Co všechno si Janukovyč vysedí?

Podívejme se na situaci na začátku roku 2013. „Ukrajina chce nastolit takový model spolupráce, který nepřekročí rámec mezinárodních závazků Ukrajiny,“ prohlásil prezident Viktor Janukovyč na konto účasti Ukrajiny v projektu Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Evropská komise ale kontrovala. „Není možné, aby Ukrajina harmonizovala svou legislativu zároveň se zónou volného obchodu nabízenou EU a Celní unií vedenou Ruskem. Ukrajina si musí vybrat. Tyto integrační projekty nejsou kompatibilní.“ A Rusko rozhodně nebylo ve vytváření tlaku na Ukrajinu pozadu. „Formát 3+1 je nepřijatelný, takový formát spolupráce Celní unie nepředpokládá. Jen plné členství.“

Až do minulého týdne to vypadalo, že Ukrajina je v této rusko-evropsko-ukrajinské nerovnici nejslabším článkem. Zdálo se, že Viktor Janukovyč neví kudy kam. Sliboval, přikyvoval a dělal si věci po svém. V botách z aligátora si šel neohroženě vlastní cestou - neuhnul, nereformoval, nepustil Tymošenkovou, nevzdal se Putinovi za levnější plyn. A všichni jsme se mohli zbláznit. Nakonec se ale přeci jen v rusko-evropsko-ukrajinských vztazích něco pohnulo. Paradoxně díky tomu, že se ukrajinský prezident nepohnul ani o píď.

Vladimir Putin a Viktor Janukovyč
Vladimir Putin a Viktor Janukovyč

Ještě na začátku letošního roku to s Ukrajinou nevypadalo vůbec vesele. Možnost podepsání Asociační dohody s EU na Vilniuském summitu Východního partnerství (listopad 2013) neviděli reálně ani největší optimisté a lobbisté Ukrajiny. Nicméně kritický hlas EU se v poslední době významně zmírnil, rétorika vůči Kyjevu se zásadně mění. Ten se, popravdě, začal v poslední době trochu víc snažit. Janukovyč Asociační dohodu evidentně podepsat chce, což se snažil dokázat i propuštěním Jurije Lucenka, bývalého ministra vnitra. Zpočátku se zdálo, že takový maskovací manévr Evropskou unii nemůže ošálit, v poslední době ale stále častěji slýcháme, že tento krok při rozhodování o podpisu Asociační dohody důležitou roli sehraje.

Jenže Viktor Janukovyč se snaží jen na poli „neškodných“ reforem a velkým obloukem se vyhýbá reformě Ústavy, volebního zákona nebo justice, tedy základním kritériím, jejichž naplnění Unie po Kyjevu vyžaduje už dlouho. EU si ale bude chtít zachovat tvář a ukázat, že se Ukrajina reformuje (i když vlastně úplně tak nereformuje) na základě jejího tlaku. Proto ta umírněná rétorika. Brusel si tak bude muset hlavně sám před sebou obhájit podpis Asociační dohody, pokud k němu dojde, podpis se zemí, která jasné nadefinované požadavky ignoruje.

Opoziční demonstrace v Kyjevě
Opoziční demonstrace v Kyjevě

A prezident Janukovyč z toho získá pravděpodobně ještě víc. Mám jisté pochyby o schopnosti Evropské unie uhrát to tak, že z podpisu Asociační dohody Viktor Janukovyč nevytěží politické body. Má totiž jeden důležitý cíl, znovuzvolení v roce 2015. A Janukovyč správně pochopil, že podpis Asociační dohody mu k tomu hodně pomůže. Evropská unie, která si jeho znovuzvolení nepřeje, tak má před sebou velmi obtížný úkol.

Ještě na začátku roku to nevypadalo vůbec vesele ani v rusko-ukrajinských vztazích. Rusko jasně odmítalo jakékoli spekulace na téma polovičatého členství Ukrajiny v Celní unii. Minulý týden ale Ukrajina podepsala Memorandum o účasti na fungování Celní unie a účasti v Euroasijské hospodářské komisi. I přes skutečnost, že Ruskem vedené integrační projekty na postsovětském prostoru nikdy nefungovaly, zájem Ukrajiny podílet se na takové spolupráci je nezpochybnitelný a oprávněný. Na zahraničním obratu Ukrajiny tvořila Celní unie v roce 2012 přes 36 %. Navíc ukrajinské zboží na evropských regálech asi ještě dlouho nepotkáme (i když „konfetkam“ Roshen by se jistě bránil málokdo). Na druhou stranu jde ale také o jistý únik před nutnou modernizací podniků, které to nutně potřebují. Ale zpět.

Herman Van Rompuy, Viktor Janukovyč a José Manuel Barroso
Herman Van Rompuy, Viktor Janukovyč a José Manuel Barroso

Bez ohledu na to, že memorandum v podstatě nenese žádný závažný obsah, Kyjev se stal pozorovatelem v Celní unii a od roku 2015 se může stát i pozorovatelem nově vzniklého „sajůzu“, tentokrát pyšnícího se jménem Euroasijský. Jenže protože v Celní unii nikdy nic nerozhoduje ani Kazachstán, ani Bělorusko, a už vůbec ne nějaký pozorovatel, jde, spíše než o něco hmatatelného, o úlitbu Janukovyčovi, který se potom může ukázat jako obratný a úspěšný politik. Otázkou je, proč by to Putin, jehož neláska k Janukovyčovi je veřejným tajemstvím, dělal.

V tomto případě si Viktor Janukovyč rozhodně žádné zlaté vejce nevyseděl. Být pozorovatelem v ruském projektu nic neznamená, jen je jasné, že to nebude zadarmo. Ukrajina by měla proto spíše pozorovat, co se děje s její plynovou tranzitní soustavou a jak se bude privatizovat státní Naftohaz.

Něco se ale hýbe a na podzim uvidíme, jestli hroší kůže odolá dalším útokům.