Sobotka: pro Zemana dobrotka… nebo…

Před pár dny jsem seděl ve společnosti lidí, o nichž si myslím, že jsou dost chytří, důvtipní, schopni komunikace, analýzy i syntézy. Navíc jsme, zdá se mi, i dostatečně nepředpojatí. Nikdo z nás také, doufám, nepodléhá Marxovu pošetilství a nemíní svět měnit. Ba ani vysvětlovat. Spíš jenom popsat, nejsme přece žádní novináři leninského typu: organizátoři, agitátoři a propagandisté.

Byl den po přijetí služebního zákona, aktu, či spíše akce, již nelze označit jinak než jako nehoráznou politickou korupci. Handl před očima voličů, provedený rozhodující částí demokraticky zvolených zástupců lidu. Probíhaly také vazalské rituály, při nichž jednotliví pretendenti na ministerské posty pokorně přicházeli k panovníkovi pro přísný, leč spravedlivý souhlas. Doufali, že palec dolů se konat nebude a že nebudou sraženi do prachu před očima vřeštící lůzy. Pokorní ministři in spe přinášeli na Hrad dary. Tu věnec vuřtů, tlačenku, šunčičku… I krabičku vzácných doutníčků jeden z nich svému hostiteli zanechal poté, co se nechal přezkoušet, aby nebyl superarbitrován (pro bližší vysvětlení viz: Josef Švejk). Ilja Repin mohl by namalovat podle toho obraz „Bojaři prosí cara gosudara o úděly“. Vypadalo by to jako jeho známé dílo „Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581“; toho dne car syna zamordoval, když předtím domlátil k potratu svoji snachu. Vytřeštěné oči. Děs ve tváři.

Andrej Babiš odchází ze schůzky s prezidentem
Zdroj: ČTK
Autor: Roman Vondrouš

Seděli jsme tedy s těmi chytrými lidmi a mně se podařilo na chvíli vystoupit z debaty a být mimo ni, byť jsem jí naslouchal a současně se jí účastnil. Vím, vypadá to divně, ale jde to,
někdy si to zkuste. A ke svému zděšení jsem cítil, že nejsme schopni celý ten vývoj kolem nás uchopit, pojmenovat, určit. Že se jenom dotýkáme jakýchsi záchytných bodů, jako přísloveční ztroskotanci stébel, ale ta stébla vzápětí odplouvají. Tahle bulvární a pitoreskní situace, která ovládla veřejný prostor, není vnímatelná jinak než groteskně a absurdně. Jako by Eugen Ionesco, Samuel Beckett a Václav Havel sedli a napsali hru o vznikání české vlády pod názvem Teambuilding. Miloše Zemana hrál by Král Ubu.

I proto jsem nazval tento článek tak přihlouple: „Sobotka: pro Zemana dobrotka!“ No, není-liž to ono? Stačilo, aby Michal Hašek a spol. nebyli troubové a všechno bylo jinak. Možná by situaci změnilo, kdyby Strana práv občanů - Zemanovci nebyli stejní troubové a nedopadli tak, jak dopadli. Ale to by se museli jmenovat jinak.

Důvěra v prezidenta Miloše Zemana
Zdroj: CVVM

Po půl roce od prezidentských voleb už lidi začali dostávat rozum. V každém případě však První Velké Prognostikovo Spiknutí skončilo fiaskem. Prezidentovy tahy získaly nepříliš
přitažlivému Bohuslavu Sobotkovi veřejnou podporu. Je to paradox, protože ho měly podlomit. Miloš Zeman se v tomto plánu poněkud odkopal. A některé jeho následné schválnosti a nehoráznosti ho dohonily.

Snad Bohuslav Sobotka a jeho koalice skutečně začne vládnout. Byť v politické a společenské situaci, kterou zde vytvořil nový prezident, neříkejme „hop!“, dokud jsme alespoň třikrát nepřeskočili. Navíc, i když se zítra bude tancovat všude a naše vítězné vlajky vládní na stožáry země vyletí, nebude to jednotná skočná. Panuje podezření, že Zeman, když se mu nepodařilo rozložit sociální demokracii a Sobotku tak porazit, půjde na to z jiného konce: spolčí se s Andrejem Babišem a rozštípne koalici. A pak vítězoslavně řekne: „Vidíte, já jsem to říkal! Ten Sobotka je k ničemu!“

Miloš Zeman a Bohuslav Sobotka na Pražském hradě
Zdroj: ČTK
Autor: Michal Kamaryt

