Ve jménu Boha a proroka Abraháma

Jordánský král Abdalláh II. a jeho žena Ranija al-Jasin, palestinský prezident Mahmúd Abbás, jeho izraelský protějšek Šimon Peres i premiér židovského státu Benjamin Netanjahu, konstantinopolský patriarcha Bartoloměj, Velký muftí Jeruzaléma Muhammad Husejn i vrchní rabíni David Lau a Šlomo Amar. Ti všichni se v uplynulých dnech krátce po sobě setkali s papežem Františkem. V rámci nebývalé a nejen symbolické oficiální návštěvy Svatých míst.

Božský posel
Ammán-Betlém-Tel Aviv-Jeruzalém. Ve jménu Božím vítali hlavu katolické církve muslimové, křesťané i židé. A František, který se na Blízký východ vydal spolu s rabínem Abrahamem Skorkou a profesorem islámských studií Omarem Abboudem, zamířil nejen do baziliky Narození Páně postavené nad domnělým rodištěm Ježíše Krista v Betlémě, ale také do mešity Skalní dóm na Chrámové hoře a pak i Zdi nářků.

Papež František u Zdi nářků
Zdroj: ČTK
Autor: Andrew Medichini

Zatímco televizní stanice z celého světa vysílaly záběry z Františkovy cesty, na sociálních sítích rostl počet diskutujících, kteří papeže vychvalovali až do nebes, stejně přibývalo výzev k náboženské toleranci lidí s odlišným vyznáním, nejvíce jich ale bylo celkem pochopitelně od křesťanů - od Ugandy až po Sýrii a zvláště pak z oblasti Blízkého a Středního východu, kde jsou křesťané častými terči útoků. Jen z Iráku jich od roku 2003 uteklo půl milionu.

Sám František pak při setkání s Velkým muftím Muhammadem Husejnem, se kterým se mimochodem setkal už předchozí papež Benedikt XVI. v roce 2009, vyzval k respektu mezi křesťany, muslimy a židy. Všichni se totiž identifikují s prorokem Abrahámem. František v této souvislosti doslova řekl „ať nikdo nepoužívá násilí ve jménu Božím“.

Papež František v Jeruzalémě
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Andrew Medichini

V této souvislosti si vzpomínám na nedávný rozhovor s Idrizem Bilallim, imámem z kosovského Podujeva. Ten totiž při páteční bohoslužbě vždy kritizuje islamisty a sebevražedné atentátníky, kteří podle něho nemají s islámem nic společného, přestože se vždy odpálí s výkřikem „Alláhu akbar, Bůh je veliký“.

Jak mi Idriz Bilalli řekl, „islámský radikalismus nemá nic společného s islámem. To je to nejhorší, co může pro naši víru být, co jí škodí. A bohužel jsou tito extremisté nejen v Sýrii nebo na Blízkém východě, ale operují po celém světě. A ve dne v noci dělají vše pro to, aby zašpinili pravý islám“. Bilalli se prý ani nediví, že pak celý svět hledí na muslimy jako na teroristy a všechny hází do jednoho pytle. Za potřebnou tak považuje nejen osvětu mezi muslimy, ale i spolupráci se zástupci ostatních náboženství. A konkrétně papeže Františka si váží a uznává ho. Škoda jen, že takových otevřeně vystupujících imámů není většina.

Papež František
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Riccardo da Luca

Syrská tragédie
Ve chvíli, kdy si na letišti v jordánském Ammánu pohrával vítr s částmi papežovy bílé kleriky, pokračovaly v sousední Sýrii těžké boje. Papež František proto vyzval k míru v Sýrii, kde si konflikt vyžádal od roku 2011 už přes 160 tisíc životů. Zem před boji už opustilo 2,7 milionu uprchlíků, z toho asi 450 tisíc křesťanů. A mnoho z nich našlo útočiště právě v Jordánsku, za což František jordánskému králi Abdalláhovi II. poděkoval.

