Letní eko zprávy z Turecka

Patarská pláž je jedna z nejkrásnějších a nejklidnějších pláží, které znám. Patara je antické město, které leží v jihozápadním Turecku u Středozemního moře v Antalské provincii. Mívalo přístav a vzkvétalo. Narodil se tam svatý Mikuláš. Dnes můžete navštívit ruiny s amfiteátrem, zrekonstruovaným parlamentem a svažující se hlavní třídou, která končí ve stojaté vodě. Je tu slyšet jen foukání větru a hlasy žab. Dojdete-li však o pár set metrů dále k dnešnímu břehu, nebude se vám chtít zpět.

Záliv krotí vlny a ty omývají jemný písek chráněné pláže, kam nesmí motorová vozidla, nesmí se u ní stavět a kromě zhruba sta metrů, na kterých najdete nevelkou restauraci, slunečníky, lehátka a čistotou vonící záchod, je vše panensky klidné a nedotčené. Potkáte tu jen omezený počet turistů, většinou z Velké Británie nebo z Německa. Takové, kteří před lidnatými all-inclusive hotely s velkými bazény, tobogány a několika metry k vodě volí klid, radost z ticha a přírody, potěšení z propojení minulosti a současnosti a nevadí jim chodit kilometr k pláži cestou, která vede přes antický areál. V sezoně je po ní převeze z malé vesničky s ubytováním a rodinnými restauracemi i malý auto-vláček. V jednom z rodinných podniků se majitel smál, že jsme první Češi, které tam vidí. Že například Rusové nebo Turci jsou na tento způsob trávení dovolené příliš pohodlní a líní. 

Proč je osmnáctikilometrová patarská pláž tak chráněná? Hnízdí tu želva kareta obecná (Caretta Caretta). Je jí vyhrazeno území podél vln zhruba dvacet metrů od vody, včetně části písečné pláže, kam člověk nesmí ani chodit ani zapíchnout slunečník ani se opalovat. Upozorní vás na to cedulka v písku hned u dřevěné lávky, po které se na pláž dostanete. Je u ní i velká tabule, připomínající rozdělení dne a noci mezi lidi a karety – od-do. Caretta Caretta je přísně chráněný druh a ve Středozemním moři nemá přirozeného nepřítele. Přesto jejich počet v těchto vodách klesá. V Pataře je snaha tomu zabránit. Je známo, že tyto želvy se vracejí snášet vejce vždy na místo, kde se samy vylíhly. 

Želví záchranka v Pamukkale

I jinde na pobřeží se o zajištění klidu želv starají, není to však jednoduché. Nejvetším nepřítelem karet je turistický průmysl. V létě, které je pro rozmnožování a vývoj nejdůležitějším obdobím, kdy se líhnou a vydávají se do moře, tu jsou davy zábavychtivých turistů, nesčetné jachty a lodě plné lidí, vyrážející každý boží den na všelijaké výlety a projížďky. Jsou to měsíce, kdy velké množství želv přichází k úrazu i umírá. Na některých plážích bývají vejce dokonce jednoduše vykopávána, aby měli návštěvníci klid. Proto letos univerzita v Pamukkale (jistě z fotek znáte bílé travertinové terasy, po nichž stéká průzračná voda) zahájila provoz zvláštní záchranky pro želvy. Má vlastní telefonní linku a po zavolání malá rychlá loď pomáhá veterinářům dostat se včas k ohroženým jedincům a dovézt je do Střediska pro výzkum a ochranu mořských želv. Nejde jen o mláďata. Karety obecné dosahují pohlavní dospělosti mezi 20. a 30. rokem života. Čím méně se jich toho věku dožije, tím rychleji bude jejich populace ubývat. 

