Svět podle Zdeňka Velíška (248)

Ve své rubrice pořadu Horizont vysílaném v neděli 12. 5. jsem se dotkl, bohužel jen pár slovy, fenoménu, který si zaslouží víc pozornosti: rasismu v Evropě. Netušil jsem, že stejnému fenoménu věnovaly mnohem víc prostoru víkendová vydání dvou světových novin: španělského „El País“, v článku z Maďarska, „Jobbik: maďarští extremisté mají na mušce Romy a Židy“; a International Herald Tribune, hned na první straně nahoře, v článku ze Slovenska „For Roma, echoes of 1950s America“. Doslovně přeložit se to nedá, převést do češtiny snad takhle: Romové jako by žili v Americe padesátých let.

Jedna krize plodí druhou

A hned v prvních zahraničních novinách, které jsem vzal do ruky v pondělí – byly to Frankfurter Allgemeine – jsem rovněž na první straně objevil článek „Bez jasného profilu“ o úspěších ultrapravicové, ultranacionalistické, antipřistěhovalecké a antievropské strany UKIP, která ve Velké Británii ohrožuje zprava pozice Cameronových konzervativců. UKIP se v této chvíli vyslovuje velmi rezolutně zejména proti přílivu uchazečů o práci ze členských zemí EU – a to především z těch „nových“ zemí – do britských měst. Právě v tomto článku je věta, která by se dala aplikovat na všechny tři, které tu uvádím: „Čas lhostejnosti (ke vzrůstu popularity populistických stran s tendencemi k extremismu) pominul.“

Já tu větu v tom krátkém odstavečku v Horizontu říkám jinak: „Jejich vliv už se nepodceňuje.“ Jsou součástí vlny antievropanství, která se šíří nejvíc eurozónou, ale i zbytkem EU, a je pomalu schopná evropskou strukturu rozleptat. Není ale nebezpečná jen pro ni a pro ideu sjednocení Evropy, ale i pro kulturnost a morální úroveň evropských národů; pro ducha tolerance, který ustupuje čím dál nesmiřitelnější xenofobii.

Článek o Jobbiku v El Paísu připomíná otřesný požadavek poslance Jobbiku Mártona Gyöngyösiho, pronesený v parlamentu a navrhující vypracování seznamů židů (!), protože představují nebezpečí pro národní bezpečnost. Proti romské komunitě Jobbik přímo organizuje akce, říká deník. Poslední z těch hodně hrozivých spočívala ve shromáždění přivrženců Jobbiku s pochodněmi v rukou přímo v romských čtvrtích Miškolce ke konci loňského roku. Jobbik už dlouho není jen okrajový jev. Je třetí nejsilnější politickou silou v Maďarsku, má 43 poslanců v národním parlamentu, tři v Evropském. Tolik pár citací z El Paísu.

Nacionalismus a zájem národa

Článek v International Herald Tribune je přímým svědectvím diskriminace, a dokonce segregace romských dětí ve škole v Šarišských Michalanech, na Slovensku. O přestávce je jim vyhrazeno zvláštní hřiště. Ve školní jídelně viděl reportér IHT pouze bílé děti, ty romské si zatím mimo jídelnu rozbalovaly svačiny. Teplou stravu v poledne neměly. Viděl třídy, rozdělené údajně podle úrovně žáků, ale podle neklamných rysů to vypadalo, že spíš podle etnického původu. „V Evropě sužované hospodářskou krizí, prohlubující se nezaměstnaností a populistickým nacionalismem, je východoslovenská základní škola mikrokosmem jedné z největších výzev současné Evropy: jak bránit tomu, aby se – jako kdysi – nestaly etnické menšiny obětním beránkem, a aby nejvíc znevýhodňované a přitom nejrychleji rostoucí menšiny nebyly vyřazovány ze společnosti,“ říká International Herald Tribune, deník čtený všude na světě.

International Herald Tribune
International Herald Tribune

Úvaha o populismu britského UKIPU a o závažném dopadu jeho rostoucí popularity na britskou politickou scénu je zaměřena na jinou hrozbu, kterou nejen v Británii představuje extrémní radikalismus. Článek v Frankfurter Allgemeine je věnován nebezpečí, které strany tohoto typu přestavují pro soudržnost sjednocující se Evropy. Opět odkazuji na své dvě minuty v Horizontu (z 12.5.), ale také na poslední vývoj v britské konzervativní straně, kde se ze strachu, že ji UKIP předčí v antievropanství a oblibě u voličů, vytváří „fronda“, tedy odbojné hnutí, proti předsedovi strany Cameronovi. A i z kruhů jemu velmi blízkých se ozývá přání vyvést Británii z EU co nejdřív.

Když k dosud vyjmenovaným radikálním aktérům současné evropské politické scény přičteme řecký Zlatý úsvit, antiislámskou platformu Geerta Wilderse v Nizozemsku, Filipa Dewintera a jeho přivržence v Belgii, Opravdové Finy ve Finsku a maďarskému Jobbiku  blízkou Orbánovu FIDESZ, máme už dostatečně pádný důvod k otázce: Jak je možné, že na národních politických scénách se nezvedá dost silně hlas upozorňující, že tyto strany a jejich ideologie jdou proti skutečným a novodobým národním zájmům. Pokud se tyto proudy nacionalistického radikalismu prosadí, budou znovu uzavírat hranice, budou komplikovat nejen přesidlování v rámci EU (která možná současnou ofenzívu eurodestrukce ani nepřežije) ale i pouhé cestování, a velmi brzo i vztahy mezi evropskými národy; z povědomí lidí zmizí to, čemu říkáme evropské hodnoty, nahradí je vyostřování antagonismů mezi státy, jejich vzájemné konfrontace i možnost ozbrojených konfliktů, jaké jsou v rámci Unie nemyslitelné. Budeme mít prostě zpátky dvacáté století se vším všudy, jen ne s mohutností průmyslu a soběstačností zemědělství, které v tom století Evropu charakterizovaly.

Nejsou to veselé perspektivy. Lepší ale může přinést jedině soudržnost evropských národů ve struktuře, která se teprve rodí, je zatím křehká, zranitelná…, ale také odolná, jak její dosavadní historie dokazuje. Evropský projekt vznikl jako reakce na obrovskou devastaci, kterou tomuto kontinentu způsobil nacionalismus. Ve jménu národa a rasy byly spáchány nejotřesnější zločiny na evropském obyvatelstvu. Je to memento. Nejenom pro ta národní společenství, do nichž se nacionalismus a rasismus vracejí nejmarkantněji. Je to memento pro celou Evropu.