Velkým problémem v Sýrii jsou však v posledních měsících aktivity stovek džihádistických skupin, které neusilují ani tak o sesazení prezidenta Asada, ale hlavně o ustavení islámského státu v režii radikálů. František se v nedávné minulosti několikrát vyslovil pro mírové řešení války v Sýrii, kde papež našel spřízněnou duši v osobě velkého muftího Ahmada Badr Al-Din Hassouna.

Velký muftí, který se letos na jaře spolu s kardinálem Sandrim a izraelskou spisovatelkou Manuelou Dviri stal laureátem mírové ceny nadace Ducci, mimochodem udělené na římském Kapitolu, také zve papeže k návštěvě Sýrie. Dobře si pamatuje, jak František, v době, kdy Západ uvažoval, že vstoupí do války ve prospěch syrské opozice, vyzval k celosvětovému dni půstu. Je jasné, že v tuto chvíli je jeho cesta do Sýrie nereálná, ale určitým příslibem je alespoň návrat sochy Panny Marie do syrské Malúly.

Islámští extrémisté z Fronty al-Nusrá vtrhli loni na podzim do Malúly, jednoho z nejposvátnějších míst křesťanů, kde se dodnes mluví jazykem z dob Ježíše Krista, a tři ze sedmi kostelů vypálili. Obyvatele obce, kteří neuprchli, nutili ke konverzi k islámu a tři civilisty zavraždili. V dubnu ale vesnici dobyla syrská armáda zpět a stejně tak se vracejí i její obyvatelé, kteří se opět mohou modlit i k Panně Marii. Poničená socha byla opravena a opět stojí v klášteře sv. Sergie a sv. Bakcha.

Pero
„Doufám, že tímto perem podepíši mírovou dohodu s Izraelem,“ řekl palestinský prezident Mahmúd Abbás v říjnu 2013, když skončila jeho audience u papeže Františka ve Vatikánu. Mluvil o peru, které znázorňovalo sloup z Berniniho baldachýnu nad oltářem konfese ve Vatikánské bazilice. O sedm měsíců později se papež František pod širým nebem ve Svaté zemi obrátil směrem právě k Abbásovi, kterého spolu s izraelským prezidentem Šimonem Peresem vyzval ke společné modlitbě ve Vatikánu. A oba pozvání na příští měsíc přijali.

Papež František s Mahmúdem Abbásem
Zdroj: ČTK/AP/Nasser Nasser

Celá Františkova cesta do kolébky křesťanství je tak vskutku poseta symboly i symbolickými gesty. Modlitbou v Betánii v Zajordánsku, na místě Ježíšova křtu počínaje, přes zastavení u zdi oddělující západní břeh Jordánu od Izraele, odsouzením útoku v židovském muzeu v Bruselu či návštěvou Herzlova vrchu i památníku obětí holocaustu Jad vašem a konče společnou modlitbou v Bazilice Božího hrobu, kde se jinak všechny tři křesťanské komunity (řecko-pravoslavná, apoštolská arménská a Kustódie Svaté země) modlí vždy odděleně.

Papež František v památníku Jad vašem
Zdroj: ČTK/AP
Autor: Dan Balilty

Stejně můžeme vnímat papežovy přelety mezi Ammánem, Betlémem a Tel Avivem, což zejména Palestinci vnímají jako uznání jejich státu. Za neméně důležité je však třeba považovat setkání s ekumenickým patriarchou, podobně, jako tomu bylo přesně před padesáti lety. Tehdy se papež Pavel VI. sešel s patriarchou Athenagorou, což mělo zásadní význam pro ukončení rozkolu mezi východní a západní církví.

Pravda, papež František je jezuita, tedy pragmatik, to ale nijak nesnižuje jeho dosavadní působení v čele katolické církve. Některá média ho označují za „duchovní popovou star“. Na Blízkém východě, kde ve třech dnech navštívil tři země a sešel se s představiteli tří náboženství, ale papež působil jako posel míru. Navíc zcela svobodně, bez opancéřovaného vozidla, se pohyboval v otevřeném autě. Jak napsal jeden z věřících na Facebooku, vydal se do rukou Božích.