Kdo kupuje Islám pro blbce?

„Muslimové nejsou všichni islamisté, islamisté nejsou všichni džihádisté a džihádisté nejsou do jednoho zapálení pro víru. Tvrdit opak není pouze fakticky chybné, ale může to mít i osudové následky,“ píše na serveru The Huffington Post UK jeho politický ředitel Mehdi Hasan v článku o dvojici britských džihádistů, kteří se vypravili válčit do Sýrie poté, co si na internetu pořídili příručky „Islam for Dummies“ a „The Koran for Dummies“.

Konec starých časů
Polopatické doplňování základních informací o víře v řadách rychlokvašených bojovníků za svatou věc není ojedinělým jevem, nýbrž znakem, který provází celou generaci mladých mužů, kteří ze Západu odjíždí do Mezopotámie, aby v ní šířili svoji verzi islámu ohněm a mečem. Pokud je chcete pochopit, není třeba být v první řadě religionistou, arabistou či islamologem, ale znát spíše rovinu psychologickou a sociální. Podobně se to má s videem popravy amerického novináře Jamese Foleyho, které Islámský stát pořídil a následně rozšířil přes sociální sítě. Být arabistou k porozumění videu opět nestačí. Znalost marketingu a korporátní propagace zde může nabídnout mnohem více. Pointa je prostá: s arabistickou znalostí Blízkého východu dnes člověk nevystačí. Islámský stát totiž není ani tak projevem arabsko-muslimské kultury, jako produktem globalizace.

Bojovníci Islámského státu
Zdroj: ČT24

Překotný vývoj
Když jsem studoval obor arabistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kladl se důraz jednak na literární dějiny a kritiku a jednak na středověké a moderní dějiny arabského světa zhruba po druhou světovou válku. I kvůli zažitým stereotypům výuky a pokročilejšímu věku pedagogického sboru byl obor zahleděn spíše do kulturní sféry a dob minulých, přičemž události Arabského jara na tom mnoho nezměnily. Problém držení kroku s překotnou změnou Blízkého východu, jehož hranice a společnost drasticky a nevratně mění nástup Islámského státu a brutalita nekončící války v Sýrii, však není omezen jen na akademický svět. Na mysli mi zde vytane vzpomínka na jednu bývalou kolegyni, která před rokem zavítala do iráckého Irbílu, kde panoval klid a mír. Následně dávala najevo své pobouření, když česká média vnímala irácký Kurdistán jako podobně divoké místo jako zbytek Iráku. Kdo by si pomyslel, že to byly jen a jedině americké bomby, které zabránily, aby se do tohoto prosperujícího města jen o několik měsíců později nepřivalily hordy fanatických islamistů!

Za obzor filologie
Studium jazyka, literatury a historie dnes v případě arabského světa nejen nestačí, ale výhradní či přednostní orientace na ně může být přítěží, pokud chceme změny v tomto regionu pochopit. Nemá smysl se v popisu oboru arabistika ohánět obraty jako „mezinárodní kontext“ či „geopoliticky významný region“ nebo vyzdvihovat schopnost jeho absolventů vyhodnotit „ekonomické a politické trendy v regionu“, pokud titíž studenti nemají ve studijním plánu možnost hlouběji proniknout do mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií včetně boje proti terorismu, soudobých dějin, historie Izraele, regionální ekonomiky, energetiky a mediálních studií. Nehledě na schopnost efektivně komunikovat a vysvětlovat své poznatky na veřejnosti.

Bojovníci Islámského státu
Zdroj: ČTK/AP

Islám coby pozlátko
Jistý bývalý mudžáhid z Afghánistánu jednou vzpomínal, že jeho libyjským kolegům ostatní bojovníci přezdívali „mechanici“. Libyjským mudžáhidům totiž byly náboženské otázky ukradené. Hráli fotbal, zpívali a vůbec se nechovali v duchu konzervativního islámu. Jediné, co je zajímalo, byl boj a pro ten bylo třeba mít v pořádku výzbroj a vybavení. Zatímco se jejich saúdští spolubojovníci modlili, oni pečlivě prováděli sborku a rozborku svého kalašnikova. Nezajímal je islám, zajímal je boj a chtěli si jej užít. Znudění, nezaměstnaní a příliš kvalifikovaní adepti na globální džihád v řadách západních muslimů jsou na tom dnes podobně. Chtějí akci, která je „cool“. Mehdi Hasan o tom ve svém textu uvádí: „To, co inspiruje nejvražednější teroristy dnešního světa, není zas tak moc Korán a náboženská učení, ale vzrušující pohnutky a volání k akci, která slibuje slávu a úctu v očích přátel (…) a věčný respekt a vzpomínku na své činy v širším světě.“