Ahoj, Petře

Jak je to dlouho, co se Petr oběsil? Natočil jsem s ním svůj vůbec první dokument. Bylo to v roce 1994. Je to už dvacet let! Dva spolužáci: jeden úspěšný a druhý ne. Ten druhý byl Petr. Kamarád, písničkář. Občas hrával s Vaškem Koubkem. Po smrti mu přátelé vydali CD. Většinu těch nahrávek jsem pořídil já.

Musím se po tom CD poohlédnout, kdo ví, kam se mi při stěhování podělo. Dokud ještě
existují přehrávače na CD. Lidský život se dnes dá měřit i počtem záznamových formátů. Petr se narodil v době gramofonové desky. Už té nerozbitné, šelakové.Žil v době magnetofonových pásků, pak kazet, pak videokazet VHS a disket. Pamatujete? O vlastním CD ani nesnil, DVD už se nedožil.

Oběsil se v tom podnájmu, kde jsem s ním točil. Na tom dřevěném bydle, na kterém spal a ze kterého měl občas, když na něj přišla deprese a padoucí nemoc, problém slézt po žebříku dolů. Říkal, že je to pro něj horší, než když americký kosmonaut poprvé slézal na povrch Měsíce a řekl tu slavnou větu, že je to malý krůček pro něj a velký krok pro lidstvo. Co to tehdy dalo práce sehnat ten záznam, abych ho do toho dokumentu mohl použít!

Písničkář Petr Dostál
Zdroj: ČT24
Autor: Bedřich Ludvík

Ahoj, Petře, tak jsem tě dnes potkal. Už jsem tě přežil o patnáct let! Jel jsem autem z práce a ty jsi stál na chodníku a čekal na tramvaj. Kousek od Mánesa, který právě opravili. Dožil jsem se do věku, kdy začínám potkávat mrtvé. Lidi, kteří jsou podobní lidem, které jsem znal a kteří jsou už léta mrtví.

Sjížděli jsme dolů do stanice Malostranská, když tě to na schodech zastihlo. Chytil ses křečovitě mé paže a zašeptal, ať tě držím, že to za chvíli přejde. Než jsme sjeli dolů, bylo to pryč. Křeč padoucnice. Tehdy jsi mi řekl, že se jednou oběsíš. Za čtyři roky na to, jsi to opravdu udělal. Na trámu toho bydla, na kterém jsi spal. A já tomu pořád nemohu uvěřit, že jsi to dokázal!

Zabil ses dřív, než k nám dorazil internet a přesto na něm jsi! Nemohl jsem jinak, musel jsem tě tam dát, abych tě posunul v čase. Říká se, že nejsme mrtví, dokud žije někdo, kdo si na nás vzpomene. Já k tomu dodávám, že dokud žije někdo, kdo modernizuje formát našeho záznamu. Dnes jsi na You Tube i na  HomePage, ve výčtu mých dokumentů. I s fotografií. Pod tím smrtícím bydlem.

Pamatuju si, jak ses snažil podnikat. Jako tví spolužáci. Kamarád prodával knihy, ty sis vybral zeleninu. Když jsem tě navštívil doma, měl jsi všude mrkev. Prostě se neprodala, říkal jsi a pochvaloval sis to. „Roman ty své knihy těžko sní k večeři, kdežto já svou mrkev ano!“

Vzpomínka na Petra Dostála
Zdroj: ČT24
Autor: Bedřich Ludvík

Zavolal jsem sestře, vždyť Petra taky znala, vlastně to byla ona, kdo mě s ním seznámil. Tehdy byl na vojně a přišel k nám v uniformě. A v uniformě nahrával i ty písničky. Poprosil jsem ji, aby se podívala na Petrovo CD a řekla mi datum jeho narození a úmrtí. Ale zastihl jsem ji na cestě k našim. Táta má už dvaaosmdesát let! Je na půl těla ochrnutý, ale žije pořád! Je úžasné, jak si užívá internetu, má 3D televizi a sjíždí na ni You Tube.

Sestra mi řekla, že má CD doma, ale tvé písničky má už stejně všechny v iTunes! A hle, tak už jsi se dostal i do formátu mp3. Dnes jsem tě tedy minul v autě a vím, že jsi zase zpět. Sláva! Postupně se mi asi takto budou vracet všichni mí mrtví. Není to hned, ale jde to celkem rychle. 

Je to přesně dvacet let, co jsme spolu točili a patnáct let, co jsi odešel, co ses oběsil, co ses odpojil. Opojení z odpojení je název jedné mojí písničky. Těším se na odpojení z tohoto světa, ale nemám odvahu jako ty, prostě se odpojit.  

Po dvaceti letech začnete potkávat tváře, které jste znali. Těšte se na to a nebojte se jich. Naopak! Když uvidíte svého mrtvého živého, jděte za ním a řekněte mu to. Některý se na vás možná bude dívat divně, ale některý se možná rozvzpomene a bude rád, že jste mu připomněl, že už žil. Bude se moci podle toho zařídit.

CD písní Petra Dostála
Zdroj: ČT24
Autor: Bedřich Ludvík

Takže ahoj Petře. Jsi po Luďkovi, Mirkovi, Kateřině už můj čtvrtý mrtvý, ale první, kterého
jsem znovu potkal a vím o něm, že je tady. Jen nevím, jak to bude se mnou? Až zemřu a vrátím se. Buďte tak hodní, a co nejdřív mi řekněte, že jsem váš živý mrtvý. Abych věděl. Klidně mi to řekněte třeba teď hned! 

Večer jsem Petrovo CD, s názvem PO CESTĚ DO SEBE, našel. Neztratilo se! Ale data Petrova narození a úmrtí na něm nebyla. V tom mi přišla od sestry sms: Ahoj. Narozen 23. 7. 1959. Zemřel 13. 7. 1998.  

Ahoj, Petře, dnes odpoledne jsem tě potkal, přestože už 15 let nežiješ! A jsem rád, že jsi zase tady.