Co Obama neřekl…

Spojené státy se zásahem v Sýrii zpočátku nečekaly ani na přijetí či odmítnutí Brity navržené rezoluce v Radě bezpečnosti OSN, ani na výsledky šetření inspektorů OSN na místě. I mezinárodní „koalice ochotných“ byla dávána dohromady ve značném shonu a na základě důkazů, které nepřesvědčily ani britský parlament. Co USA k útoku vede, že tak spěchají? Skutečně uvedl americký prezident Barack Obama ve svém nedávném projevu všechny hlavní důvody k zásahu v Sýrii?

Tak pravil Obama

Nejdříve se podívejme, co vše americký prezident ve svém klíčovém projevu řekl. Například opakovaně vypíchl motiv nutnosti reakce na masakr dětí a civilistů ze strany vlády, která použila barbarskou zbraň na vlastní populaci. V rámci americké kultury je totiž zabíjení dětí bráno jako jedno z největších barbarství a útok vlády na vlastní občany pak jako dostatečný důvod ke ztrátě její legitimity a spravedlivému potrestání.

Barack Obama při prohlášení k syrské krizi
Barack Obama při prohlášení k syrské krizi

V projevu také došlo na definování masakru coby ohrožení národní bezpečnosti, neb porušuje mezinárodní normy, které Spojené státy pomáhaly po druhé světové válce vybudovat, ohrožuje regionální spojence USA včetně Izraele a může být signálem pro ostatní režimy a teroristické skupiny, jež se doposud kvůli obavám z trestu zdráhaly chemické zbraně použít.

V neposlední řadě byl také zdůrazněn závazek a povinnost USA jednat. Prezident Obama použil silná slova, když pravil: „Nemůžeme vychovávat naše děti ve světě, kde si nebudeme stát za tím, co řekneme, za smlouvami, které podepíšeme, za hodnotami, které nás definují. (…) Jsme Spojené státy americké a nemůžeme a nesmíme zavřít oči nad tím, co se stalo v Damašku.“ Je proto podle něj nutné syrský režim potrestat, odstrašit a degradovat jeho kapacity podobný útok zopakovat.

Je to všechno?

Na jednu stranu si myslím, že Barack Obama uvedl pravdivé důvody k zásahu, jakkoliv se tyto dají v různých momentech morálně zpochybnit, protože ani USA nemají čistý štít, když přijde na užití chemických zbraní. Vzpomeňme na Vietnam. Na druhou stranu je ale otázkou, zda ve skládačce tohoto komplexního a ne zrovna nedůležitého rozhodnutí něco nechybí.

Oběti údajného chemického útoku v Sýrii
Oběti údajného chemického útoku v Sýrii

Barack Obama se totiž do zásahu v Sýrii takřka „hrne“ i přesto, že není jasné, co bude následovat po něm. Jaké další kroky a důsledky bude zásah mít a jak na ně budou USA reagovat. Celá záležitost se dá částečně chápat jako demonstrace síly mocenským konkurentům, zde zejména Rusku, a jejich regionálním klientům. USA totiž opakovaně tvrdí, že mohou zaútočit kdykoliv a bez ohledu na kohokoliv. Opakovaně zaznívá, že armáda je připravena a prezidentovi jen stačí vydat rozkaz.

Celé to chřestění zbraněmi však podle mne za roztržku v mezinárodních vztazích nestojí. Vždyť přece opakovaně zaznívá, že americký útok může ve výsledku umožnit teroristům chemické zbraně získat či podpořit zavilé nepřátele USA, zejména al-Káidu. V neposlední řadě je zde také riziko, že špatně mířená americká střela může bojové chemické látky nikoliv zničit nýbrž rozptýlit do ovzduší a způsobit civilní ztráty. Tak proč to odhodlání k zásahu? 

Za vším hledej Írán

U více odborníků se objevuje myšlenka, že celý tento podnik je ve skutečnosti o hlavním mocenském konkurentu USA na Blízkém východě, Íránu. Američané se vždy snažili na prvním místě v jakémkoliv konfliktu snížit vlastní ztráty. Co když je tento nerovný a omezený duel mezi USA a syrským režimem coby íránským spojencem pokusem, jak se za málo peněz a s relativně malým rizikem vyhnout hrozbě budoucí přímé konfrontace?

Boje v Damašku
Boje v Damašku

Írán bez syrského režimu nemůže hrát efektivně roli regionální mocnosti. Oslabení syrského režimu tak skýtá USA možnost, jak íránskému mocenskému vzestupu přistřihnout křídla. Potrestání útoku chemickými zbraněmi k tomu pak dává příležitost. Navzdory všem konspiračním teoriím se USA nijak urputně nesnaží o změnu syrského režimu. Současná spíše patová situace na bojišti jim v zásadě vyhovuje, protože Íránu odčerpává zdroje na válku, jejíž konec není v dohledu a které se tento aktér nemůže vyhnout, pokud nechce přijít o svého klíčového syrského spojence.

V neposlední řadě je to od Spojených států také signál. Signál vůči Rusku a Íránu, že sice Sýrie patří jim, ale Americe patří svět a ten je řízen pravidly, která si USA sice občas vytvářejí samy, ale hrát podle nich musí všichni. Jedním z těchto pravidel je, že chemické zbraně se navzdory vůli Američanů užívat proti vlastní populaci nebudou. Nikde a nikým. Tečka. Kdo to pochopit nehodlá, ten bude čelit následkům. Ve výsledku zde proto nejde o Sýrii, ale o globální politiku a mezinárodní řád. USA to vidí zcela jasně: ony jsou jeho konečným soudcem a je-li to třeba, tak i porotou a vykonavatelem trestu. Sýrie nebude výjimka.