Severokorejské déjà vu

A je to tady! Kdo si před nedávnem vsadil na to, že Severní Korea do války nepůjde, vyhrál. KLDR totiž vyjádřila ochotu obnovit rozhovory o jaderném odzbrojení. Po výhrůžkách atomovou válkou a totálním zničením nepřátel, což reálně hrozí „jen“ Jižní Koreji, si mnozí oddechli. A nejen na Korejském poloostrově. Pchjongjang totiž dlouhé týdny napínal nervy prezidentů i premiérů od Pekingu až po Washington doslova k prasknutí.

Co se ale skrývá za obratem o 360 stupňů? Proč severokorejský vládce vyslal do Čínské lidové republiky svého vyslance, kterého nakonec přijal i prezident? A co přimělo severokorejské generály mluvit o míru krátce poté, co z jejich úst sršely rakety i jaderné nálože? Odpovědí je hned několik, všechny ale mají jediného jmenovatele.

Severokorejského diktátora Kim Čong-una, který se potřebuje udržet u moci. A tu mu zajistí nejen smrtící arzenál a věrní generálové, ale také životně důležitá ekonomická pomoc. Pojďme si tedy nejprve říci něco o samotné vojensko-mírové misi do Pekingu. Vicemaršál severokorejské armády Čche Rjong-he je vůbec nejvyšším představitelem KLDR, který Čínu navštívil od loňského srpna. A Pchjongjang se touto cestou vůbec netajil, jako tomu jinak bývá zvykem. Naopak. Zveřejněny byly dokonce fotografie ještě před odletem delegace do ČLR. Jinými slovy, předem bylo jasné, že je „něco“ na spadnutí. A tím je nakonec ústupek Pchjongjangu a příslib návratu k jednacímu stolu.

Není také náhoda, že k rozhovorům v Pekingu došlo krátce před americko-čínským summitem. K setkání Baracka Obamy se Si Ťin-pchingem má totiž dojít už 7. června. Peking se navíc rozhodl připojit k sankcím OSN proti KLDR, uvalených na Pchjongjang poté, co v únoru i přes varování ze strany mezinárodního společenství provedl svou třetí jadernou zkoušku.

Korejský vůdce při jednání s čínskou delegací
Korejský vůdce při jednání s čínskou delegací

A nyní se dobře ukazuje, jak je právě ekonomický bič na Kimův režim účinný. Bank of China totiž zablokovala účty severokorejské Foreign Trade Bank právě kvůli spojení s jaderným programem KLDR. Bez peněz nemá dynastie Kimů a jeho věrní šanci na přežití, což se v minulosti mnohokrát potvrdilo.

Na poslední severokorejské misi do Číny je ale důležité i to, kdo ji vedl. Čche Rjong-he patří k nejvyššímu vedení země, je šéfem politbyra severokorejské armády a často tahá za nitky vlády. Patří k nejvěrnějším spojencům mladého vůdce Kim Čong-una, který ho loni dokonce povýšil na generála, přestože neměl za sebou žádnou vojenskou minulost.

Diktátor Kim Čong-un tím samozřejmě hraje na obě strany. Jednak potřebuje dostat pod kontrolu armádu, která podle severokorejské ústavy zůstává nejdůležitější složkou v zemi, na druhé straně si ale nemůže dovolit ztratit podporu ozbrojených sil. I proto dále buduje a modernizuje raketové jednotky a občas sáhne k ozbrojené provokaci.

Jasným důkazem je oznámený návrat generála Kim Kjok-sika. Tento už 75letý zastánce tvrdé linie, označovaný také za jestřába komunistického režimu, se totiž stal vrchním velitelem více než milionové armády jen krátce poté, co přišel o post ministra obrany. Právě Kim Kjok-sik je mimo jiné odpovědný za bezprecedentní útok na jihokorejský ostrov Jongpchjong na konci roku 2010, kdy zahynuli čtyři lidé a devatenáct dalších utrpělo zranění. Šlo o vůbec první přímý útok na civilní cíle od konce Korejské války.

Korejský diktátor Kim Čong-un
Korejský diktátor Kim Čong-un

Šachovou partii má tedy vládnoucí Kim rozehranou velmi dobře. Zajistil si stabilitu a loajalitu ozbrojených sil a zároveň uklidnil už značně nervózní a roztrpčené čínské vedení, bez jehož podpory mu nejsou nic platné ani sklady s nukleárním arzenálem. A tentokrát už vůbec nešlo o všechny ty luxusní jachty, drahá auta nebo nejjemnější koňaky, kterými si kupuje soudruhy z partaje i generály.

Zbídačená Severní Korea totiž zoufale potřebuje ekonomické reformy i pokračující přísun pohonných hmot, potravin a dalších investic. A pro posledního pokračovatele dynastie Kimů je vůbec nejdůležitější, že získá pomoc nejen od Číny, ale také od Spojených států nebo Jižní Koreje. A možná i mnohem víc. Na domácí scéně se pak bude bít mohutně v prsa s tím, že jen díky neohroženému postupu vůči úhlavnímu nepříteli ho nakonec přinutil k jednání. V každém případě se Pchjongjangu chrastění zbraněmi a hrozby válkou opět vyplácí…