Číňané nevěří, že facebook existuje

„Já už mám pět set přátel, já zase tisíc“, chlubí se často teenageři kamarádům. Těm opravdovým i těm fiktivním. Jejich konverzace probíhá, jak jinak, na některé ze sociálních sítí, především pak na facebooku, který už není pouhým celosvětovým fenoménem, ale i každodenním neodmyslitelným přítelem, druhem a společníkem milionů obyvatel naší planety. Ovšem nikoli v Čínské lidové republice.

Obyvatelé nejlidnatější země světa mají prostě smůlu. Komunističtí cenzoři žádný facebook, ani twitter a další komunikační prostředky, které by nemohli kontrolovat, nepovolí. Vzpomínám, jak jsem za pět a půl roku, kdy jsem působil jako zpravodaj v Asii, nezískal ani jednoho facebookového přítele žijícího v Číně. S výjimkou těch, co žili, studovali nebo se občas pohybovali v Hong Kongu. Tedy jediném místě v rámci ČLR, kde svoboda slova existuje nejen na papíře, resp. je dána a zaručena ústavou.

Ostatně všeříkající je světová „mapa“, kterou na svůj profil umístil zakladatel facebooku Mark Zuckerberg. Na mapě jsou modře zobrazeny vazby jednotlivých přátelství všech uživatelů této sociální sítě. Neuvěřitelný obrázek, který ukázal a potvrdil, kolik jich v dané oblasti je. Během velmi krátké doby spojily modré čáry státy Jižní Ameriky, Evropy nebo Afriky s Austrálií a Asií.

Člověk si mohl udělat jasný obrázek o tom, kde je těchto uživatelů víc a kde míň, jako třeba v Severní Africe. Problémem je však v tomto případě spíše neexistence internetu v dané oblasti nebo vysoké ceny dat a přístrojů. S výjimkou právě Číny, a také třeba stalinistické Severní Koreje. V ČLR však žije jeden a čtvrt miliardy obyvatel, zatímco v KLDR pouhých 23 milionů.

I proto tak doslova celý svět obletěla v uplynulých dnech zpráva, že Peking povolí facebook, ovšem pouze v šanghajské zóně volného obchodu. Naděje na zmírnění cenzury v této totalitní zemi tak jsou opět liché. Není proto divu, že se mnozí čínští uživatelé internetu, kterých je více než 600 milionů, tedy nejvíce na světě, ironicky ptají: Je facebook reálný? Existuje vůbec? Vždyť i v takovém Íránu byl facebook spolu s twitterem opět, po čtyřletém zákazu povolen (byť pouze na čas).

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Fikce a realita

„Prohlédněte si náš facebookový profil“, lákají v cizině zastupitelské úřady Čínské lidové republiky. Na jejich profily se však dostanou zase jen Číňané pohybující se zrovna v té dané zemi. V samotné ČLR jde o pouhé sci-fi. A tak když čínská média letos v březnu informovala o tom, že přístup na facebook povolila i Barma, donedávna nechvalně proslulá tuhým vojenským režimem, doplnila tuto zprávu údajem, že „ve světě dnes facebook nepovolují už jen čtyři státy:Severní Korea, Kuba, Írán a další (nejmenovaná) země.“

Každému bylo hned jasné, o kom je řeč. A reakce čínských blogerů na sebe nenechaly dlouho čekat. Komunistické úřady však i nadále tvrdí, že žádná cenzura internetu neexistuje. A tak když nakonec přístup na facebook a twitter znovu povolil i Írán, mnozí Číňané si jen smutně povzdechli se slovy: „Íránci se na tyto stránky vracejí, zatímco Číňané se s nimi ještě nikdy neměli šanci seznámit.“

Světýlko naděje proto zablikalo po oznámení čínských úřadů, že povolí přístup na některé zahraniční servery včetně facebooku, twitteru a stránky deníku New York Times. Jak se ale rozsvítilo, tak i rychle zhaslo. Povolení totiž platí výlučně pro zvláštní ekonomickou zónu v Šanghaji, vůbec první svého druhu v Číně.

Vyhlášení zóny o rozloze 28,78 kilometru čtverečního, která se nachází v mrakodrapové části Pchu-tung (Pudong) a zahrnuje i bezcelní část Waj-kao-čchiao, přístav Jang-šan a šanghajské letiště, schválila na konci srpna vláda premiéra Li Kche-čchiang. Za průlomovým rozhodnutím je prý snaha přilákat více zahraničních investorů, kteří by se v této zóně měli cítit jako doma. Jak doslova uvedl nejmenovaný vládní zdroj, těžko by se tak mohli cítit, pokud by se nepřihlásili na facebook nebo si na internetu nemohli přečíst New York Times. V takovém případě by totiž jen těžko našli rozdíl mezi touto ekonomickou zónou a zbytkem Číny.

Peking dokonce plánuje, že během příštích let rozšíří tuto ekonomickou zónu na celý Pchu-tung, který má rozlohu přes 1 200 kilometrů čtverečních. Ovšem za předpokladu, že její vybudování bude mít pozitivní ekonomický efekt. V každém případě ale ve zbytku Číny, tedy prakticky v celé zemi zůstane i nadále státní cenzor médií neomezeným pánem. A ani světoví byznysmeni si třeba v salónku na mezinárodním letišti v hlavním městě facebook neotevřou. I tady je internet pečlivě střežen a hlídán. Však také přístup on-line tady člověk získá až po předložení a ofotografování cestovního pasu. Kontrola musí být.