Lze předpokládat, že si designovaný premiér uvědomuje, že jde do vlády, v níž bude působit další - stínový nebo paralelní - premiér Babiš. Vždyť pán z Agrofertu se jistě cítí být mužem s mimořádným výsostným právem, když ne první noci, pak alespoň veta. Bude-li toto právo používat po poradě s Hradem, má se Sobotka, vláda i celá země na co těšit. Nicméně třeba dosud neslaný, nemastný rytíř oranžové růže zmužněl, ba pochlapil se a stane se pro prezidenta nikoliv snadno skousnutelnou dobrůtkou, ale vzpříčeným soustem. A s Babišem jako rovný s rovným zlomí dřevce v politickém turnaji a odnese si stužku pro vítěze od půvabné krasavice vlády. Bylo, nebylo…

Ale spíš čekají nás nepěkné dny. Prezident Zeman brutálně rozdělil zemi. Nechci mu sahat do svědomí, zda úmyslně, ale výsledek je v každém případě skvost. A ono se to nejspíš bude prohlubovat. A prezident „dolních deseti miliónů“, jimiž ve skutečnosti opovrhuje, čeká, kdy si bude moci přijít natrhat ovoce ze svého sadu, za nějž republiku bezesporu považuje.
Spasitel. Zachránce. Sjednotitel. Dobrosrdečný, lidový, vtipný tyran. Autoritář se srdcem na dlani. Na jedné dlani. Co bude v té druhé, uvidíme.

Můžeme předpokládat, že situace v dnešním vypjatém, znervóznělém světě se bude  vyostřovat i v zemích Koruny české. Lidé s diktátorskými sklony, a takovým Zeman bezesporu je, vždycky vyvolávají silné pocity na hraně hysterie v obou směrech - ve zbožňování i nenávisti. Jeho vnitřní plán by se mohl skládat z projektu vladaře – vůdce - zachránce. Je to nejspíš jeho vnitřní problém, jakýsi komplex nedocenění okolím, přičemž on sám dobře ví, že ono okolí jeho velikosti nedorostlo. Jakýsi mindrák Shakespearova Coriolana. A další součástí plánu je projekt vášnivé a nenasytné msty, jsme-li už u Shakespeara, pak podobné vztahu Macbetha k Macduffovi. Ostatně Macbethovo obsedantní přesvědčení o královské vyvolenosti, předurčené osudem, bychom v tomto příběhu také našli.

Zástupci ČSSD, lidovců a ANO před podpisem koaliční smlouvy
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24

Dohromady by to doopravdy bylo na shakespearovské drama, kdyby to nebylo tak přízemní
jako shrnutý koberec. Ovšem Sobotkova vláda vstupuje na území nášlapných min. Táhnou se od Pražského hradu až do polí Agrofertu, o Lidovém domě nemluvě. A k tomu přičtěme, že se ten prostý chlapec původem z Telnice u Brna stal předsedou strany i premiérem jaksi nedopatřením.

Možná to všechno takhle je. Jenomže, co když je to zcela jinak. Je veřejný prostor kolem nás otevřený, slušný a upřímný? Kladně může odpovědět snad jen Pepek Vyskoč. A zásadně dodat: „Méééé!“ Proto jsem se cítil tak marně při té debatě. Jako bychom hráli mariáš bez karet. Jakoby nám občas kdosi strčil do ruky herní list podivné sestavy a řekl: „Včil mudruj!“ Ale jeden z kolegů mě nakonec vytrhl z tísně a deprese, když prohlásil : „Musíme si uvědomit, že začíná jít čím dál víc o svobodu!“ Což byla nesporná věta. Nezpochybnitelná, čnící ze všech úvah jako praporek. A v tom napadl mě, když už jsem si tak užil Labutě Avonské, jak se Shakespearovi také říká, jeho Sonet č. 66:

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,/ jen nevidět, jak žebrá poctivec,/

jak pýchou dme se pouhý parazit,/ jak pokřiví se každá čistá věc,/

jak trapně září pozlátko všech poct,/ jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,/

jak sprostota se sápe na slušnost,/ jak blbost na schopné si bere bič,/

jak umění je pořád služkou mocných,/ jak hloupost zpupně chytrým poroučí,/

jak prostá pravda je všem prostě pro smích,/ jak zlo se dobru chechtá do očí./

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,/ jen nemuset tu tebe zanechat.

Ta na konci může být ženská. Ale taky právě ona svoboda. Nebo obě. Proč je, krasavice, opouštět, když stojí za to.