Podle manipulačního řádu

Povodně v Praze už nejsou, co bývaly. Od postavení přehrad dolní Vltava prakticky nezamrzá a jarní záplavy s ledovými bariérami u každého mostu jsou minulostí. Takřka vymizely také prosincové „vánoční“ povodně, spojené s náhlou oblevou, které sice byly četné, ale nedosahovaly ničivosti jarních. Mírnější jsou i „medardovské“ záplavy po delších deštích. Letošní povodeň sice trochu spadá do „medardovského“ období, je ale spíše následkem deštivého jara a globálních klimatických změn. Mezi nejničivější vrtochy přírody v Česku patří „stoleté“ letní povodně (1890, 2002), působené postupem tlakové níže, frontální vlny ze severu Itálie, či vlhkého vzduchu z teplejších částí východní Evropy.

Mění se samozřejmě i způsoby, jimiž jsou Pražané před velkou vodou varováni. Například při jedné z posledních extrémních jarních povodní v březnu 1845 se nad Prahou ještě rozléhalo bubnování a rány z děl na Vyšehradě. Náhlá obleva tehdy přinesla vodu ze 180centimetrové vrstvy sněhu a 60centimetrového ledu, Prahou protékalo až 4500 m³/s. Jedna z nezhoubnějších povodní vůbec, při níž došlo k těžkému poškození Karlova mostu, postihla Prahu v únoru 1784. Při opravách mostu byl odkryt pozůstatek pilíře původního mostu Juditina a na něm pískovcová hlava vousatého muže, Pražany nazvaného Bradáč. Jde zřejmě o podobu stavitele Petra Parléře, který měl vést stavbu Karlova mostu.

Později hlava Bradáče na základě zkušeností s velkou vodou sloužila jako vodoznak signalizující Pražanům tři stupně povodňového nebezpečí. Podle tradice jsou stupně následující: 1. Jakmile se voda dotkne spodního okraje Bradáčových vousů, je nejvyšší čas, aby se lidé, bydlící v nejnižších částech u břehů, stěhovali dále od řeky. 2. Začne-li voda dosahovat až k „hubě Bradáčově“, vystupuje Vltava ze svých břehů a zaplavuje ulice na staroměstské straně řeky. 3. Zalije-li vltavská voda i pleš Bradáče, mohou se lidé na Staroměstském náměstí vozit na loďkách. Mimochodem, letos byla pleš Bradáčovy repliky téměř pod vodou už při průtoku 2800 m³/s, Vltava však díky nábřežní regulaci a protipovodňovým hrázím zůstala bezpečně v korytě.

Pleš Bradáčovy repliky je téměř pod vodou
Pleš Bradáčovy repliky je téměř pod vodou

Velké povodně v Čechách byly ve všech dobách pečlivě zaznamenávány. Historicky nejstarší katastrofální povodeň ze září roku 1118 zvěčnil kronikář Kosmas: „V měsíci září taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť řeka Vltava, náhle prudce vyrazivši ze svého řečiště, ach, kolik vsí, kolik v tomto podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Neboť kdežto jindy, ač se to málo stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loket nad most“ (loket=60 cm).

Staré kroniky nám podávají i jiné senzační zprávy, např. o tom, jak se za povodně v březnu roku 1367 přímo před staroměstským mikulášským chrámem lovily ryby. Mohutná povodeň z července r. 1432 zase ucpala Karlův most „chalupami, senem a obilím“, pobořila všechny mlýny v Praze, zaplavila větší část Starého Města a zbořila pět pilířů mostu (oprava trvala 71 let). Podle některých zpráv z pozdějších zdrojů hladina Vltavy tehdy přesáhla úroveň 650 cm – tedy i úroveň nejničivější povodně moderní doby v roce 2002.

V březnu roku 1655 „voda led po dvakráte přinesla na staroměstský rynk“, v únoru 1799 podle pamětníka Václava Hodka na soutoku Vltavy a Labe „byla opět veliká povodeň s ledem, který zase náramný silný led s hřmotem strhnul, a voda okolo pivovaru šla a všude kry s sebou nesla“. K poboření pilířů Karlova mostu došlo opět při zářijové povodni v r. 1890, která měla podobný průběh jako povodeň roku 2002, ale kulminační průtok dosahoval „jen“ 3975 m³/s – oproti 5300 m³/s v r. 2002. Pamatuji si také na červencovou povodeň v r. 1954, kdy už povodňovou vlnu zčásti zachytila dokončovaná vodní nádrž Slapy (naštěstí prázdná), což snížilo nejvyšší průtok v Praze na 2275 m³/s. Bylo to poprvé, ale i naposled, kdy volná kapacita přehrady zabránila nejničivějším účinkům povodně.

Zatopené Holešovice při povodních v srpnu 2002
Zatopené Holešovice při povodních v srpnu 2002
Více fotek
  • Zatopené Holešovice při povodních v srpnu 2002 autor: Hynek Glos, zdroj: isifa/LN http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3866/386515.jpg
  • Povodně 2002 v Praze autor: Tomáš Kubeš, zdroj: ISIFA http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3860/385920.jpg
  • Zaplavené metro zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3865/386489.jpg
  • Zaplavené Praha - srpen 2002 autor: Hynek Glos, zdroj: isifa/LN http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3866/386513.jpg

Je poněkud zvláštní, že po dostavbě celého systému přehrad na nejdelší české řece nás katastrofální povodně s miliardovými škodami a oběťmi na životech sužují stále znovu. Vltavská kaskáda s objemem přes 1,36 miliardy m³, od níž jsme si slibovali ochranu před povodňovou zkázou, průtok velké vody částečně zbrzdí, hlavní příval ale nezadrží. Preventivní zadržování vody totiž kaskáda provádí jen do té míry, aby nedošlo k narušení „hydrologických, energetických, rekreačních a rybolovných účelů vodního díla“. Přesto šéf Povodí Vltavy Petr Kubala tvrdí, že při poslední povodni kaskáda „svůj úkol splnila na sto procent.“ Ostatně po každé povodni se připomíná, že přehrady nebyly primárně budované jako ochrana před povodněmi, ale kvůli výrobě elektrické energie. A protože plán výroby elektřiny je třeba plnit, nedá se vyloučit, že adekvátní snižování hladiny se v přehradních nádržích neprovádí, ani hrozí-li velké srážky. 

Vyplývá to z odpovědi na dotaz redaktora ČT, proč nemohlo být tři dny před povodní v některých nádržích o dva metry vody méně. Ředitel Povodí Vltavy odvětil, že „v té době tam nemohlo být o dva metry méně, protože bychom byli v rozporu s manipulačním řádem.“ Má tedy manipulační řád zřejmě přednost před ochranou majetku a životů lidí. Navíc prý má každá přehrada i svůj tajný manuál, kdy začít s odpouštěním. Velikost rezerv v jednotlivých přehradách ještě jistí počítač, který vytvoří tzv. srážko-odtokový model. Jenže i počítač plní údaji lidé. Také konečné rozhodnutí, zda začít upouštět, je podle vedoucího vodohospodářského dispečinku Povodí Vltavy Karla Březiny „vždy na lidech“. A ti se přece řídí manipulačním řádem. Takže povodeň zajisté proběhla podle manipulačního řádu a půjde-li vše dobře, proběhnou stejně i další.