vraha to samozřejmě nevrátilo. Dalším tragickým mementem je zbytečná smrt sedmnáctiletého řidiče ukradeného vozu na dálnici D1, jemuž policisté po neúspěšném stíhání přichystali u Velkého Beranova zátaras složený z vozidel náhodných uživatelů dálnice. Když se chtěl v plné rychlosti vyhnout zátarasu, narazil do několika aut, dvě shořela, mladík zahynul, jeden člověk utrpěl při nehodě středně těžké zranění a byl převezen vrtulníkem do brněnské nemocnice. Dalších osm lidí záchranáři ošetřili na místě.
Bezprostředně po této katastrofě prohlásila mluvčí Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Radka Sandorová, že „od prvotních informací bylo zřejmé, že nejde o naši příslušnost (rozuměj GIBS), protože se nejednalo o podezření ze spáchání trestného činu zasahujících příslušníků.“ Dopravní experti se nicméně shodli, že stavět auta na dálnici je vždy riskantní. „Vystavit řidiče nebezpečí újmy na zdraví nebo smrti tím, že z nich policie udělá živé štíty na zastavení ujíždějícího řidiče“ je podle právníka Autowebu.cz Tomáše Berana „zjevným excesem z výkonu kompetencí zasahujících policistů.“ Vzhledem ke svědectví přímých účastníků tragické události musela policie případ znovu otevřít. Nyní prý bude GIBS ještě několik měsíců zkoumat, zda se zasahující policisté přeci jen nedopustili trestného činu. Necháme se překvapit.