Rozpaky nad polskou vládou

V neděli večer Polsko slavilo - volejbalisté porazili v katovickém finále Brazílii 3:1 a stali se po čtyřiceti letech mistry světa. Hned druhý den ráno byla jmenována nová vlády Ewy Kopaczové. Změnu v křesle polského premiéra slaví ale jen málokdo. Co tedy můžeme od nové varšavské vlády čekat?

Kabinet Ewy Kopaczové byl jmenován přibližně na rok. Nejpozději na podzim 2015 proběhnou parlamentní volby. Ostatně polský volební kalendář pro příští měsíce je nabitý. Už v polovině listopadu se budou konat místní a regionální volby, aby se hned na jaře rozjela další kampaň. Pravděpodobně v květnu příštího roku si Poláci budou vybírat prezidenta. Ewa Kopaczová tedy bude muset myslet především na svoji stranu a vládnout tak, aby ve všech nadcházejících testech uspěla.

Třebaže preference její Občanské platformy poslední měsíce padaly, průzkum veřejného mínění provedený na začátku září ukázal ohromné překvapení. Najednou se hlavní vládnoucí strana dostala na první místo s 34 %, zatímco opoziční Právo a spravedlnost kleslo na 28 %. Na desetiprocentním skoku se mohly podílet dva faktory. Zaprvé Polsko získalo pro svého premiéra Donalda Tuska post předsedy Evropské rady. Prosazení se v (západní) Evropě je něco, čeho si dokáží Poláci od časů Marie Skłodowské, Fryderyka Chopina, Karola Wojtyły a Roberta Lewandowského vážit. I ti, kteří Tuska v poslední době kritizovali, se plácali po ramenou, jaký to je pro v historii často marginalizovanou východoevropskou zemi úspěch.

Zadruhé se Poláci cítí být ohroženi agresivním chováním Ruska ve východní Evropě. V takové situaci občané často hledají stabilitu, kterou představuje právě kontinuita existující vlády. Polsko se navíc snaží do celého konfliktu aktivně promlouvat a je tedy možné, že tento fakt Poláci docenili.

Kam se poděl Sikorski
I proto je velkým překvapením, že z vlády najednou odchází Radek Sikorski. Ministr, který se za sedm let působení ve své funkci zapsal výrazným písmem jak do zahraniční politiky Polska, tak do světové diplomacie. Změna na tomto postu nebyla přitom řádně vysvětlena. Ano, Sikorski byl jedním z aktérů odposlouchávací aféry, která ukázala, že i tento politik se šlechtickými móresy občas užívá nevhodné výrazy. Pokud byl toto důvod pro Sikorského odvolání, neměl se ale stát předsedou Sejmu, což je v Polsku podle ústavy druhá nejdůležitější osoba v zemi.

Ewa Kopaczová a Grzegorz Schetyna
Zdroj: ČTK/PAP
Autor: Radek Pietruszka

Pikantní na celé záležitosti je jméno Sikorského nástupce: Grzegorz Schetyna. Pokud se ptáte, kdo to je, ptáte se správně. Schetyna je sice znám v Polsku, ovšem za hranicemi má pramálo kontaktů a k zahraniční politice se vyjadřoval jen minimálně. Přitom k tomu měl příležitostí dost. Poslední tři roky byl předsedou zahraničního výboru Sejmu.  Ačkoli se hlavní vektory polské zahraniční politiky nezmění, Schetyna jednoduše není Sikorski (a Kopaczová není Tusk). V takovéto mezinárodní situaci se ministři zahraničních věcí obvykle nemění, a pokud ano, tak za veterána světové politiky nepřichází zelenáč.

Za vším hledej partaj
Sám Sikorski za sebe jako dostatečnou náhradu navrhoval Jacka Rostowského. Mimochodem kolegu ze slavné nelegálně pořízené nahrávky, ve které oba pánové okořenili svou večeři o několik peprných výrazů. Toho však odmítl prezident Komorowski, který by sám posílil své postavení v zahraničněpolitických otázkách.

Ewa Kopaczová, která se několik let učila Tuskovu vnitropartajní taktiku „rozděl a panuj“, se tedy rozhodla věnovat prezidentovi Schetynu jakožto danajský dar. Nový ministr zahraničí v posledních letech klesal ve stranické hierarchii, ztrácel jednu funkci za druhou, avšak zůstal oblíbencem prezidenta. Když tedy hlava státu odmítla na postu šéfa diplomacie Rostowského, který hovoří několika světovými jazyky a disponuje kontakty v zahraničí, nabídla tuto pozici Schetynovi, oblíbenci prezidentského paláce. Zároveň tím Kopaczová udržuje všechny konkurenty ve vládě (kromě Schetyny i jednoho z tzv. stranických baronů, Cezary Grabarczyka), čímž je činí spoluzodpovědné za osud své strany. Při pohledu na zmíněný volební kalendář je to geniální taktika. Při pohledu na východ se však lze ptát, zda takový risk Ewě Kopaczové za to stojí.