Rub Arabského jara

Tříletá série protestů, demonstrací a násilných střetů v arabských zemích, mediálně známá jako Arabské jaro, má svůj zatímní vrchol v extrémně krvavém syrském konfliktu. Za oběť občanské války mezi syrským diktátorem Bašárem Asadem a jeho protivníky padlo už přes 80 tisíc lidí. Konec zabíjení je ale pořád v nedohlednu, výsledky dvouletých ozbrojených střetů jsou nejednoznačné. Obě strany se obviňují z masakrů civilistů a z použití zakázaných zbraní včetně chemických. Nic však není věrohodně prokázáno, poněvadž vládní i protivládní síly střídavě odmítají přítomnost zahraničních pozorovatelů.

Zvláště těžce nesou probíhající boje více než dva miliony syrských křesťanů. Křesťanství má v Sýrii dvoutisíciletou tradici a na některých místech se dosud používá vedle arabštiny také aramejština, kterou mluvil i Ježíš Kristus. Sýrie bývala vzorem klidného soužití mezi různými náboženstvími, rozdíly se ovšem objevily ihned po vzniku nepokojů. Zatímco revoluční nálady se rozmohly především mezi sunnitskými muslimy (v třiadvacetimilionové zemi tvoří tři čtvrtiny obyvatel), křesťané protestovali proti režimu jen ojediněle. Nepodporovali Asadovu diktaturu, ale vážili si toho, že režim jim garantoval náboženskou svobodu. Křesťanská menšina složená hlavně z maronitů, protestantů, katolíků, pravoslavných věřících a nestoriánů si pochopitelně nepřeje, aby Sýrii ovládl další islámský extremistický režim. Pod tlakem války, hladu a náboženského extremismu ze Sýrie uprchly už miliony lidí, z toho stovky tisíc křesťanů, hlavně do Libanonu a Jordánska. Jen do Libanonu podle odhadů libanonské vlády přešlo až 1,2 milionu Syřanů.

Přitom je zřejmé, že stále dominantnější postavení v boji proti Asadově režimu zaujímají radikální islamisté, zejména fronta „na podporu syrského lidu“, zvaná al-Nusrá. Ta je už takřka nepostradatelným spojencem povstalecké Svobodné syrské armády. Fronta je na americkém seznamu teroristických organizací a tvoří ji především radikálové se zkušenostmi z válek v Afghánistánu, Iráku, Jemenu či Bosně. Připisují se jí teroristické útoky a zločiny, jako například mučení a vraždění zajatců. V Aleppu (nevětším syrském městě s třemi miliony obyvatel), které se nepřipojilo k masovým protestům proti Asadovi, místní řeka nedávno vyplavila desítky mrtvých těl mladíků popravených kulkou do hlavy. „Unesly je teroristické skupiny a popravily v parku ve čtvrti Bustana al-Kasr, která je pod jejich kontrolou,“ řekl vládní zdroj arabské televizi al-Džazíra. Zastřeleni měli být s odůvodněním, že jsou nebo se stanou vojáky legitimní syrské armády. Podle povstalců však šlo o oběti Asadova režimu.

Před měsícem byli uneseni dva metropolité Aleppa (biskup syrské pravoslavné církve Yohanna Ibrahim a arcibiskup řecké pravoslavné církve Boulos Yaziji), když jeli vyjednávat o propuštění dvou dříve unesených kněží. Řidiče jejich auta teroristé al-Nusrá na místě zavraždili. Unesení metropolité jsou dosud nezvěstní. Při nedávném ostřelování křesťanské čtvrti v Aleppu byli zabiti čtyři lidé a několik domů se zřítilo. Minulý týden rebelové ze skupiny al-Nusrá ve východosyrské provincii Dajr az-Zaur „na základě islámského práva šaríja“ odsoudili a popravili ranou do týla jedenáct syrských zajatců obviněných z masakru civilistů. Informovala o tom agentura Reuters. Další tři muže se zavázanýma očima zastřelil popravčí skupiny v provincii Rakka. Video z této popravy zveřejnila al-Nusrá minulou středu.

Ulice syrského Aleppa
Ulice syrského Aleppa

Vůdce fronty al-Nusrá Muhammad Džulání připustil napojení na iráckou odnož al-Káidy, ale popřel, že by spolu tvořily jedinou organizaci. „My, synové fronty al-Nusrá jsme přísahali věrnost šajchu Ajmánu Zavahrímu (šéfovi al-Káidy),“ potvrdil Džulání, nicméně „syrské bratry“ ujistil, že jejich loajalita k al-Káidě neovlivní jejich politiku. Al-Káida přitom usiluje o nastolení ryze muslimských arabských států a o rozšíření islámu coby nadřazené víry do celého světa. Povstalecké skupiny přesto podporuje nejen Saudská Arábie, Turecko a Egypt, ale také Evropská Unie a Spojené státy. Za syrskou vládou naopak stojí Rusko, Čína, Libanon, Irák a Írán. Do bojů na straně syrské vládní armády, prorežimních milicí a syrských Libanonců se zapojilo i libanonské hnutí Hizballáh.

Obě strany v rámci vlastních zájmů podporují své chráněnce finančně i vojensky, např. Rusko dodalo Sýrii novou verzi protilodních střel a dodá ještě systémy protivzdušné obrany S-300. Dosavadní podpora povstalců ze strany USA spočívala v dodávkách potravin, vojenské výstroje, radiotechniky, dopravních prostředků a dalších technologií. Od 1. března může americká pomoc rebelům nově zahrnovat i technickou asistenci, výcvik a formaci opozičních jednotek. Přímá podpora povstalců se na návrh Francie a Velké Británie projednávala také na úrovni EU; pro nesouhlas Německa, České republiky a některých dalších států však byla zamítnuta.

Zploštěný obraz konfliktu v Sýrii, který vytvářejí mezinárodní média, značná část Syřanů odmítá. „Známe tento režim a jeho diktátorskou povahu, jeho postup nás nepřekvapuje. Ale to, že opozice, oficiálně prezentovaná jako strana prosazující lidská práva, demokracii a svobodu, jedná ještě krvavěji a násilněji než režim, je pro nás šokující,“ říká např. čtyřiašedesátiletá Syřanka, karmelitka a zakladatelka hnutí občanské svépomoci „Mussalaha“ (Smíření) Agnes Mariam. Její slova potvrzuje též melchitský řecko-katolický patriarcha Řehoř III. Laham: „V Sýrii není revoluce, už nejsou žádné manifestace, nýbrž pouhý banditismus, a svět si to odmítá připustit.“ Patriarcha hovoří dokonce o „mezinárodním komplotu proti Sýrii“.

V této souvislosti je možné připomenout „osvoboditelské“ války či revoluce (Kuba, Vietnam), nebo Chomejního vítězství nad „americkým Satanem“ a svržení íránského šáha Rezy Pahlavího, které přes „svatou“ válku proti Západu vedly až k teroristickému útoku na Světové obchodní centrum v r. 2001. Nepřipomíná to pozdní a znovu zanedbávané poznání, že každá (revoluční) změna je k horšímu?