František je svůj i všech

Pohlížet na nového papeže Františka optikou jeho předchůdců patrně nelze. Přikládání jednoduchých šablon se osobnost Jorge Maria Bergoglia vzpírá tak silně, že si nikdo netroufne prognózovat, kam jeho pontifikát směřuje. Udivil svět bezprostředně po svém zvolení 13. března a překvapuje každým činem či vystoupením. Jedno je jisté: od většiny dřívějších papežů se odlišuje obzvláštní prostotou a takřka exaltovaným sociálním cítěním.

Snad proto, že pochází z chudé rodiny a že do Vatikánu přišel z Argentiny, která tak jako řada jiných jihoamerických zemí trpí propastnými sociálními rozdíly, je Františkova empatie ke strádání nejchudších zcela přirozená a působivá. Zřejmě proto si také jako první etapu své pastorační mise před měsícem vybral nikoli Jeruzalém nebo Lourdy, ale Lampedusu, maličký ostrůvek uprostřed Středozemního moře, smutně proslulý tragickými osudy tisíců afrických běženců za lepším živobytím. Cesta byla oznámena na poslední chvíli a papež se o ní radil jen s arcibiskupem v Agrigentu na Sicílii mons. Montenegrem. Ten o Vánocích nechal odstranit z instalovaného Betléma Tři krále a na jejich místo umístil tabulku s nápisem: „Tento rok Tři králové nepřišli, protože byli vyhoštěni.“ Mělo to především politický podtext, jako reakce na zákon o vyhošťování imigrantů.

Papež František v Brazílii
Papež František v Brazílii

Na Lampeduse papež modlitbou na volném moři uctil památku všech imigrantů, kteří utonuli na cestě za lepším živobytím. Na cestě ostrovem častěji pozvedl ruku k pozdravu než k požehnání. Nekonala se tu žádná bombastická ceremonie, nebyli přítomni žádní ministři, žádní kardinálové. František mluvil o člověku, který leží polomrtvý u cesty, aniž bychom si ho všimli. "Možná si pomyslíme: chudák! Ale jdeme dál vlastní cestou. Nic nám do toho není. Kultura blahobytu nás nutí myslet jen na sebe, jsme necitliví vůči pláči druhých,“ řekl a nazval tento postoj „globalizací lhostejnosti." Papež se vyslovil proti „novým otroctvím“, proti mnohočetným formám „zneužívání“, proti obchodníkům s lidmi, proti těm, pro něž je „chudoba druhých zdrojem výdělku“. Františkovu návštěvu Lampedusy média označila za primát a unikát v historii papežských cest, za „záblesk církve třetího tisíciletí“. 

Také na Světových dnech mládeže v Rio de Janeiro, kam směřovala papežova první zaoceánská cesta, František navštívil chudinskou čtvrť Varginha, která je jedním z proslulých slumů, v nichž kvete prodej drog a další kriminalita. Ke kontaktům s obyčejnými lidmi využíval každou volnou chvíli. Po celou dobu svého pobytu v Brazílii jezdil v nejlevnějším autě z vatikánského vozového parku, při obědě ve městě Aparecida pozval ke svému stolu i kuchaře a číšníky. Velkou pozornost samozřejmě věnoval vztahům mezi mladými: „Někteří jsou povoláni posvěcovat se založením rodiny skrze svátost manželství. Někdo dnes říká, že manželství není v módě. V dnešní kultuře dočasnosti a relativnosti mnozí tvrdí, že je důležité chvíli si užít, že nemá cenu zavazovat se na celý život, přijímat definitivní rozhodnutí navždy, protože není jisté, co přinese zítřek. Já vás však žádám, abyste byli revolucionáři, prosím vás, abyste šli proti proudu; ano, žádám vás, abyste se v tom vzepřeli dnešní kultuře dočasnosti, která se vlastně domnívá, že nejste schopni vzít na sebe odpovědnost, že nejste schopni opravdu milovat. Já vám ale důvěřuji a modlím se za vás.“

Světové dny mládeže na Copacabaně
Světové dny mládeže na Copacabaně

Velké naděje do nového papeže vkládají především liberálové a modernisté, kteří si od Františka slibují konec „intelektualismů o víře“ a návrat k církvi střídmé, „chudé a pro chudé“. Očekávají dalekosáhlé reformy včetně řešení otázky celibátu. Velký respekt a přátelství papež vyjadřuje vůči jinověrcům, ať už to jsou židé, muslimové nebo vyznavači jiných náboženství. Svou otevřeností a laskavostí vyvolává zájem o křesťanství i mezi nevěřícími. Konzervativcům zase konvenuje papežův vřelý vztah k tradičním křesťanským hodnotám, jako je ochrana života od početí do přirozené smrti, či úcta ke světcům a mučedníkům církve.

V poselství irským, britským a skotským katolíkům u příležitosti Dne pro život František vyzdvihuje „nevyčíslitelnou hodnotu lidského života“ a připomíná, že „také ti nejslabší a nejzranitelnější jsou mistrovským dílem Božího stvoření“, které si zasluhuje tu největší úctu. Nedávno papež autorizoval dekrety Kongregace pro blahořečení a svatořečení, jimiž bude vyhlášeno 95 nových blahoslavených – kněží, řeholníků, řeholnic a laiků, kteří byli z nenávisti k víře zabiti nebo umučeni v letech 1936 -1939 ve Španělsku. Největší skupinu těchto mučedníků představuje 67členná skupina z řeholní kongregace Malých bratří Mariiných, mezi mučedníky ovšem nejsou pouze řeholníci, ale mnozí laičtí věřící, kteří položili život, protože nezapřeli svoji víru. 

František na návštěvě slumu Varginha
František na návštěvě slumu Varginha

Papež František není tedy reprezentantem jediného proudu v katolické církvi, ale citlivým moderátorem moderního diskursu v duchovní i sekulární oblasti. Je přesvědčen, že zastánci všech náboženství mají pracovat ve prospěch druhých lidí. Jak řekl brazilské televizi Rede Globo, to je podle něj místo, kde se mohou setkávat: "Pokud existuje dítě, které má hlad a nemá možnost chodit do školy, to, co nás má zajímat, je, aby dostalo najíst a dostalo vzdělání. Nemá být důležité, jestli mu je dají katolíci, protestanti, pravoslavní nebo židé. Na tom nezáleží. Dnešní situace je tak naléhavá, že není možné se vzájemně přít na úkor druhých. Nejdřív musíme každý pracovat pro bližního v nouzi, až pak můžeme spolu hovořit o své víře a snažit se vzájemně pochopit." Soudě podle toho, co zatím říká a činí, je papež František skutečným ztělesněním poslání své církve, totiž učení tolerance a lásky, které je přístupné všem lidem bez rozdílu.