Němci ukázali cestu

Tak tedy finále. Už jako kluk, který čítal velké fotbalové příběhy, jsem si přál aspoň jednou se na legendární stadion v Riu podívat. V předešlých dnech se mi tenhle sen splnil hned třikrát, počtvrté to bylo s finálovou náladou. Na Maracaná jsme mířili společně se zástupy argentinských a německých fanoušků, kteří našli silnou podporu mezi domácími příznivci, protože Argentince v Brazílii nikdo moc nemusí. Taková je zdejší rivalita.

Na finálový zápas dorazilo nepřeberně zajímavých tváří. Na V.I.P. tribuně se vedle kancléřky Merkelové objevil i Vladimír Putin, zřejmě tady v Brazílii sondující, jak lépe a radostněji zorganizovat světový šampionát za čtyři roky v Rusku. Letos olympiáda, za čtyři roky fotbalové MS. Pořád je ale Vladimír Vladimírovič béčkem proti Brazilcům – ti fotbalový mundial, navíc s olympiádou letní, hodlají stihnout během dvou let.

Já bych se tedy po zkušenostech z posledních pěti týdnů přimlouval, aby se olympijské hry konaly někde úplně jinde, rozhodně ne v Riu de Janeiru. Organizačně to bude dle mého pro místní neřešitelný problém, moc už se toho postavit nedá, a doprava bude atakovat totální kolaps. To asi netíží Pelého ani Micka Jaggera, který postával o kousek dál. Finálový mač na mistrovství světa, to je cukrová voda pro všechny vosy světa velmi důležitých lidí. Nebo ty, kteří si to o sobě myslí.

Němci byli od počátku lepší, aktivnější, ale Argentinci hrozili rychlými brejky. Tak jako v semifinále nebyl Messi moc vidět, respektive dlouhé minuty nebyl vidět vůbec. Až ve druhém poločase se dostal do šance, ale netrefil branku. Jinak nic. Po hřišti chodil – za poločas nasbíral 4,11 kilometru, což je málo i na šlachovitého důchodce při večerní procházce. Přišlo mi, že z fotbalu tady snad vůbec nemá radost, bere ho jako povinnost. Podle mě je unavený, ani ne tak fyzicky, ale psychicky. Potřeboval by pár měsíců vůbec nekopat do míče a trochu vyhládnout. Ale povídejte to někomu v Barceloně před novou sezonou.

Šest minut před koncem dostali Argentinci ránu na solar. Už se nedokázali prodrat k nebezpečnému zakončení, a tak se nakonec ze čtvrtého titulu v historii radovali Němci. Copak si tak asi říkal David Beckham, který se nechal před zápasem slyšet, že Německo je mužstvo bez hvězd, a proto turnaj nevyhraje. Ve voňavkách či spodním prádle se asi krásný David nemýlí, ale s fotbalem má trochu honičku, řekl bych.

Ostudu si odnesl direktoriát FIFA, když vyhlásil nejlepším hráčem turnaje Messiho. Já viděl jen stín slavného hráče, cenu dostal vyloženě za jméno. Že to hlasujícím chlápkům stojí za to, vypadat jako pitomci a být celému stadionu pro smích.

Německý fotbal jde už léta správnou cestou. Po maléru na ME 2004 vytyčil tehdejší trenér Klinsmann jasnou strategii a jeho bývalý asistent, dnes šéf lavičky Löw od ní neuhnul ani o píď. Daří se německým klubům, reprezentace veze titul šampionů. A přitom stačilo pouhých deset let…

Úryvek z Brazilského deníku Jaromíra Bosáka, který vyjde příští týden.