Jsou místa, kde se cítíme bídně, odkud bychom nejraději prchli, a jsou místa, která mají své kouzlo, kam se rádi vracíme. Minulou sobotu jsme se po roce vrátili do malé východočeské vsi Chotěborky a znovu se cítili jako doma. Chotěborky se nacházejí v trojúhelníku mezi Hořicemi, Jaroměří a Dvorem Králové, mají sotva deset čísel popisných, náves s lipami, kostel, hřbitov a faru. Tu hned vedle rodného domu skladatele Františka Xavera Duška, přítele a pražského hostitele Mozartova. Snad na tom má zásluhu i genius loci Duškova rodiště, že se v létě vpodvečer v Chotěborkách koncertuje - letos už devatenáctý rok!
Kouzlo dobrých lidí
Od června do srpna se na zdejší faře, případně v kostele uskutečňuje pět (v některých letech i šest) vystoupení Hudebního léta. Paleta letošních účinkujících je zvlášť pestrá, od Smíšeného pěveckého sboru J. B. Foerster z Přelouče přes otce a syna Uhlířovi (hráče na varhany a virginal) až po komorní trio Spring Ensemble a Sedláčkovo kvarteto. Koncerty nepořádá žádná profesionální agentura, ale místní a hlavně přespolní „přátelé Chotěborek“ pod starostlivým vedením „duše“ tohoto místa, paní Jarmily Strejcové. Ta se svými přáteli ještě za komunistů „vysekala starobylou faru z kopřiv“ a vybavila několika kusy starého nábytku, aby mohla ve dvou pokojích znít muzika. Zaměření na klasickou hudbu pomohlo zachránit faru, kterou chtěli komunisté zrušit. „Jako za časů obrozenců!“ napadne mnohého při prvním setkání s muzikanty a jejich posluchači na Chotěborkách. Přispívá k tomu nejen zápal účinkujících, ale i rodinná atmosféra a pohostinnost pořadatelů. Další, varhanní koncert, se koná 27. července, Sedláčkovo kvarteto vystoupí 10. srpna a závěr letos v Chotěborkách patří vystoupení Spring dua 31. srpna.
Pro věřící začínají sobotní programy už tradičně mší v místním kostelíku Nanebevzetí Panny Marie, kde se střídají duchovní z blízka i z dáli. V sobotu to byl páter Josef Rousek z Jestřebí v litoměřické diecézi. Molitorovu mši zpíval vamberecký Komorní sbor pod vedením Karla Chudého. Při mši nechyběla ani vzpomínka na nezapomenutelného moderátora zdejších koncertů, varhaníka, hudebního skladatele a sbormistra Dr. Bohuslava Vodičku, který v březnu ve věku 55 let zemřel. Samo vystoupení tria Spring Ensemble, našich předních interpretů (Ludmila Peterková – klarinet, Petr Verner – housle, viola a Slávka Vernerová-Pěchočová – klavír), patřilo podle dlouholetých návštěvníků k tomu nejlepšímu, co na Chotěborkách zaznělo. Vedle půvabné sonáty pro klavír a klarinet Es dur Jana Křtitele Vaňhala a čtyř kusů pro violu, klarinet a klavír Maxe Brucha to bylo především brilantní provedení Mozartova Kegelstatt Tria K 498. Specialitou koncertu byla rovněž skvěle zahraná Čajkovského „Vzpomínka na drahé místo“, kterou sólista Petr Verner uvedl i jako své osobní vyznání lásky Chotěborkám.
Dvouhodinová porce prvotřídní klasické muziky samozřejmě vyvolala příslušně nadšené (byť laické) hodnocení, a to i s důkladným občerstvením. Na farních stolcích se objevily tácy chlebíčků, koláče i štrúdl, kočičí dort, káva i čaj - to vše z rukou dobrovolníků, stejně jako vzorná příprava celého koncertu. Diskutovalo se například o tom, jak je dobrovolnost v pořádání domácích koncertů a podobných kulturních akcí nakažlivá. Mezi návštěvníky byli totiž i manželé Ivana a Lumír Kyselovi, kteří v pečlivě rekonstruované „Divišově vile“ v Přelouči uskutečnili za necelé dva roky desítky koncertů vážné hudby, přednášek a výstav prací výtvarných umělců. Vzpomínalo se na nedávno zesnulého prof. Jana Tomeše, mezinárodně uznávaného houslového interpreta a pedagoga, jehož virtuozitu, krásu tónu i přirozené frázování kritika vysoko vyzdvihovala a který často také vystupoval v Chotěborkách. Řeč přišla i na velmi neobvyklou časovou kolizi koncertu s vystoupením divadelní skupiny na návsi, což se stalo poprvé za celou dobu spolupráce s vilantickým obecním úřadem (Chotěborky jsou součástí obce Vilantice).
Stálý zájem a množství nadšených návštěvníků koncertů z okolí i z míst vzdálených desítky kilometrů ovšem svědčí o tom, že se v Chotěborkách lidé cítí dobře, jsou zde spokojeni a líbí se jim tu. Lví podíl na tom má už zmíněná paní Jarmila Strejcová, která letos oslavila osmdesátiny. Svou houževnatost a statečnost prokázala i v těžkých dobách. Nebála se ani za totalitního režimu, kdy jako vychovatelka a učitelka v mateřské škole vedla děti ke křesťanským hodnotám. V důsledku domovní prohlídky bylo proti ní v r. 1987 zahájeno trestní řízení, když komunistická policie v jejím stolku objevila Bibli. Musela opustit své zaměstnání, ale ani tato persekuce její občanskou aktivitu nezlomila. Stala se hlavní organizátorkou hudebních akcí v Chotěborkách a díky její nezměrné angažovanosti se původní lokální muzicírování postupem let rozrostlo na kulturní dění, které výrazně přesahuje rámec okresu i kraje a stává se trvalou součástí východočeského kulturního života.
Neuvěřitelně skromná paní má do budoucna jediné přání: „Ráda bych se dožila i dvacátého ročníku Hudebního léta v Chotěborkách“. Držme jí palce a těšme se s ní na další úspěšné roky. Kouzlo Chotěborek není jen v hudbě, ve staré faře nebo pěkné krajině, ale především v dobrých lidech. V takových lidech, jako je paní Strejcová.