Kriticky ohrožená kareta pravá
Zdroj: ČTK/imago stock&people

Ohroženy nejsou jen mořské želvy, ale i celé části tureckého pobřeží. V těchto týdnech je nejmedializovanějším případem Bodrum. Módní letoviskové město oblíbené movitými Turky, ale i mnoha zahraničními turisty. Ochranáři již léta brojí proti prodeji státní půdy hned u vody a nepřestávající výstavbě. Letos během svátečních dnů po konci ramadánu tam tajně zavítal premiér Erdogan spolu s ministrem životního prostředí a urbanizace (dobrá kombinace, že?) Pak se nechal slyšet, že není možné takto uzurpovat pobřeží, že všechno nechá překontrolovat, že viníci z místní administrace přijdou o místa a že budou všechny neuváženě postavené budovy nekompromisně zbourány. Háček je v tom, že většina jich stojí s vědomím a svolením státních institucí a ministerstev. Padesát procent zmíněných staveb je na státních pozemcích. Otázkou tedy je, zda chce turecký premiér skutečně něco udělat pro přírodu, nebo je to útok proti nepohodlným lidem či jen předvolební krok. 

Ornitologická osvěta

Na východě Turecka leží na zdejší poměry malé jezero Ercek (dvakrát větší než Lipno). Patří k nejdůležitějším „základnám“ stěhovavých ptáků. Je místem, kde odpočívá, nachází potravu a rozmnožuje se přes dvě stě druhů a dvacet tisíc ptáků. Již léta tu probíhá vzdělávací kampaň, učící lidi ptáky poznávat, rozumět jim, těšit se z nich, respektovat je a chránit. Její součástí je i každoroční festival, věnovaný plameňákům. Ty jsou mimochodem známí v mnoha místech Turecka, většinou u slaných jezer. Letos v březnu ministerstvo lesů a vod v tomto areálu povolilo lov. Jelikož se odborná veřejnost okamžitě obrátila o pomoc na Ředitelství rezervací a národních parků, bylo zatím povolení pozastaveno, pro lov nebyly určeny žádné kvóty a nikdo proti zdejší fauně nenamířil zbraň. Konečný verdikt zatím nepadl. Pokud by však rozhodnutí ministerstva nebylo odvoláno, zmařilo by letitou práci ochránců přírody, život mnoha ptáků, možná i ohrozilo populaci některých druhů. Když totiž v biologicky tak bohaté oblasti povolí lov i jen několika z nich, těžko se pak ohlídají ty ostatní. V Turecku určitě. 

Ekologický mix zatím v nedohlednu 

Léto zdaleka není okurkovou sezonou pro turecké ochránce přírody i ve městech. Ministerstvo obrany se chystá uvolnit některé svoje městské objekty. Jedná se o nemalé plochy, většinou plné zeleně a často cíleně zalesněné. A zatímco veřejnost, komory architektů a inženýrů i územních projektantů a nevládní organizace by je rády proměnily v parky, ministerstvo pro životní prostředí a urbanizaci již ohlásilo svůj zájem o armádní pozemky k výstavbě obytných i úředních budov, „kterých je potřeba“. Stejná politika jako v případě parku Gezi u Taksimu - příroda má ustoupit městu. Turecká města však nebývají příliš zelená a mnohým z nich by skutečně více parků prospělo. 

Podle loňských výsledků pravidelného výzkumu EPI univerzity v Yale, srovnávajícího stav životního prostředí a vztah státu k němu ve sto třiceti dvou zemích světa, je Turecko až na sto devátém místě a nijak výrazně se nelepší. Není to dáno pasivitou těch, kterým na ekologické situaci země záleží a jsou ochotni pro ni něco dělat. Je to otázka zákonů, ale i toho, jak jsou dodržovány, jaký je stupeň přímé či nepřímé korupce a jaké je obecné povědomí o nutnosti aktivní ochrany přírody. Optimální mix Turecko teprve hledá - a asi dlouho nenajde.

/*json*/{"map":{"lat":36.791690619071,"lng":29.970703125,"zoom":8,"mapTypeId":"hybrid"},"markers":[],"polylines":[],"circles":[],"polygons":[],"rectangles":[]}/*json*/