Arabisté - zrádci - chtějí jen peníze?

Arabisté, orientalisté, blízkovýchodní analytici… Tito nepočetní experti mají v Česku velmi specifickou pozici. Na jednu stranu jsou žádáni jako odborníci na cizí kulturu, na druhou ale jejich práci málokdo ocení a může se vyskytnout i tendence je vnímat prizmatem třídních nepřátel a zrádců národa. Určitě tak jde o téma, jehož výpovědní hodnota je pro českou společnost dnes širší, než by se mohlo na první pohled zdát.

Nepíši zde o těch absolventech orientálních oborů, o který nikdy nikdo neuslyší, ani o některých akademicích týchž oborů, po jejichž odborných výstupech není poptávka a kteří se svou (ne)činností odtrženou od požadavků doby a okolní reality podílejí na stagnaci české orientalistiky. Následující řádky chci věnovat těm, kteří se Blízkému východu soustavně věnují, snaží se být společnosti prospěšní a chodí proto s kůží na trh s vlastním názorem… a jsou za to „po zásluze“ biti.

Nejsem děd Vševěd

Arabista je odborník často přeceňovaný. Je pokládán za děda Vševěda či jakéhosi guru, který arabské kultury neznalému Čechovi poskytne uspokojivé odpovědi na zásadní otázky. Třeba na otázku, zda je islám hodný, nebo zlý. Řada takových otázek je však natolik amorfní a nacházející se více či méně mimo sféru racionality a empirického poznání, že není možné je seriózně zodpovědět. (Byť to nesnižuje jejich relevantnost.)

Arabista nemá čarovný proutek, který by z něj činil hlasatele neměnných pravd, ať už je slovutným docentem nebo mladým komentátorem v médiích. Být v arabském světě, umět jazyk, zabývat se dlouhodobě oblastí, vědět spoustu informací… To všechno je hezké, ale ruku na srdce: kolik arabistů předpovědělo například arabské jaro…? Zároveň expertem na Blízký východ nemůže být každý, kdo jen někdy vkročil na arabskou ulici, stejně jako je nereálné očekávat, že každý expert bude nejen inteligentní, ale i moudrý a prospěšný…

Zajímá nás Blízký východ, značka: Neplatíme

Vedle tohoto intelektuálního přeceňování je zde také nedoceňování vynaložené námahy. Orientalista Marek Čejka již nevydržel neustálou snahu nejrůznějších institucí o poskytnutí práce, informací a času zcela zadarmo a pro všechny budoucí žadatele sepsal stručný manuál, aby i těm, kdo pochopit nechtějí, bylo jasno, že zadarmo ani kuře nehrabe. Situace je o to palčivější, že jen málokdo z odborníků na Blízký východ má ve sféře své specializace k dispozici stálý plat a přitom ví, že daná činnost se nedá ošidit a dělat „jen jako koníček“.

Blízkovýchodní analytik je ze strany českých médií většinou žádán nárazově a náhle ve formě nezřídka frenetického honu na vyjádření se k aktuálnímu dění. Pamatuji se, když jedna moje kolegyně byla jaksi jedinou osobou v zemi, která mohla fundovaně něco říci k návštěvě jednoho z blízkovýchodních politiků v ČR. Za čtyři mediální výstupy a zhruba dva dny práce pak nedostala ani korunu, ač v jednom případě to bylo i předem přislíbeno.

Třídní nepřítel se představuje

Věc postoje k blízkovýchodním odborníkům je poslední dobou ještě trochu peprnější. Pro nastupující vládnoucí elity totiž podle mne nejsou „solí této země“, jak při inauguračním projevu mluvil o části občanů ČR Miloš Zeman. Naopak, jsou zlem, jež je třeba ztrestat.  V první řadě jsou někteří živnostníky (tj. parazity), kteří studují islámskou civilizaci (dle Miloše Zemana ústředního to nepřítele nás všech), takže představují jakousi potenciální pátou kolonu.

Navíc jsou to v řadě případů absolventi humanitních oborů, o kterých si současný prezident neodpustil při prezidentské debatě na půdě Filozofické fakulty UK označení „žvanilové“. Také často píší a publikují a mají proto blízko k novinářům (tj. negativním deviantům). Jako třešničku na dortu je možno uvést, že pracují často v neziskových organizacích financovaných (i) ze zahraničí, což poslankyně ČSSD Vladimíra Lesenská nedávno v Moskvě veřejně označila za hrozbu.

Arabisté a jim podobní to tedy nemají jednoduché. Vybočují. Jejich zájem překračuje hranice naší kotliny a někteří z nich dokonce ani nejsou poslušně zticha. Jestli ona ta nenávist části společnosti a vládnoucích elit ke všem těm parazitům, žvanilům, negativním deviantům, pravdoláskařům a zrádcům českého národa nebude souviset s tím, že říkají pravdu a nedají s tím pokoj. Vždyť i Jan Werich řekl: „Za pravdu se vždycky platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta.“